Scéna.cz 

Jaroslav Vojta – 120. výročí narození

Typický „temný“ moravský přízvuk Jaroslava Vojty znají snad všichni fanoušci pamětnických filmů (za všechny postavy jmenujme alespoň Loupežníka Sarku Farku z Hrátek s čertem a jeho nejoblíbenější filmovou roli Hordubala). Kromě toho je proslulá fráze něco „zvojtit“, která se údajně odvinula od hercova koníčka vyprávět vtipy, ale poplést vždy jejich konec. Dnes už se asi nedozvíme, jak to doopravdy bylo, co se zakládá na pravdě, a co je legenda. O Jaroslavu Vojtovi se můžete dočíst v jeho autobiografické knížce Má cesta k Národnímu divadlu.

Jaroslav Vojta pocházel ze staré herecké rodiny Jurných. Umělecké jméno Vojta přijal už jeho otec Alois Jurný a hostoval pod tímto pseudonymem v roce 1894 v Národním divadle. Syn Jaroslav se narodil 27. prosince 1888 v Kutné Hoře, kde byli jeho rodiče - otec Alois a jeho žena Amálie - v té době s kočovnou divadelní společností. Měl dva sourozence Hermínu a Adolfa, kteří se stejně jako on stali herci. Krátce po Adolfově narození matka zemřela a otec děti poslal na výchovu k babičce na Moravu. Sám se znovu oženil - vzal si herečku Hanu Jelínkovou, sestru hereček Terezie Brzkové a Otýlie Beníškové.

Jaroslav už od dětství rád chodil rád do divadla a učil se zpaměti role, ale jeho cesta k divadlu nebyla přímá. Nejdříve se vyučil ve slévárně, ale dlouho tam nevydržel. V roce 1906 se přidal ke kočovné divadelní společnosti Bratrství, později prošel ještě společnostmi Zieberta-Mělnického, Procházkové-Malé a dalšími. Byla o pro něj tvrdá, ale poučná škola. Poté hrál v kamenných divadlech v Brně a Plzni (tam se seznámil se svou ženou) a od roku 1919 v Divadle Na Vinohradech. V roce 1925 se stal členem Národního divadla, kde setrval až do penze (1959). Z tohoto období jsou nejznámější jeho role Vávry v Mrštíkových Maryše a titulní role Janošíka v Mahenově hře. Během jeho působení ve Vinohradském divadle ho Theodor Pištěk seznámil s filmovými režiséry Lamačem, Rovenským a Hellerem a v roce 1920 se Vojta objevil v jejich filmu Magdalena. Po osmi němých filmech hrál v roce 1931 ve zvukovém filmu Aféra plukovníka Redla. Jeho statná postava jej předurčovala do rolí venkovských chlapů, kteří se musejí prát se životem např. ve filmech Zapadlí vlastenci, Maryša, Muzikantská Liduška, Prstýnek, Pantáta Bezoušek. Až do roku 1965 (poslední filmové role – Zlaté kapradí, Alibi na vodě, Úplně vyřízený chlap) sehrál desítky filmových rolí. Objevil se také v serálu Sňatky z rozumu. Jaroslav Vojta zemřel 20. 4. 1970 v Praze.

Česká televize připomíná toto výročí v cyklu Pro pamětníky filmem Naši furianti V.Vančury a Václava Kubáska (28.12. od 14.50 hod. na ČT1), ve kterém si Jaroslav Vojta zahrál postavu Buška.