Scéna.cz 

Chůva Emílie Vášáryové chrání i zradí

Divákům v České republice není neznámá. Hrála v Divadle Na zábradlí v Bernhardově dramatu Ritter, Dene, Voss. V současné době účinkuje v Činoherním klubu v inscenaci Návrat do pouště. Poslední výraznou roli Chůvy ztvárnila Emília Vášáryová v rámci Letních Shakespearovských slavností ve hře Romeo a Julie. Tato inscenace bude v týdnu od 26. do 31. července 2004 v Bratislavě.
Na této inscenaci se již po několikáté setkala se svým kolegou Martinem Hubou, který hru režíroval. K tomu uvedla, že na Slovensku se často stává, že kolegové herci se věnují režii. Vyzdvihla výhody, když režíruje herec. „Ví, co obnáší herecká práce. O to větší má herecké cítění.“ Přiznala, že režírovat by rozhodně nechtěla, ani jí to nenapadlo.
V inscenaci na Hradě jsou jejími partnery mladí herci – Kateřina Čapková nebo Zuzana Vejvodová, alternují roli Julie, a Jiří Hájek nebo Ladislav Hampl, alternují Romea. Sama působí na VŠMU Bratislava jako pedagožka.
Její vztah k mladým lidem se na Hradě v postavě Chůvy plně zúročuje. „Ano. Za tu dobu co učím na škole mám hodně partnerů herců, které jsem učila,“ řekla a upřesnila: „Dokonce v nové sezóně budu rovněž zkoušet se svým bývalým žákem.“
Přiznala, že této generaci drží palce. Zejména mladým režisérům. Pracovala pod vedením Romana Poláka nebo Martina Čičváka. K tomu říká: „Děkuji za setkání s nimi. Ráda je poslouchám, jsou inspirující. Respektuji jejich názory podobně jako u svých dětí. Ty také od dětství nepoučuji. Možná je to ku škodě, ale je to tak. Podobně přistupuji ke svým studentům.“

Se Shakespearem se setkala na samotném začátku hereckého života.
Roli Ofélie jsem získala v konkurzu, když jsem se ucházela o angažmá ve Slovenském národním divadle.
Následně si prošla zejména Shakespearovy komedie. Herecké role jsou prý pomíjivé.Shakespeare je velmi moudrý. O smrti hovoří, že je součástí našeho života. Je tomu skutečně tak. Ve chvíli, kdy se rodíme, už na nás smrt sahá.
Její Chůva dokáže schovat, ale i chránit. Na místě je přirovnání – podobně jako kvočna.
Říkám, že se podobá huse a slepici. (Smích.) Ta postava by měla mít trochu z obojího. Chůva je trošku primitivnější. V každém případě je mazaná, protože je služka. Jako každý lokaj musí přežít. Musí vědět kdy udělat kompromis.
Kvočna – ochranitelka a husa bojovnice?
Určitě bojuje. Proto mám vějíř z husích brk. Chtěla jsem, aby trochu „gágala“.
Jako zkušená žena Julii dokonce zradí.
Je to velmi vážný a těžký okamžik. Chůva ví, že láska Romea a Julie nemůže dlouho vydržet. Cítí, že je zle, když otec vyhazuje dceru z domu. Svým obyčejným rozumem jí poradí. Možná špatně. Kdo ví.
Aspoň máme o čem přemýšlet.
Jistě. Když říkám – Vezmi si Parise, tak sleduji, jak obecenstvo zatrne. Jako bych slyšela – Ty si dobrá sviňa.
Přiznala, že při tvorbě postavy použila všechno, co ji napadlo.
Např. v jednu chvíli sedím jako kvočna. Používám některé věci, které patří do mé herecké kuchyně. Inspiruji se. Shakespeare dává hodně možností.
Chůva je podle ní velmi milá v tom, že dává hodně energie.
Ovšem. Prostředí Nejvyššího purkrabství je také úžasné. Samo o sobě dobíjí. Magický prostor, z kterého se vracím i po hereckém výkonu bez únavy. Přijdu domu zvláštním způsobem uklidněná.
Podobných magických míst vysledovala Emília Vašáryová v Praze několik, např. Anenské náměstí. Podle ní jsou to místa, kde je dobře.
Vznikají tam pozitivní vlnění. Jsou to taková vymodlená místa. Pro mě milá zkušenost.
Takovou má intuici o pražských zákoutích. Energii kamenů, stromů a historie umocňuje i samotný Shakespeare.
On je autor protikladů. Každý jeho verš protiřečí druhému. Z toho vyplývá základní humor. Romeo se chce bít, já ho hladím. Tam je skrytá moudrost a chytrost Shakespeara.
Chůva Emílie Vašáryové je z takového klaunského rodu. Shakespeare tyto postavy dává do všech svých tragédií.
Rozhodně je nositelkou pravdy, moudrosti a humoru. Možná. Mistrovství a genialita autora.

Ohlíží se herečka plná optimismu a dobré nálady zpět? Hodnotí svůj herecký život? Ztvárnila mnoho ženských postav - Mášu ve Třech sestrách, Helenu ve Snu noci svatojánském, Natašu ve Vojně a míru, Isadoru Duncanovou v Když tancovala, Roxanu v Cyranovi, Antigonu, Stařenku Ionescových Stoličkách, divu Marii Callas ve hře Mistrovská lekce či statkářku Raněvskou ve Višňovém sadu.
„Víte, nijak ho nehodnotím. Prostě jedno z povolání. Často si říkám, zda by mě vyhovovalo nějaké jiné. V této profesi je někdy dost těžké si udržet zdravý rozum. A hlavně umět včas odejít. To je hlavní věc o níž budu muset přemýšlet. Chtěla bych odejít včas, abych se nezesměšnila.
I Shakespeare říká – Smrdím, smrdím prašivinou… Velmi dobrá věta. I z tohoto představení Romeo a Julie si odnesu pár rad do života…,“ uzavřela herečka Emília Vašáryová.