zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Kunderova Ptákovina – hra o touze a pastech, které si klademe sami

Ondřej Vetchý a Jaromír Dulava/ Ptákovina

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Hra Ptákovina Milana Kundery se na prkna vrátila po téměř čtyřiceti letech. Byla napsána v roce 1966, a v roce 1969 se hrála v Liberci, poté v Divadle Na zábradlí, v Ostravě a Brně. Pak ji normalizační cenzoři zakázali. Autor ale před časem sdělil, že by si dokázal představit tuto hru na jevišti – a to v režii svého někdejšího kamaráda Ladislava Smočka. Železo se tedy kulo, dokud bylo žhavé –a výsledek je tu. V Činoherním klubu se představuje PTÁKOVINA (autor dokonce dovolil otisknout její text v programu).

Půjdete-li na Ptákovinu, asi bude hodně záležet na tom, v jaké jste věkové kategorii. Těm starším asi mnohé připomene, a poznají v ní důvěrně známou dramatiku 60.let se všemi alegoriemi a politickými jinotaji. Mladí diváci tohle jistě hledat nebudou, a budou si všímat jiných věcí. Nicméně, oba typy publika mohou být uspokojeny.

Z dnešního pohledu je ve hře méně politiky, a více obecné zhovadilosti, hledání sebe samých a konstatování, že největší pasti si klademe na sebe sami – svou naivitou, svou blbostí, svou nedospělostí, nedomýšlením důsledků našich činů či neschopností dorozumět se s ostatními.

Příběh samotný je založen na skutečné ptákovině. Ředitel (váhavý intelektuál, který má pocit, že pro zachování svého já musí umět hospodařit se dvěma tvářemi), nakreslí tajně na tabuli kosočtverec. A poté ještě připíše rovnítko a své jméno. Zatímco on sám tuto kresbičku pokládá za symbol dvojakosti své existence, jeho okolí bere kresbu jako provokaci a napadnutí celého systému (mimochodem, tento pro Čechy jednoznačně lascivní symbol pro ženskou erotickou zónu prý není za hranicemi znám a to je také důvod, proč hra nemůže být hrána nikde jinde než u nás). Od víceméně náhodné kresbičky se odvíjí malý školní „proces“, v němž všichni přítomní projeví svou pravou tvář. A není nevinných, není těch, kdo by nebyli postiženi. V tom je příběh typicky kunderovský. Zápletka připomene slavný román Žert, kdy nevinných pár řádků, které se dostanou k nesprávnému adresátovi, zničí hrdinovi život.

Zde je to ovšem ještě trochu jinak. Absurdity, které se vrší jedna na druhou, vypovídají překvapivě o touze – po uznání, po kontaktu, po pravdě, lásce, zachování integrity osobnosti či jen ochotě vyhovět ostatním, nedělat si problémy. Paradoxem je, že se tyto touhy jednotlivců kříží a postupně spějí k opaku toho, co si všichni zúčastnění přáli. Ředitel je dohnán k nedobrovolnému sexuálnímu vztahu, předseda ke klamné představě, žák ke krvavému trestu uříznutých uší a posléze ke kariéře špicla.

Režisér Ladislav Smoček Kunderův literární tvar neupravuje, dává mu zaznít v celé jeho rozporuplnosti a klade důvěru v osobnosti vybraných herců. Celý herecký tým vypracovává charaktery herců s lehkou nadsázkou, bez snahy karikovat je – a tím je ukázat v celé jejich trapnosti a malé lidské ubohosti. Ředitel Ondřeje Vetchého se pohybuje na hraně rozporuplného intelektuála a naivní chlapeckosti a hravosti, Jaromír Dulava jako Předseda balancuje mezi věčným klukem závislým na své direktivní sošně studené matce (Lenka Skopalová), velkým bossem, který si svou nadřazenost dokazuje pseudolidovými projevy vůči podřízeným a obyčejnou lidskou touhou po jednoduchých řešeních. Eva (Lucie Žáčková) je ztělesněním zářícího ženství, idolu, který jako by ani nebyl z tohoto světa. Ale i ona je chybující, pomsta, kterou vykonává prostřednictvím ředitele, se obrátí proti ní. Marika Procházková jako Růžena v sobě spojuje živočišnost, naivitu, pragmatičnost a schopnost dokonalé manipulace. Učitelský sbor - Stanislav Zindulka, Pavel Kikinčuk, Petr Meissel a Jana Břežková a správkyně budov Nela Boudová vystřihli v miniaturách pestrou směsici povah a životních přístupů tzv. obyčejných lidí. Společně tvoří mikrokosmos světa, ve kterém každý z diváků najde prostor k vlastním úvahám.

Milan Kundera: Ptákovina
Dramaturgie Roman Císař a Vladimír Procházka; scéna Luboš Hrůza; kostýmy Simona Rybáková; režie Ladislav Smoček.
Hrají: Ondřej Vetchý, Jaromír Dulava, Lucie Žáčková, Marika Procházková, Lenka Skopalová, Pavel Kikinčuk, Stanislav Zindulka, Jana Břežková, Petr Meissel, Nela Boudová, Braňo Holiček ad.
Činoherní klub, premiéra 19. září 2008.

6.10.2008 23:10:47 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Články v rubrice - Recenze

Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih

Šimon Obdržálek a Oldřich Kříž (Zlatovláska)

Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek


Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu

M. Dancingerová,  A. Rusevová, J. Burýšek a V. Zavadil

Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek


Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek



Časopis 18 - sekce

HUDBA

Sum 41 - Heaven: X: Hell

Přebal alba

Zakládajícími členy skupiny Sum 41 jsou zpěvák a kytarista Deryck Whibley, kytarista Dave Baksh, baskytarista celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Fotografie Miloše Budíka v Praze

Vila Tugendhat ve fotografii Miloše Budíka

Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním celý článek

další články...