Scéna.cz 

Nový historický muzikál režíruje v německu Stanislav Moša

V pátek 3. června uvedl režisér Stanislav Moša v Zámeckém divadle německého města Fuldy historický muzikál "DIE PÄPSTIN" (PAPEŽKA). Nové hudební dílo vzniklo na popud zahraniční agentury v koprodukci s Městským divadlem Brno, které se kromě části realizačního týmu (režie St. Moša, kostýmy Andrea Kučerová) podílí na inscenaci výrobou dekorací, kostýmů či rekvizit. Scénografie je dílem Christopha Weyerse, který už s Mošou spolupracoval na inscenacích Bídníci a Ptákoviny podle Aristofana. Choreografii má na starosti Julia Poulet. Muzikál Papežka se hraje v německo - švýcarském obsazení. Od 3. června do 14. srpna je naplánováno prozatím 106 představení, prodáno je už více než 55.000 lístků (vstupenky jsou k dostání od 16 do 52 euro). O inscenaci projevil zájem také Mnichov, po tři týdny bude Papežka uváděna v příštím roce také v tomto městě.

Jako druhé na světě však uvede historický muzikál Papežka Městské divadlo Brno, a to v české premiéře 24. března 2012 na Hudební scéně. V překladu Michaela Prostějovského, režii Stanislava Moši a s českým obsazením.

Nový muzikál napsal podle světového bestselleru americké spisovatelky Donny W. Cross mladý německý skladatel a textař Dennis Martin (autor muzikálů Elizabeth a Bonifatius). Už samotné vydání knihy zaznamenalo obrovský ohlas - vyšla ve více než třiceti jazycích a dokonce byly podle ní již natočeny dva celovečerní filmy. Dílo uvádí na jeviště téměř neuvěřitelný příběh – legendu o ženě, která v polovině devátého století usedla na papežský stolec. Mladinká Jana je dívkou, která se zcela vymyká svému okolí i zažitým představám o ženách, jejich možnostech i poslání. Je výjimečně chytrá a talentovaná. Nejprve se jí, proti všem tehdejším zvyklostem, dostává i jako dívce legálního vzdělání. Následně pak může v převleku za svého nešťastně zabitého bratra pokračovat v učení. Samozřejmě že je díky svému převleku neustále na útěku, a tak její cesta pokračuje až do Říma, kde se stává nejprve léčitelem nebohých až se nakonec stane lékařem samotného papeže a následně i jeho nejbližším rádcem. Když papež násilně umírá, stává se Jana – Jan jeho následníkem. Milují ho především prostí lidé – chudí a nemocní, kterým obětuje své osobní štěstí. Přesto však i ona podléhá lásce a jak o této legendě vyprávějí dochované středověké obrazy, je nakonec prozrazena v okamžiku, kdy porodí dítě. Ačkoli se katolická církev ve středověku pokoušela všechny důkazy o tomto příběhu zničit a snažila onu historku prezentovat pouze jako středověkou fantazii, není dosud zřejmé, zda skutečně nešlo o historickou postavu. Navíc dodnes existuje formální zkou­ška pohlaví nově nastupujícího papeže. Jedná se o nebývalý příběh plný tajemství, vášní, touhy po vzdělání i obětování se.

Stanislav Moša o "Papežce"
„Když jsem se poprvé potkal s románem Papežka, byl jsem nadšen, jak její hlavní hrdinka realizuje svůj, byť krátký život, skrze “vyšší přikázání“. Od útlého dětství touží její přirozený a neobvykle velký talent po dalším vzdělávání, od útěku z domova touží její opuštěná duše po lásce. Obé realizuje s nádhernou vášní ať už jako lékař pomáhající každému potřebnému, či později jako papež, který pro svůj vztah k lidem, pro laskavou péči o ně dosáhne obecného pojmenování „Papa populi“. I svůj osobní život završuje skrze lásku. Bohužel její čekání na narození dítěte končí nešťasně. Dynamické, citově extrémně angažované dílo Dennise Martina a Christopha Jila mě silně zasáhlo již při našich prvních kontaktech a v průběhu spolupráce s celým inscenačním týmem i se souborem jsem se skrze realizaci mých představ jen dále utvrzoval v přesvědčení o mimořádnosti hlavního sdělení tohoto příběhu. Lhostejno, zda je člověk mužem, či ženou… tím nejdůležitějším je obsah našeho života, který mu vtiskneme jen my sami proti všem příkořím, proti předpojatosti okolí, proti nevzdělanosti a nelásce.”