Scéna.cz 

Vladimír Franz: Když maluji, tak hudbu neposlouchám

Vladimír Franz, profesor, skladatel, malíř, hudební dramaturg, výrazná osobnost divadelního světa získal Cenu Alfréda Radoka 2005 za vytvoření scénické hudby k inscenaci Znamení kříže v režii Hany Burešové, kterou dnes večer uvidí i návštěvníci festivalu Setkání2006 Stretnutie. Je to jeho již čtvrtý „Radok“ a možná, že ne poslední, jelikož nominací získává každým rokem za své umělecké počiny několik. Letos jich bylo například dokonce jedenáct.

• Jste výrazný člověk jak na první pohled vizuálně, tak i svou muzikou a svými názory. Myslíte, že nějak souvisí, ovlivňuje se, jak člověk vypadá, jak tvoří a jaké má názory?
  Myslím si, že to, jak člověk vypadá, není pro tvorbu důležité. Je to jedno. Každý si může vypadat, jak chce. Ve světě názorů je i vizáž určitý názor. A umění je také formulací určitého názoru a je už jedno, jestli člověk maluje, skládá muziku, nebo se zabývá něčím úplně jiným.

• Nedávno někdo pořádal dílnu, kdy mladí tvůrci malovali obraz na hudbu, jiní skládali na základě shlédnutého, další psali na oba tyto podněty. Vy sám malujete, skládáte. Objevuje se vám hudba v barvách a naopak? Které obrazy ve vás vyvolávají zvukový vjem?
  Já když maluji, tak hudbu neposlouchám, a naopak, když vidím obraz, tak neslyším hudbu. Výtvarné umění a skladba, to jsou pro mne dva odlišné obory, které se mi nemíchají. Jako dva rozdílné jazyky. Ve výsledku má však nakonec každý z toho druhého v sobě „základní dotek“, ale to je u mne podvědomé. Když si tvůrce v průběhu tvorby tak trochu zdřímne, tak je to ono. Zdůvodňovat a analyzovat se může buď před tím, nebo potom. V době, kdy skládám, mám v sobě jistý pocit a ten je tou skladbou, je pro mne důležitý, vede mne.
• Když skládáte scénickou hudbu, jaký je váš postup? Co vás inspiruje nejdříve? Text, rozhovor s režisérkou/režisérem, herci, scénografie?
  Vím, ve které době text vznikl, znám jeho historický kontext a zpravidla se snažím z režiséra dostat jeho vizi, jakým směrem se bude inscenace ubírat, co chce sdělit, o čem hrát. Text nečtu příliš pozorně, natož dvakrát za sebou, abych se při skládání hudby nedostal do popisu. Není to pro mne dobré. Vytvořím si z těchto podnětů v sobě základní svět, v němž je prostor pro lásku, radost, smutek, i zlomyslnosti a tak podobně. Nedělám konkrétní hudbu pro konkrétně ohraničený prostor.
• Mluvíte, jako výtvarník, do podoby scény k inscenacím, na kterých spolupracujete?
  Ne. Nemyslím si, že je to dobré a také bych si to nedovolil. Ani bych si nezhudebňoval své vlastní libreto. Je to potom zdvojení jednoho pocitu. A tak je tomu i u té scénografie při tvorbě na stejné inscenaci. Bylo by to pouze zdvojování jednoho pocitu.