Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Michal Kern: V českém divadle teď postupně končím…

autor: archiv

Michal Kern byl v posledních letech k vidění na mnohých českých scénách. Národní divadlo, Divadlo Na Vinohradech, Divadlo v Celetné, Komedie, Činoherní studio Ústí, ale také v Řeznické, v NOD Roxy, Meet Factory, Akropoli či Teatru Novogo fronta. My jsme se ovšem setkali na Hradě, kde „řádí“ jako Tranio ve ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY.

Pokolikáté už spolupracujete s Danem Špinarem?
My se s Danem známe už asi sedm let. Jsme spolužáci z herectví, takže jsme spolu hráli v Disku. Jako režisér se mnou dělal teprve DOMEČEK PRO BUZNIČKY v Akropoli, a pak přišel VOJCEK na Vinohradech.

Způsob jeho práce a humoru ale znáte dobře. Ve ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY to vypadá, že hodně improvizujete, ale vím, že Dan Špinar je v koncepci svých inscenací dost přísný. Jak to bylo tentokrát?
Při zkouškách jsme improvizovali dost, do poslední chvíle to nechával plynout. On vždycky Dan udělá takové hřiště, řekne nám, jak bude vypadat scéna a dá nám to hřiště, abychom si tam jako děcka hráli. Co ho baví, to pak vytáhne a doladí to podle svého. Tady nás dlouho nechal improvizovat, až na konci nám říkal – tohle už nedělejte, ruší to. Teď už máme přesně dané mantinely a rytmus scén, takže už víme, co si můžeme dovolit a co už ne.

Máte reakce od kamarádů?
Mám vesměs pozitivní reakce. Všichni kamarádi od divadla, kteří na tom byli, věděli, za jakým účelem se to dělá, že nepůjde o nějakou závažnou interpretaci, spíše o takovou letní zábavu. S tím sem myslím jde většina lidí. Hlavně mluví o tom, že to má neuvěřitelnou energii.

Hrál jste už předtím v Shakespearovi?
Samozřejmě na škole, kde jsme tím povinně prošli. V Kašparu jsem pak přebral několik rolí po Vaškovi Jakoubkovi, a mezi nimi byly i role v RICHARDOVI III. a HAMLETOVI. Ale v komedii vlastně hraju poprvé, když nepočítám úryvek ze SNU NOCI SVATOJÁNSKÉ a v MÁJOVÉM SHAKESPEAROVI.

S Kašparem už hrajete několik let. Viděla jsem vás v TATTOO, DETEKTORU LŽI a LABYRINTU SVĚTA A RÁJI SRDCE. Která ta postava vás nejvíc baví?
Hodně mě bavila role v inscenaci BEZ KYSLÍKU, i když to byl největší zápřah textově. A baví mě i DETEKTOR LŽI a TATTOO. To jsou všechno takové šílenosti. Naopak, moc jsem se netěšil na Labyrint. Ale zavinil jsem si to sám. Já si vždycky vymyslím něco fyzicky náročného, nevím, proč si to tak komplikuju, a tady jsem si vymyslel, že skočím salto dozadu. Takže jsem byl celý den před představením byl nervózní.

Hodně hrajete „magory“. Nemáte problém s tím, že by si vás lidi spojovali s takovým týpkem i v civilu.
No, je pravda, že jsem párkrát dozvěděl, že pár lidí neví, co si má o mně myslet. Že působím tak jako trošku divně.

Vaše postavy působí velmi rozporuplně, vždycky je tam současně roztomilost a nevinnost i jakýsi záblesk šílenství.
V tomhle pro mě byla nejtěžší role , kterou jsme hrál v Komedii ve hře BASH. Byl to takový klučina, který vypadal, že neumí do pěti napočítat, a přitom to byl vrah. To byla náročná věc, asi nejtěžší, co jsme hrál, i díky tomu, že jsme to vlastně hráli mezi diváky.

Vy jste z Valtic. Tam by člověk předpokládal spíše nějaké folklorní kořeny. Kde se vzal váš zájem o divadlo?
Na gymplu jsem začal dělat národopisné tance v souboru Břeclavan, a byl tam taky soubor pěvecké polyfonie pěvecké. V té době jsem začal taky hrát v divadelním souboru Regina, který měl docela dobré jméno, Tam jsem asi získal vztah k divadlu.
Ale když jsem o tom nedávno přemýšlel, vzpomněl jsem si, že jsem už jako dítě recitoval na vítání občánků,vždycky mi za to dali bonboniéru. A taky jsem to jako dítě měl tak, že přišla návštěva a já vyskočil na stůl a začal se předvádět. Nicméně v pubertě jsem se zablokoval, protože jsem řešil sám sebe, takže tam jsem se dost změnil, uzavřel se do sebe. Od té doby je to pro mě vždycky boj, dost dlouho mi trvá, než získám své místo, pohodu. I tady na Hradě, když jsme začali zkoušet, celý měsíc jsem se tak styděl a bál, že jsem byl úplně ochromený.

Vyzkoušel jste si nejrůznější jeviště – od Národního po nejmenší scénu v Řeznické. Jaký prostor vám vyhovuje?
Určitě mě víc baví velké jeviště, protože se tam schovám za pohyb a za postavu. Bash byl v tomhle nejnáročnější, protože tam měl člověk ty diváky vyloženě na dosah jako kameru. Přitom to nebyla kamera, ale lidské oči, které si o vás něco myslí. Já jsem asi na tyhle věci hypersenzitivní. Když cítím ty pohledy, jsme z toho nervózní. Proto mám rád tu čtvrtou stěnu, protože nesleduju, kdo tam je. Mně dělá problém i to, když vím, že na představení přijde táta. I když ho nevidím, tak na to pořád myslím.

Co vás čeká v nové sezóně?
V nové sezóně mě čeká cestování. V září jedu na filmový festival do Petrohradu s filmem AUTOMATIC FOR THE PEOPLE. To je absolventský písecký film Jana Vejnara. Mělo to premiéru ve Světozoru, a pak to běželo po různých festivalech. Bylo to už v Itálii, ale já nemohl jet, protože jsem právě zkoušel. Takže to pozvání do Petrohradu si nenechám ujít.
V českém divadle teď postupně končím, na novou sezónu jsem nepodepsal smlouvy v divadlech, protože jsem dostal nabídku zkoušet v zahraničí s klaunem, se kterým jsme hráli v Teatru novogo fronta. Tehdy mi říkal, že jednou spolu budeme zkoušet a já jsem se tomu smál. Za čtyři roky mi napsal mail, jestli bych do toho šel. Teď je to ve fázi jednání, uvidíme, jak to dopadne. Ale rozhodně se těším. Mám takové období, kdy chci dělat vyloženě činohru, a pak mě to zase táhne k tomu divadlu fyzickému. Tak jako teď.
Naštěstí je to tak, že většina věcí, ve kterých jsem hrál, je postupně derniérována. Jedině v Detektoru mě nahradí Matouš Ruml, na Vinohradech ve Zkoušce orchestru mám taky alternaci. Nechtěl bych ale zmizet úplně, protože pak se člověk těžko vrací. Nedávno jsem dotočil dva filmy, které by měly jít do kin v lednu, takže snad v povědomí zůstanu.
Uvidíme, co bude dál.

29.8.2011 18:08:47 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!