Scéna.cz 

Otec / Doma v Narodním divadle v Praze

Premiéra (21. června 2007 - svátek má Alois!) dramaturgicky (Daria Ullrichová) odvážné inscenace dvou her Otec/ Doma v režii Michala Dočekala se stala mostem mezi městem a vesnicí, obloukem mezi textem Jiráskovým a Františákovým. V centru Prahy tak vyrostla nejprve ves východočeská, s tatínkem tyranem (slabší však v podání Ladislava Mrkvičky). Po přestávce, následované přívalovými dešti na scéně (formou videa vytvořila Ania Harre) i v ulicích města (formou vody vytvořilo? Počasí? Nebo Ten nahoře..), se drama přesunulo až na zemité Valašsko, kde se toho od devatenáctého století, kdy se odehrává děj Otce, změnilo pramálo.
Kromě představitele obou revoltujících hrdinů Jana Hájka, spojuje obě části i stylově univerzální scénografie doplněná úspornými světelnými prostředky (výtvarník osvětlení Vinny Jones). Je vidět, že také Islanďanka Rebekka A. Ingimundardóttir, odstínům bílých a pastelových barev rozumí. Moderní výraz pro tradici se projevuje i v nahrávce lidové hudby (výběr: Vladimír Lejčko). Pouze na začátku druhé poloviny vystoupí živá dechovka, jako nedílná součást našich pohřebních rituálů.

Herci Národního divadla, zvyklí na monumentální divadlo, dodali inscenaci nebývalou vřelost a citlivě nastudovali i detaily obou nářečí. Propracovaná psychologie Otce nepopřela určitou strnulost předlohy, a několikrát, nejspíš ve snaze o slyšitelnost intimních emocí, zaznívající afekt v intonacích přerušil tok zcivilněného herectví, kde se zdařile uplatnil inteligentní humor (výstupy flamendra Křivdy řečeného dr. Smetana), i tlumená vášeň (scéna loučení Jana s Annou před odchodem do kněžského semináře).
Premiérové publikum živě reagovalo především od začátku druhé poloviny. Tetiččina úvodní řeč nad gulášem reflektující životosprávu, domovy důchodců, či dokonce Doktora z hor - v suverénním nadhledu Blanky Bohdanové, se ukázala být přesně načasovanou bombou na výbuchy smíchu. Tady se ocitl Doma i divák současný, který vidí svět jako kotel guláše úplně ze všeho a všade. Ani toto druhé drama, jehož výsledný tvar ovlivnilo první uvedení ochotnického souboru Karolinka a lahodná chuť tamější trnkovice, neposkytuje jednoznačné odpovědi na palčivé otázky svých hrdinů hledajících Boha, kořeny, životní směr, lásku, skřípaných v rozporech, zda odejít nebo zůstat?

Zatímco v Otci je v popředí duel mezi otcem a synem, v dramatu Doma stojí rebel Antonín (Jan Hájek) tak trochu sám proti sobě i celému světu. Hájkův silný výkon, opřený na kvalitních partnerech (např. Michal Novotný jako postižený Josefek) a partnerkách (např. Kateřina Holánová jako činorodá Anna a v kontrastu s výmluvně mlčící Lucií Žáčkovou alias Jiřinou), na prknech zlaté kapličky, je schopen vyvolat téměř obrozeneckou národní hrdost. Funkční režijní princip zdvojení obsazením stejných herců zajímavě proměnil vazby mezi jednotlivými postavami. Nad dvojí tragédií v závěru zazní tón naděje, že lze dospět a tím se vymanit ze sevření otců a v životním koloběhu lze najít to své doma.