Scéna.cz 

Česká klasika stále lákavá: Její pastorkyňa

Po dvaceti letech se na jeviště smíchovského divadla vrátila jedna z nejhranějších her českého realismu. Ženské téma, v 21. století stále více akcentované, zajímá i režiséra Michala Langa. Protože právě v ženském světě lze nalézt to, co je pro jeho režie charakteristické: zkoumání světa, kde se člověk marně brání svým vášním a pudům, je zaslepen sám sebou a to pro něj může být zničující.

Při vzpomínce na inscenaci se vám jistě vybaví červeno-černo-bílé kombinace v kostýmech a scéně. Ty jsou však jen určitým dokreslením jednání postav na scéně, jejich možných motivací, zkratkovitým připomenutím koloběhu vášní (a to jak temných, tak i pozitivních).

Nicméně, v popředí zájmu stojí důkladně a důsledně vypracované postavy – jimž vévodí Apolena Veldová v roli Kostelničky a Jana Stryková jako Jenůfa. Ty dvě mají něco podobného – jsou to silné ženské osobnosti, které vědí co chtějí a nepochybují o tom, že uvažují správně. Obě jsou ženy, které dokážou unést jinakost, vybočení z průměru uvažování i chování vesnice. To ovšem neznamená, že v jejich uvažování a činech nejsou chybné kroky. Jak psáno v programu „není následků bez příčin a neznalost sebe sama neomlouvá“.
Obě ženy mají svůj půvab, a jsou (jak ostatně v jednom rozhovoru vysloví Števa) na jedné straně lákavé, ale pro manželství se vlastně svými příliš vyhraněnými názory a činy nehodí – protože se jich muži bojí... Kostelnička je přirozeně emancipovaná žena, i když v ní přetrvává určitý smutek, když si uvědomí svou osamělost, dokáže s tím žít. Jenůfa má v sobě ještě holčičí půvab, ale zároveň pevnou vůli a skrytou vášnivost. Zatímco Števo Matěje Hádka je rozmazlený selský synek, který své sebevědomí čerpá z finančního rodinného zázemí. Většího osobního rozhodnutí není schopen. Muž, na kterého se lze spolehnout, je naopak Laco Viktora Limra. Vypadá a jedná mužně, i když je v něm něco temného. Nicméně je to člověk, který se dokáže zaujmout stanovisko a jednat.

Drama, které neokázale pojednává nadčasové téma, nás ale neošidí ani o folklórní prvky. Hudebně-pěvecká a taneční složka dodává inscenaci na barvitosti a právě ve spojení s těmito na jedné straně „oddechovými“, na druhé straně emocionálně podbarvenými vstupy je pro diváka lépe stravitelná.

Gabriela Preissová: Její pastorkyňa
Úprava textu Markéta Bidlasová a Michal Lang; režie a hudba Michal Lang; scéna Marek Cpín; kostýmy Ivana Brádková; pohybová spolupráce Marta Zlámaná.
Švandovo divadlo, premiéra 12. ledna 2008.