Scéna.cz 

Divadlo na zábradlí: Sarabanda

Švédský režisér Ingmar Bergman je znám především svými filmy, které se často zabývají existenciální otázkou, smrtí, osaměním, pravdou a vírou. Ve svém posledním – televizním filmu Sarabanda se vrátil k dvojici protagonistů ze Scén z manželského života Marianne a Johanovi z roku 1973 a po 32 letech uskutečnil setkání ex-manželů. Pro zajímavost dodejme, že v televizním filmu Sarabanda se v roce 2003 znovu setkali protagonisté Scén Liv Ullmannová a Erland Josephson.
Současně vyšla knižně filmová povídka, kterou hledačka zajímavých nových textů Zdena Hadrbolcová přinesla do Divadla Na zábradlí. Společně s režisérem Jiřím Pokorným se pustili do divadelní verze Sarabandy. Bergmanovy filmové vize samozřejmě nebylo možno na divadelní scénu aplikovat a tak vznikla nová, vysoce stylizovaná podoba díla, a tedy i světová divadelní premiéra Sarabandy.

Název odkazuje k starodávnému španělskému tanci v pomalém rytmu s lehce erotickým podtextem a dává jakýsi základní klíč k rytmu díla, které je řadou dialogů, v nichž se setkávají hrdinové hry. Scénograf Martin Chocholoušek vytvořil variabilní konstrukci, která se pootočením proměňuje v různá dějiště hry (např. lesní chata, kostel). Uvnitř konstrukce je umístěn malý domeček,do jehož stísněného prostoru unikají jednotlivci, když se chtějí schovat před okolním světem.
Drama odkrývá konflikty, pramenící z předsudků, uraženosti, lásky i nenávisti všech zúčastněných – bývalých manželů Marianne a Johana, Henrika a Karin. Na scéně kromě nich ožívají i osoby nepřítomné, především Henrikova mrtvá žena Anna, která za svého života byla jakýmsi stmelujícím prvkem, útočištěm. Mezi všemi funguje jakási křečovitá sobecká láska, vyplývající z děsu osamělosti. Kromě domácích herců – Zdeny Hadrbolcová, Miloslava Mejzlíka a Gabriely Pyšné byl přizván ještě David Prachař. Zajímavý je zvolený princip interpretace, v níž slyšíme nejen vyřčená slova, ale zároveň můžeme nahlížet doslova do duše hrdinů. Slova jsou sdělována značně expresivním způsobem a doprovázena ještě expresivnějšími pohyby fyzického násilí vůči druhým. Důležitým prvkem v představení je také hudba – jednak různé části Requiem Antonína Dvořáka, jednak původní píseň Houby Václava Noida Bárty s textem Jiřího Pokorného. Zpočátku zabodávání desítek hub do podlahy vypadá jako pouhá bizarní ilustrace, časem ale houby můžeme začít vnímat v dalších významech. Jednak v textu několikrát zazní odkaz na „houbovitost charakterů,“ ale houby se stávají i jakousi nebezpečnou zbraní a jejich jakoby bezděčné rozmisťování v různých částech scény symbolicky naznačuje prorůstání podhoubí nejen veškerým prostorem, ale i nitrem hrdinů. Nejdůležitější jsou ale samozřejmě herecké výkony a takto výraznou stylizovanost zvládnou jen mimořádně disponovaní hráči. Johan Miloslava Mejzlíka má v sobě celou škálu variací uštěpačného, sebeironického, životem unaveného dědka, který v závěru dojímá svým téměř dětským přiznáním ke svému strachu z osamělosti a bezmoci. Syn Henrik Davida Prachaře je jeho o něco mladší podobou, se stejnými běsy i snahou k manipulaci s ostatními. Sám v sobě se stylizuje do trpitelské podoby (např. ve scéně v kostele visí jako Kristus na kříž. Jeho dcera Karin (Gabriela Pyšná) je oběma mužům svým způsobem podobná, ale ještě není tak okoralá a naplněná nenávistí jako oni. Má těžkou pozici, musí vybojovat svůj zápas o uskutečnění životních cílů nejen s nimi, ale především sama se sebou. Kultivovanou průvodkyní a trpělivou posluchačkou, která se zapletla do rodinných půtek, je Marianne Zdeny Hadrbolcové. Svým způsobem plní roli mrtvé Anny a jako by přikládala obklady a náplasti na šrámy a bolístky získané ve vzájemných soubojích.
Působivé tříhodinové drama je zcela svéráznou interpretací Bergmanova textu. Je ale otázkou, nakolik bude tak obtížný text ve spojení s výraznou stylizací srozumitelný a stravitelný pro běžné diváky.

Ingmar Bergman: Sarabanda
Překlad: Zbyněk Černík, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Katarína Hollá, režie Jiří Pokorný.
Hrají Miloslav Mejzlík, Zdena Hadrbolcová, David Prachař a Gabriela Pyšná.
Divadlo na zábradlí.