zvláštní poděkování
Quantcom.cz

„Urazili jsme velkou cestu,“ říká Daniela Šálková

Jak jsem se ztratil (Foto archiv divadla)

  

Divadlo v Dlouhé vstoupilo letos do šesté sezóny. V loni soubor sklidil několik význačných nominací a ocenění. Nominací na Cenu Alfréda Radoka: divadlo roku; inscenace Jak jsem se ztratil – inscenace roku, Pavel Tesař nejlepší mužský herecký výkon, scénografie roku, hudba roku... V soutěži našeho serveru Divadla na webu se umístila prezentace divadla v celkovém pořadí na třetím místě. Dále se podařilo realizovat úspěšné inscenace Obrazy z Francouzské revoluce, Soudné sestry, Epochální výlet pana Broučka...
S ředitelkou Danielou Šálkovou opouštíme hlediště a přesunujeme se do divadelního klubu. Divák vnímá v divadle nejvíce osmnáct členů souboru na jevišti. Okolo nich pracuje dalších šedesát zaměstnanců. Na představení se podílejí plnou měrou. Divákům není cizí uměleckotechnická složka. Každý si dovede představit maskérku, rekvizitářku, osvětlovače, zvukaře a další. Potkají se ještě s uvaděčkami a šatnářkami. Vedle toho jsou zde další profese: počínaje kulisákem až po uměleckého truhláře a zámečníka. K tomu přísluší nevelká administrativní část. Obchodní oddělení, tajemnice uměleckého provozu, která dává dohromady všechny termíny; propagace, výtvarnice, režiséři, dramaturg a další. Tomuto celému království vládne Daniela Šálková již šestým rokem.

