Martin KUBAČÁK: Profese je o tom, že by měl člověk chtít někam směřovat.
autor: Z webu
Po absolvování DAMU nastoupil Martin Kubačák do angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Se svými spolužáky Michalem Zelenkou, Adélou Kačerovou a dramaturgem a režisérem Martinem Glaserem doufali, že tamní scénu oživí... Dnes hraje nejvíce v Divadle Bez zábradlí. Mluvené slovo a mimický sbor – to byly jeho první kroky na cestě k divadlu. Dnes už může dokonce hovořit o své příslušnosti k herecké dynastii. Na životní pouť se totiž vydal s herečkou Adélou Kačerovou, nedávno se jim narodila dcera Františka. Vedle divadla se věnuje skákání padákem, potápění a jízdě na koni.
Skákání padákem mám už dávno za sebou, tak jsem si zkusil potápění. Ale že by mě to lákalo? Není to má neodolatelná touha. Jen jsem si to vyzkoušel, protože jsem to chtěl umět.
Abych měl co dělat, když pojedu k moři. Ležet na pláži mě nebaví, u moře mi vyhovuje aktivní odpočinek. Potápění beru jako výbornou činnost, podobně jako jízdu s padákem za člunem.
Parašutismus jsem si dodělával na konci střední školy. Skákal jsem prvně u Řípu. Strkat mě nemuseli. Absolvoval jsem kvalitní tříměsíční kurs na kbelském letišti u profesionálních instruktorů, kteří se nám věnovali. Vedle toho jsme měli důkladnou teoretickou přípravu a také nácvik na trenažérech. Žádné víkendové rychlokvašné školení. Hodně nás drilovali. Když jsme konečně byli nahoře, tak už to skutečně problém nebyl.
Jako dítko jsem hodně recitoval, i když dneska už vím, že to s divadlem nemá moc společného. Bavilo mě mluvené slovo. Na gymnáziu jsem se přes spolužačku dostal do mimického sboru Divadla na Vinohradech. Díku tomu už jsem vlastně hrál už od gymplu. Tenkrát jsem jako první člen mimického sboru promluvil na jevišti, hrál jsem tehdy dokonce s mou budoucí pedagožkou – Danielou Kolářovou. Bylo to v Poprasku na laguně.
To je křoví, které nemluví. Divadlo na Vinohradech je velké divadlo, které občas potřebuje hodně lidí na jevišti. Mimický sbor tvoří nadšenci, kteří nemají ambici stát se herci. Hrají vesničany, tanečníky na plese... Jsou to neherci vychovaní, jak se chovat na jevišti. Funguje to bezvadně.
Vyšlo mi to, ale myslím s hodně odřenýma ušima. Asi bylo málo kluků. Když jsem viděl kolegy, jaké přípravy dělali, uvědomil jsem si, že jsem se tomu vlastně vůbec nevěnoval. Učil jsem se sám. Na přijímačkách se mnou byli lidi, které připravovali profesionální herci, takže jejich výsledek musel být asi jiný než můj. Ale dopadlo to.
V Disku jsem od druhého ročníku začal hrát s vyšším ročníkem, pak jsem spolupracoval s CD 94. Následně jsme dostali nabídku do Českých Budějovic. Tam byla naděje, že vytvoříme skupinku, která to divadlo oživí. Šel tam s námi dramaturg i režisér Martin Glaser, Michal Zelenka a Adélka Kačerová.
Myslím, že moc ne.
Výhoda byla, že jsme tam mohli dělat inscenace ruské dramatiky. A dělali jsme jich opravdu hodně. Ve většině jsem hrál, nebyla to třeba hlavní role, ale dost velká, což je bezvadný. Setkal jsem se s mnoha režiséry – Janem Kačerem, Otou Ševčíkem, Martinem Glaserem. Z titulů musím uvést Tři sestry, Višňový sad... Ženitba. Vyzkoušeli jsme toho hodně. Nejtěžší byl asi Zločin a trest. Vedle toho ale spoustu dalších titulů, komedie, muzikály. Na oblasti to tak chodí, tituly se musí hodně měnit.
To ano. Dost jsme se tam naběhali. Nejraději vzpomínám na Tři mušketýry. Ta inscenace dosáhla přes sto repríz.
