Scéna.cz 

Proměny povahy tragického hrdiny

Předčasná úmrtí: Proměny povahy tragického hrdiny (24.10., 20.30 h, ČT1)
Jaké byly životní osudy divadelního režiséra Zdeňka Pospíšila, spoluzakladatele Divadla Husa na provázku, vzpomínají Miroslav Donutil, Milan Uhde, Miloš Štědroň, Bořivoj Srba, Táňa Fischerová, Lenka Loubalová, Jiří Pecha a jiní.

Salon (24.10., 23.00 h, ČT1)
Červené botičky jsou překvapivou povídkovou prvotinou autorky Anny Zonové. Na dnešní literární scéně jsou svého druhu raritou. Jednak pro svou syrově expresivní zkratku, jednak z hlediska tematiky, která čerpá z často drsného prostředí obyčejných lidí a domácností v oblasti současných severomoravských Sudet. V dalším vydání kulturního magazínu ze severní Moravy se vrátíme ale i k Mezinárodnímu loutkovému festivalu Spectaculo Interesse, který přináší již tradičně pestrou skladbu divadel ze všech koutů světa, a dozvíme se, co je v mnohosti tvárných přístupů a témat spojuje a co naopak rozděluje.
Trumf, to je satirická hra ruského bajkáře I. A. Krylova, kterou se prezentuje právě ostravské Divadlo loutek. Blíž než ke klasické „loutkařině“ má však k alternativě postavené na činoherních výkonech doplněných nemnoha loutkářskými prvky. A konečně v příspěvku o multimediálním autorském sdružení dvoika.troika, které existuje v Ostravě dva roky, uvidíte, proč je tato skupina svými aktivitami i spojením sil několika oblastí alternativní kultury snad jedinou svého druhu v ČR. (Opakování: 27. a 28.10. ČT2)

Starty - Komedie (26.10., 22.20 h, ČT2)
V živelném filmu Benjamina Tučka se prolíná záznam putovního divadelního představení commedie dell´arte s jeho divadelním a lidským zákulisím. Ve filmu vystupují herci Tatiana Vilhelmová, Pavel Liška, Marek Daniel, Michal Bumbálek, Roman Slovák a Gabriela Ježková a byl natočen v roce 2000 na štaci Liberec-Sušice-Špičák-Železný Brod-Dolní Dubénky-Brno. (Opakování: 29.10. a 01.11. ČT1)

Předčasná úmrtí: Proměny povahy tragického hrdiny (Vysílání: 24.10., 20.30 hod., ČT1)
Zdeněk Pospíšil se narodil 28. března 1944 v Brně. Už od dětství se věnoval např. lehké atletice, ale u ničeho dlouho nevydržel. Na gymnáziu se dobře učil a byl považován za vůdčí typ. Pod vlivem rodičů začal studovat Vysoké učení technické, ale po dvou letech ze školy odešel. Začalo ho zajímat divadlo. Rodiče, zejména otec, to nesli s nelibostí. Po čase se přihlásil na studium režie na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Studia ukončil v roce 1968 diplomovou prací s titulem „Proměny povahy tragického hrdiny“, kde dovozuje, že tragický hrdina dnešní doby nese rysy směšnosti.
Nato Pospíšil dostal angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Již zde se snažil inscenovat své poněkud nezvyklé nápady podmíněné mnohdy neřešitelnými technickými požadavky. Brzy se ale vrátil do Brna. Se spolužačkou Evou Tálskou a Bořivojem Srbou založil zprvu amatérský divadelní soubor nazvaný podle Mahenova souboru poetistických libret Husa na provázku. Připojili se k nim spolužák Petr Scherhaufer a Petr Oslzlý. Divadlo se profesionalizovalo a záhy se proslavilo svou originální, řekněme avantgardní či alternativní, poetikou. Představení byla narvaná a obsahovala řadu politických jinotajů; sehnat lístek se zdálo nemožné.
Pospíšil se s ostatními kmenovými režiséry střídal na postu vedoucího souboru. Výrazně se podílel na tváři divadelní poetiky. Byl však - a to nejen jako režisér, ale i jako člověk - krajně kontroverzní. Měl ovšem originální režijní vidění, které bylo velmi přímočaré - navzdory experimentům myslel především na diváky, chtěl být srozumitelný, ale ohromující, balancoval na hranici umění a kýče. Byl typem režiséra, který kolegům rozhodně nepodkuřuje, ale tvrdě je atakuje, a chce, aby dosáhli maximálních výsledků. V letech 1968 až 1980 režíroval Na provázku osmnáct her. U mnohých byl zároveň i autorem scénáře. Mezi jeho nejslavnější inscenace patří Příběhy Dona Qijota a Baron Prášil aneb Konec starých časů.
Tajně navázal spolupráci se svým někdejším oponentem diplomové práce, zakázaným disidentem Milanem Uhdem. Ze spolupráce vznikla Profesionální žena a jejich dvě nejslavnější inscenace Balada pro banditu o loupežníkovi Nikolovi Šuhajovi a Na pohádku máje podle Mrštíka. Z důvodu částečné otrávenosti z mnohých konfliktů Pospíšil založil při Provázku ještě také dětské studio. Zároveň tím sledoval i výchovu nových, kvalitních herců - podle jeho gusta.
O prázdninách roku 1980 odjel s celou rodinou a s jachtou do Jugoslávie. Odtamtud přes moře emigroval do Itálie. Po listopadu 1989 se vrátil domů. Manželka, která se s emigrací vyrovnala s podstatně reálnějším vztahem ke skutečnosti, zůstala už ale s dětmi ve Švýcarech - vrátit se již nechtěla. Pospíšil se stal ředitelem Karlínského divadla v Praze, které z dob normalizace jistě netrpí dobrou pověstí. Atmosféra v souboru a mezi zaměstnanci byla ale napjatá. Pospíšil tedy po čase na své místo rezignoval.
Tou dobou žil se svou novou přítelkyní, herečkou Lenkou Loubalovou, která s ním čekala dítě. Na jaře roku 1993 Lenka uslyšela z vedlejšího pokoje ránu. Pospíšil se střelil do hlavy. Sice ještě dva měsíce žil v komatu, ale nakonec, 31. července 1993, zemřel. Co bezprostředně předcházelo výstřelu, se asi nikdo nedoví. Do dnešních dnů Zdeněk Pospíšil u mnoha lidí probouzí zlobu či pocit křivdy, jiní jsou mu dodnes vděční a vzpomínají na něj se snahou pochopit…