Scéna.cz 

První Den festivalu ve znamení Dne osvobození

Je v tom jistá symbolika, že právě na Den osvobození, rozběhl se mezinárodní, především tedy česko-slovenský, festival Setkání2006Stretnutie. 8. května v roce 1945 byl náš národ osvobozen od fašismu a 8. května roku 2006 se národ divadelníků, divadlo milujících nadšenců, divadlo studující mládeže, národ divadlo sledujících kritiků a divadlem se živících umělců, nořil do sedaček v Městském divadle Zlín, aby shlédl první festivalové představení, kterým byl tento ojedinělý festival v České republice odstartován.
V roce 1945 jsme byli osvobozeni z kleští ideologii fašismu věřících lidí, osvobozeni od nepochopitelné, nelítostné, životy beroucí války (tak si ji dovoluji označit já, která jsem ji mohla vnímat pouze z vyprávění mého dědečka a vykreslit si její běsnění pouze svou obrazotvorností a jsem daleka autentických zážitků).

Dnes my, účastníci divadelního setkávání, můžeme být alespoň na chvíli osvobozováni od tlaku médií a velkého množství informací a konzumního přijímání kultury a můžeme se jako diváci spolupodílet na dotvoření inscenačního díla v sobě. Můžeme být, alespoň na chvíli, osvobozeni od střemhlav se ženoucího tlaku času a hodinu, dvě, tři sedět v hledišti a nechat se unášet divadelním zázrakem. V sedadle číslo XY se můžeme osvobodit od racionality dneška a naplnit svou hladovou duši vnímavého diváka emocionálním zážitkem, můžeme se osvobodit od stereotypu každodennosti a zavítat do jiných světů, osudů, situací, můžeme se osvobodit od pravidel, zákazů, příkazů, rozumného chování a můžeme brečet, smát se, bát se, dojímat se, trpět, prožívat, fantazírovat, cítit. Budeme a jsme v divadle osvobozeni od velmi agresivní reklamy, která nám přetrhává emocí nabité filmy v televizi a je předskokanem filmům v kinech a která, naštěstí, v průběhu divadelního představení není možná a nelze ji do tohoto setkání člověka s člověkem vpašovat. Věřím, že na tomto festivalu můžeme být osvobozováni od bezduché rádoby zábavy tzv. zábavných tv-pořadů.
Můžeme se osvobodit, když budeme chtít. Příležitost je tady. Festival nabízí velkou porci nabídek pro osvobozování se. Každý den nejméně tři. Včera tři, dnes čtyři, zítra čtyři a tak dále. Po celý tento týden.
Hned první den se přišlo osvobozovat úctyhodné množství diváků. Plný sál Studia Z, plný velký sál Městského divadla Zlín. Je to osvobozující pocit, že je stále velké množství lidí, kteří si chtějí svobodně prožít, procítit divadelní kus. Hřeje mne to, jelikož mám divadlo ráda. Dokonce se jím snažím uživit. A také si myslím, že divadlo má smysl. Masáž médií je obrovská a možnost pohodlné konzumace televizních seriálů doma u televize je lákavá. Ale kde je ten autentický zážitek se společného setkání? Kde je tolik cítit život a jeho opravdovost? Kde jsou živí herci teď a tady? Kde je komunikace? Kde je to efemerní, nepopsatelné, neuchopitelné, zázračné, co může vzniknout pouze v divadle. V divadle, kde sedí v hledišti 50,80,120,500, … živých lidí a na jevišti hraje, žije, potí se, dýchá jeden, dva, několik herců? Kde je prostor pro setkaní na Setkání?
Hana Galetková