Scéna.cz 

Sblížení se nekoná

Je-li člověku zima, hledá teplo. Má-li strach ze tmy, úzkostlivě střeží poslední světýlko, aby nevyhaslo. Postavy z her Jona Fosseho Syn. Zima usilují o obojí. Je velký mráz, a tak touží nalézt lidské teplo, vlastním dechem rozehřívají zkřehlé prsty svých rukou a pod týmž horkým dechem taje led. Rodiče Syna se bojí samoty, děsí je, že jednou zhasne světlo i v tom posledním – sousedově – domě, a ten zůstane prázdný a opuštěný stejně jako ty ostatní. Odcizení, izolace, strach a neschopnost porozumět druhým. O tom píše Fosse.

Inscenace Divadla Petra Bezruče, kterou připravil Jan Antonín Pitínský tato témata nepotlačuje, ale podává je jaksi ironizované formou grotesky. Pitínský propojil dvě samostatné hry Zimu a Syna postavou Muže – Syna, kterého hraje Pavel Gajdoš. V prvním příběhu se v mrazu na lavičce potkává Muž a Žena (Tereza Vilišová). Neustále jim podklouzávají nohy na zamrzlé louži a jejich šaty přimrzají k lavičce. Herci rozehrávají improvizovanou pohybovou grotesku a jeden se snaží druhému přiblížit. Každý po svém. Žena křičí, nadává, svádí ho, provokuje, zahrává si s ním. Muž je nesvůj, nedokončuje věty, mění svá rozhodnutí a postupně jí propadá. Oba žertují a pak zase mluví vážně. Spolu pak sice odcházejí na hotelový pokoj, přesto se navzájem míjí. Sblížení se nekoná. Rozcházejí se a opět se scházejí. Má smysl zůstávat spolu, když je každý zvyklý na něco jiného? Má smysl snažit se přizpůsobit druhému?
Už v této první půlce představení je předjímána druhá Fosseho hra Syn. V hotelovém pokoji se z telefonního záznamníku ozve hlas Matky, která vyjadřuje obavu nad svým ztraceným Synem. A v úplném závěru prvního příběhu, tj. Zimy, vidíme na lavičce autobusové zastávky Muže – Syna, jak opět mrzne, tentokrát se Sousedem (Tomáš Dastlík), postavou z druhého příběhu. Následuje několikasekundový pohled do domácnosti Synových rodičů, Otce (Norbert Lichý) a Matky (Zdena Przebindová). Přestávka.
V Synovi je ústředním tématem samota. Samota, která skličuje staré rodiče, uvězněné ve svém domku na severu Norska. Čekají na svého Syna a sami vědí, že toto čekání může být marné. Kde je a proč se nevrací? Proč se neozve a nedá o sobě zprávu? Soused je nemocný, a až jednou zhasne on i světlo v jeho domě, zůstanou zcela opuštění. Proč se Syn nevrací? Ale Syn přijede. Jenomže přiveze jen strach a smrt. To je jediné, co po něm zbude. On sám zase odjíždí pryč. Kam? To se už rodiče nedozví.
Pitínský to všechno lehce ironizuje. Z nemocného Souseda je naprostý „ubožák“, který ale nezasluhuje soucit; Otec se tváří jako spořádaný otec rodiny, ale když má příležitost, přihne si rád; Matka se přeúzkostlivě stará o své již dávno dospělé dítě. A Synovi jsou starosti a strach rodičů upřímně jedno.
Tma, zima a chlad ve vztazích mezi postavami ve hře Jona Fosseho = tma, zima a chlad ve vztazích mezi námi?
-zůp-