  • V čem je pro vás druhá polovina vašeho působení v divadle schůdnější, lepší?
    Vnímám ji jako daleko klidnější. S divadlem jsme se důkladně sžili. Dvě herecké party (část Dejvického divadla a část herců zaniklého divadla Labyrint – pozn. red.) se skvěle doplňují a souzní. Už se neřeší, zda se spolu snesou či ne. Myslím, že divák to pozná a vidí. Řešíme běžné provozní věci.
  • Prý se před vámi zvedá další hora, na níž musíte vylézt.
    Pravděpodobně myslíte termínovanou nájemní smlouva do roku 2002. Pracujeme na jejím prodloužení s majiteli. Věřím, že smlouvu za daných podmínek podepíšeme. Situaci, že by majitelé objektu nechtěli pronájem prodloužit, si nechci zatím ani připustit. Řeším spíš konkrétní náležitosti smlouvy, třeba výši nájemného.
  • Současně je na bázi symbolického pronájmu?
    Nájem je čistě komerční. Ročně téměř šest miliónů. Tyto podmínky dojednal předchozí ředitel divadla F. R. Čech. Zatím není cesty zpět. Jde o to, aby se nájem nezvýšil. Kdyby mělo dojít k jeho zvýšení, už bychom na něj neměli.
  • Po umělecké stránce zde funguje určitá image a kvalita, můžeme mluvit o fenoménu Divadla v Dlouhé, a najednou by měl být všemu konec?
    Nebyli bychom první. Víme, jak dopadl Minor, Divadlo Spejbla a Hurvínka. Pro divadlo s takto velkou scénou jakou máme my, by se nový prostor hledal těžko. (Napadá mě snad jen historická budova Národního divadla... – pozn. autora.)
  • Na první pohled si všimneme nové podlahové krytiny a vymalovaných stěn.
    Interiéry upravujeme v rámci možností. Když jsme přišli po „Wolkerech“ bylo to tu otřesné. Divadlo pokryté starým linoleem, oloupané tapety, okopané stěny, všude špína a prach. Opravujeme postupně jednotlivé části interiéru podle finančních možností a v čase, kdy se nehraje. Diváci už si změn k lepšímu všimli a dávají nám to vědět.
  • Objekt Divadla v Dlouhé je památkově chráněn. Jak se na vaše zásahy tváří památkáři?V sedmdesátých letech se realizovala necitlivá rekonstrukce, jejíž následky vidíme dodnes. Pokud děláme nějaké úpravy, tak se spíš snažíme navracet vše k původnímu stavu. Zásadní změny v architektuře budovy neprovádíme. Z architektonického hlediska je interiér divadla velmi zajímavý, ale část prostor je i přes naše dílčí zásahy ve špatném stavu. Nejhorší nedostatky jsme již odstranili, ale divadlo by si zasloužilo celkovou rekonstrukci. S našimi prostředky na generální opravu prostě nemáme. Majitelé ani náš zřizovatel investovat nechtějí.
  • Máte za sebou tvůrčí invenci. Přešla jste již na rutinu?
    Tak jednoduché to není. V divadle se všechno neustále mění. Našli jsme si cesty jak řešit problémy, které se do jisté míry opakují, ale o překvapení rozhodně není nouze. Pro řešení problémů, které se neustále nečekaně vynořují, odkládám horu úkolů dlouhodobějšího charakteru.
    Chtěla bych například nabídnout naše inscenace do zahraničí a zároveň bych ráda dovezla zajímavá představení cizích souborů do Dlouhé.
  • Ovšem k tomuto cíli jste se trochu přiblížili v rámci Česka díky festivalu Dítě v Dlouhé.
    Domnívám se, že se úroveň festivalu každoročně zvyšuje. Poslední ročník byl dramaturgicky pestrý a divácky velmi úspěšný. O festivalu se mluví nejen mezi českými divadelníky, ale i v zahraničí. Nejvíc nás ale těší, že je každý ročník beznadějně vyprodaný běžnými dětskými diváky.
  • Co vám z vašich povinností nejvíce svazuje ruce?
    Nekonečná administrativa. Vyplývá to z postavení příspěvkových organizací. Hospodaříme s rozpočtovými prostředky, a proto své výdaje musíme do posledního halíře zdůvodnit – půl roku předem v rozpočtu, každé čtvrtletí ve vyúčtování, na konci roku v celkovém rozboru. Zákony pro příspěvkové organizace nám stále víc komplikují činnost. Byli jsme například v situaci, kdy jsme nemohli sami nic pronajmout. Půjčování kostýmů schvalovala rada zastupitelstva. Chápu volání po reformě, současná podoba příspěvkových organizací je zastaralá, systém je nepružný.
  • Váš názor na transformaci divadel?
    Naše divadlo by do transformace mělo jít až v poslední fázi neboť sídlíme v pronajatých prostorách a navíc máme specifické podmínky činnosti kvůli naší specializaci na představení pro děti. Nyní se dolaďuje řešení konkrétních problémů, například určitých záruk další činnosti po vypršení čtyřletých grantů. Transformace stále přináší více otázek než odpovědí.
  • Více než čtyři sta diváků na jednom představení může být spokojeno. Hraje se až dvacet pět krát v měsíci. Na tento rok, který by měl být podle slov D. Šálkové oproti loňsku poklidný, se připravují tři premiéry. První bude obnovená premiéra úspěšné inscenace Sestra Úzkost, dále po jednom představení z autorské dílny Jana Borny – Past na myši, a Hany Burešové – Běsi. Věříme, že Dlouhá nepřijde ani o divadlo, ani o diváka.
    Děkuji za rozhovor i za dobrou kávu.
  • 17.9.2001 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

    Časopis 18 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Bastard (Městské divadlo Brno)

    Články v rubrice - Rozhovory

    Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl

    Patrik Lančarič

    Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek



    Časopis 18 - sekce

    HUDBA

    Zemřel Dušan Grúň

    Dušan Grúň

    Zemřel slovenský legendární zpěvák Dušan Grúň (*26. 5 1942 - †22. 4. 2024). Narodil se v Žilině, ale jeh celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Petr Sís - 75

    Petr Sís

    GEN: Petr Sís
    Portrét mezinárodně uznávaného autora knih pro děti, ilustrátora, grafika a tvůrce animovanýc celý článek

    další články...