Chtěli jsme jít do Prahy a bydlet s rodiči. Oblastní divadlo má své limity. Na jednu stranu si vyzkoušíš hodně titulů, ale na všechny máš maximálně osm nebo spíš šest týdnů. V Praze, když děláš zájezdovku nebo nějaký projekt, tak ho můžeš dělat tři měsíce. Jak si to naplánuješ, tak to bude. Můžeš si vyzkoušet víc variant, dostat se při zkoušení dál.
Herecká profese je o tom, že by měl člověk chtít někam směřovat. Netvrdím, že je to pokořující zůstat v Chebu nebo v Budějovicích, to určitě není. Ale je to daleko náročnější. V Praze je to snazší ustát. I když si člověk nezahraje takové role jako na oblasti.
Do Divadla bez zábradlí mi pomohl Vašek Vydra, který mi předal jeden záskok, a pak mi domluvil další roli s panem Nárožným – Co v detektivce nebylo. Pak jsem točil seriál Černí baroni s Karlem Heřmánkem, pozval jsem ho na Krumlov. Přijel, a když pak někdo odcházel z Divadla bez zábradlí, vzpomněl si na mě – zaskakoval jsem v Hráčích a pak přišla další představení.
To je pro Divadlo bez zábradlí taková neobvyklá věc - větší muzikál. Obyčejně se tady inscenovaly a inscenují herecké věci o pěti lidech. Režisér Radek Baláž je velmi vnímavý na formu a dojem. Příběh je hodně seškrtaný, písničky jsou v romštině. Důležité jsou tu emoce. Je to moc prima představení.
U tohoto bylo takové specifické zkoušení. Je to postaveno na dvou hlavních představitelích - – panu Bartoškovi a Heřmánkovi, takže se to udělalo v té formě, jak to bylo kdysi. Nic nového jsme tam nevymýšleli. Pro diváka je možná zajímavé srovnání, jaké to bylo kdysi, kdy to ti dva hráli jako mladí kluci v Ústí a jaké je to teď, když jsou to už bardi českého divadla.To je na tom asi nejzajímavější. Ta hra má zvláštní text, který je skvělý. Takže věřím, že to není jen o těch dvou, ale i o textu, který je těžký, ale zajímavý.
To tak je. Strach nemám. Povolání herce je hrozně krutý. Já jsem si ty velké věci už zahrál. Je důležitá pokora. Mám spoustu kolegů, kteří do čtyřiceti nebyli známí, a najednou z nich dělají star a oni se diví. A pak znám spoustu kolegů, kteří pracují v divadle do šedesáti a nikdo je pořádně nezná. Je to hrozně krutý zaměstnání.
S panem Kačerem se potkáváme na jevišti jako herci. S ním a se svou ženou Adélkou hrajeme společně v inscenaci Čtyři pokoje do zahrady.
Františka? Ta má ještě čas na výběr!
To ještě ne. Pouze čekala v šatně. Ale zrovna teď bude něco točit. Bude dělat chlapečka.
Ano, v podstatě jsem na ní nyní já.
Martin Kubačák
Narodil se 8. května 1976 v Praze. Vystudoval gymnázium. Pak byl přijat na DAMU, kde byli jeho pedagogy Jana Hlaváčová, Svatopluk Skopal a Dana Kolářová. Dvakrát hostoval v Divadle na Vinohradech. Získal angažmá v Jihočeském Divadle v Českých Budějovicích. Filmové a televizní zkušenosti získal na projektech Na hraně, Polojasno, Živá voda, Rebelové, Vzkříšení, Černí baroni ad. Hraje v Divadle bez zábradlí a jezdí s agenturou Harlekýn.
Časopis 18 - rubriky
reklama
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Pet Shop Boys: Nonetheless
Legenda taneční a elektropopové hudby. Britské duo Pet Shop Boys proslulo už koncem osmdesátých let, kdy vydal celý článek
OPERA/ TANEC
Lukáš Vondráček završí sezónu recitálů FOK v Rudolfinu
Klavírista Lukáš Vondráček vystoupí s recitálem v pražském Rudolfinu v rámci řady Světová klavírní tvorba FOK. celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 18. týden
Skryté skvosty II. (9/10) - Uherčice
Herec Jaroslav Plesl prozradí, co se návštěvník obyčejně nedozví a o č celý článek
© Copyright 1998 - 2024 Scena.cz, z.ú. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu Scena.cz, z.ú. zakázáno