Scéna.cz 

Tisíc repríz vzpomínek: Hrdý Budžes jako divadelní kronika doby

Ve středu 7. května 2025 dosáhla inscenace HRDÝ BUDŽES v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami tisící reprízy. Kromě kulturního milníku jde o mimořádné svědectví o síle divadla, herecké výdrži a autentickém zrcadle normalizační reality. Scena.cz byla u toho od samého počátku – i osobně. Jeviště opět patřilo osmileté Helence – Báře Hrzánové a dalším postavám, které ztvárnili Jaroslava Vlčková a Libor Jeník. I přes počáteční peripetie vzniku inscenace Hrdý Budžes, jak nám je popsal režisér Jiří Schmiedt v roce 2023 👉 inscenace přežila. O to víc – díky divákům dosáhla tisící reprízy.

Scena.cz, Příbram a osobní paměť

Inscenace HRDÝ BUDŽES, podle knihy rodačky Ireny Douskové, měla premiéru 7. listopadu 2002 na Malé scéně příbramského divadla. Přestože Scena.cz tehdy referovala až o lednovém uvedení 2023, byli jsme u zrodu této legendy takřka od začátku. Díky režiséru Jiřímu Schmiedtovi jsme mohli sledovat i potíže při uvádění inscenace – v Příbrami i na jiných českých scénách. O rok později, 7. listopadu 2023, jsme zaznamenali i její televizní uvedení.

Ale toto souputnictví není jen profesní. Osobní vazba je dvojí: jsem rovněž příbramský rodák, o dva roky mladší než autorka. Znám atmosféru, kontext, typy postav, vím, které herečky byly „ty agilní“, pamatuji si i inscenace jako byla Havířská balada. Druhá rovina je lidská: vztahy s herci, tvůrci, spolupoutníky.

Herecké cesty a přátelství

Barboru Hrzánovou jsem poprvé potkal při NetHovoru na ČRo Vltava 27. března 2001. Na otázky tehdy odpovídala online čtenářům. Jaroslava Vlčková a Libor Jeník se mi zapsali do paměti díky inscenaci PYGMALION. Vlčkovou jsem později viděl v poetické inscenaci POD STŘECHAMI PAŘÍŽE i v aktuálním komponovaném pořadu NA POSLEDNÍ KOLEJI s Petrem Mikeskou. Spoluautorsky se podílí i na knihách pro děti a zachytila rovněž zákulisí Budžese – její fotografie z dvacetidvouleté historie jsou unikátem.

Komornost, která přežije i tisíc repríz

Tisíc repríz znamená mimo jiné přechod z Malé scény na Velkou. Ale komornost inscenace se neztrácí – právě naopak. Helenka v podání Báry Hrzánové je stále autentická, niterná, silná. Pohybové nuance se možná proměnily, ale výpověď sílí. Její transformace mezi postavami, kostýmní detaily i jazyková stylizace jsou bravurní. Hatmatilka Helenky stále dojímá i rozesmívá – s dětskou naivitou a přesností.

Opory na jevišti i ve výpravě

Libor Jeník a Jaroslava Vlčková nejsou jen „vedlejší postavy“. Jejich práce s loutkami, množství převtělení – od Pepy po soudruhy, od Kačky po učitelku ad. – tvoří páteř inscenace. Loutky Zuzany Charouzové, jako zástupné rodičovské figury, vtiskují scénám hloubku.
Výprava Jiřího Schmiedta a Vladimíra Všetečky je nadčasová. Stylizace, náznak Svaté Hory, Pražského Hradu, domeček – vše podněcuje imaginaci. Hudba je věrně dobová.

Obyčejnost jako metafora doby

Text Ireny Douskové je skvělým základem. Svět průměru, do kterého se Helenka snaží zapadnout, aniž by ztratila sebe sama, rezonuje. Outsiderské přátelství, touha po přijetí, střet s ideologií – to vše v sobě Budžes nese.

Tisíc růží a vděk diváků

HRDÝ BUDŽES je víc než inscenace – je paměť národa v divadelní podobě. A tisíc růží na závěrečnou děkovačku nebyly náhodné. Barvy ohně – žluto-oranžová s červenými okraji – symbolizují teplo, světlo, tající ledy. A možná i novou jiskřičku naděje. Proto hrdý buď, že máme přátelství, svobodu i víru. Neumann možná nemyslel Helenku, ale proč ne…? Určitě netušil, že se Hrdý Budžes jako divadelní kronika doby dočká tisíc repríz, nejen vzpomínek.

Irena Dousková: Hrdý Budžes
Režie J. Schmiedt; dramaturgie Jarmila Černíková-Drobná; pohybová spolupráce Josef Kotěšovský; scéna a kostýmy: Jiří Schmiedt a Vladimír Všetečka a loutky Zuzana Charouzová.
Účinkují: Barbora Hrzánová, Jaroslava Vlčková a Libor Jeník.
Psáno z 1000. reprízy 7. května 2025.

📘 www.divadlopribram.eu