Scéna.cz 

Jiří Hájek nejen jako Romeo

Premiéra inscenace Romeo a Julie v režii Martina Huby odstartuje 25. června 2004 Letní shakespearovské slavnosti na Nejvyšším purkrabství Pražského hradu. Později představení zavítá i do Brna a Bratislavy. Roli Romea bude alternovat Ladislav Hampl s Jiřím Hájkem.
Čerstvý absolvent oboru herectví na brněnské JAMU dvaadvacetiletý Jiří Hájek proto stráví své poslední prázdniny na festivalových prknech. Nejprve ale musel projít pečlivým výběrem.
„Původně jsem dělal konkurz na inscenaci Incident, kterou pan Huba režíroval v HaDivadle v Brně, ale potom jsem musel zkoušení kvůli svému absolventskému představení odmítnout. Později se naskytl konkurz na Romea a Julii, já přišel a byl jsem ve správný čas na správném místě.“, říká o své cestě k úloze Romea Jiří Hájek a dodává: „Když mi pan Huba řekl, že mě chce do své inscenace Romea a Julie, nejprve jsem tomu nevěřil, a vzápětí jsem měl ohromnou radost.“

Zkoušky, které už probíhají skoro dva měsíce, se nyní blíží do finále. A jak jejich průběh vnímá představitel Romea?
„Spolupráce s Martinem Hubou je pro mě další školou, moc mě to obohacuje nejen z hlediska úlohy Romea, ale i obecně v mém herectví. Navíc jde o divadlo na velkém jevišti, se kterým jsem se v takovém měřítku dosud nesetkal.“
Na postavě Romea se Jiřímu líbí jeho úžasná vnitřní energie, s níž se do všeho pouští, spontánnost, vyvěrající z jeho lásky k Julii. Na zkoušení s režisérem Hubou je mu také sympatické „znormálnění interpretace“, má tím na mysli přirozený projev bez zbytečného deklamování.
Po skončení Shakespearovských slavností by měl novopečený herec nastoupit do nově vznikajícího olomouckého divadla Tramtárie. S nápadem založit tuto komorní scénu přišel režisér Michal Zetel.. „Byl to především jeho nápad a my jsme se toho rádi chytli jako úžasné šance.“
Dříve než se z Jiřího Hájka stal skutečný herec, prošel tento rodák z Tábora několik dramaťáků. Po maturitě na gymnáziu v Čelakovicích se přirozeně chtěl věnovat divadlu a na brněnskou akademii ho přijali hned na první pokus. Mezi osobnosti, které ho nejvíce ovlivnily patří Josef Karlík, vedoucí prvního ročníku, a také herečka Jana Hlaváčková. O ní Jirka říká: „ Naučila mě hodně co se týká hlasové průpravy a mluveného projevu, připravila mě na interpretaci veršů.“, a vzápětí ještě dodává:“Myslím, že náš ročník měl štěstí na profesory.“
Ze školních inscenací, ve kterých hrál jmenuje například Smočkovo Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho v režii Michala Zetela, Měsíc nad řekou v režii studenta Ondřeje Elbela, ale i představení Koně k nezkrocení podle čtyř povídek Vasilije Šukšina. To se studenty nastudoval ruský režisér Rodion Ovčinkov. „Režisérovo stavění situací bylo hodně rychlé, dynamické. Ovčinkov sice hodně předehrával, ale přesto jsme měli obrovský prostor pro vlastní tvorbu, hodně pracoval s detaily, každá postava v jeho inscenaci byla diametrálně odlišná.“

V průběhu studia nestál Jirka na jevišti pouze coby herec. Pro svou spolužačku Petru Nakládalovou napsal monodrama Živé dřevo (jde o příběh tužky v lidské kapse), které také sám zrežíroval.

Na závěr našeho povídání poodkryl pár svých profesních snů: „Přál bych si, abych mohl hrát, abych mohl dál pokračovat ve vývoji, chci na sobě zkrátka pracovat. Nechci stagnovat, rád bych napsal nějakou hru a také se chci pokusit něco zrežírovat.“