Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Patrik Hartl: Prostě nás baví dělat divadlo se zajímavými herci.

autor: archiv

Patrik Hartl vystudoval režii na FAMU, ale k divadlu přičichl už v šestnácti letech, kdy si zahrál poprvé v Moravském divadle Olomouc. V té době napsal divadelní hru Čekání na Kamilu, která byla inscenovaná v Divadle hudby.Také si ve studentském souboru zahrál titulní roli Hamleta v režii Davida Hrbka. V Praze režíroval ve Viole hru Dostojevskij. V divadle Disk uvedl se studenty v autorské režii hru Hovory o štěstí mezi čtyřma očima. Ve Studiu DVA režíroval Návštěva pana Sloana, Madame Melville, Otevřené manželství, Podzimní sonáta a Klára a Bára (jejímž je autorem).

Když jste začínal ve Studia DVA, počítal jste s tím, že budete tak úspěšní? Nebo jinými slovy – považujete fungování Studia DVA za úspěšné?
Když jsme s producentem Michalem Hrubým společně začínali inscenací Otevřené manželství, nevěděli jsme, kam vlastně budeme směřovat. Oba nás prostě baví dělat divadlo se zajímavými herci. Rádi hledáme nové texty a vždycky jsme chtěli, aby naše inscenace byly atraktivní pro lidi, aniž by se nevkusně podbízely. Jsem moc rád, že Michalův nápad oživit v létě dvě scény Švandova divadla a plenérové divadlo na Vyšehradě vyšel. Zájem diváků nás hned v prvním ročníku Léta hereckých osobností velmi příjemně překvapil a možná i trochu zaskočil. Považuju za úspěch, že se nám zájem diváků podařilo v průběhu dalších let udržet, protože to nebylo vůbec samozřejmé.

Každoročně si uděláte ve Studiu DVA alespoň jednu inscenaci. Jak je to s vybíráním her?
Texty vybíráme společně s Michalem. Někdy najde zajímavou hru on, někdy já. Čteme hodně zahraničních současných her, často ještě nepřeložených do češtiny a snažíme se najít v Čechách zatím neinscenovanou novinku, která by zaujala diváky stejně jako nás.

Zatím stále ještě patříte k mladé divadelní generaci. Ale velmi často vás zajímají spíše vztahy mezi lidmi střední generace. Čím to vysvětlíte?
To není záměrné. Kdybychom našli dokonalou hru pro pár mladých lidí, rádi ji uvedeme. Takových je ale skutečně velmi málo.

Jaké téma vás v divadle zajímá vůbec nejvíc?
Nejvíc mě zajímá problematika partnerských vztahů.

Jak jste se dostali ke hře Půldruhé hodiny zpoždění? A čím vás zaujala?
Tento text jsem našel v nabídce čerstvě přeložených francouzských her a okamžitě mě nadchnul svým humorem, skvělými dialogy a zároveň emocionální hloubkou výpovědi, která je mezi konverzačními komediemi vzácná. Je to zatím nejlepší text, který mám příležitost realizovat.

Jak jste přišel na spojení Milan Lasica a Daniela Kolářová?
Už při čtení textu jsem si právě je dva představoval jako ideální partnerskou dvojici pro inscenaci a měl jsem velké štěstí, že se nám podařilo organizačně všechno zvládnout tak, že hru skutečně společně s nimi můžu zkoušet.

Dnes už slovenština na jevišti není zdaleka tak běžná jako před dvaceti lety. Nebojíte se, že diváci třeba nebudou rozumět?
Nebojím se, mám podobnou zkušenost už z inscenace Jašek, ve které hraje Anka Šišková. Diváci si sice skutečně na představení chvíli zvykají na slovenštinu, ale po pár minutách ji vždy bez problémů přijmou.

Jste ženatý? Jaký názor máte na manželství jako instituci?
Jsem ženatý už delší dobu, se svou ženou jsme se seznámili ještě na gymnáziu a už jsem s ní patnáct let šťastný. Manželství je přirozeným svazkem pro lidi, kteří se milují a chtějí spolu strávit život. Samotná instituce manželství není problematická, problémy si v ní vytvářejí lidi sami. Pamatuju si, že na svatbě jsem se výborně nacpal vynikajícím dortem, jaký jsem od té doby už nikdy nejedl. Už kvůli tomu dortu to manželství rozhodně stojí za to.

Dozvěděl jste se ze hry nějaké věci (týkající se vztahu dvou lidí), které vás překvapily nebo pro vás byly zcela nepochopitelné?
Nadchnul mě nápad Pierra, který pro svou ženu vymyslí po odchodu dětí z domu dokonalý projekt sexuální renesance.

Vypůjčím si volnou parafrázi citace z Anny Kareniny: Je pravda, že láska a manželství málokdy tvoří ucelený jev a že šťastná manželství jsou z rozumu?
Není to pravda. Je to romantický blábol, který ospravedlňuje neschopnost partnerů pěstovat svůj vztah a zodpovídat za společné soužití. Většina lidí, která je v manželství nešťastná, si buďto prostě špatně vybrala partnera nebo nepochopila, jakého úsilí je třeba vynaložit, aby manželství nezačalo chátrat.

Na co se teď (kromě práce na inscenaci) těšíte?
Na výlet do Paříže, kam se chystáme s manželkou, na víkend v Krnově, na letní dny v Praze, na to, že si ve chvílích klidu něco přečtu.

Pracujete od začátku také v televizi (nyní režírujete Ulici). Vystudoval jste vlastně filmovou režii, ale zdá se. že se čím dál tím více přichylujete k divadlu. Je to dobrovolné, nebo spíše kvůli tomu, že u filmu není moc možností?
Mám rád práci s herci, nerad dlouho čekám na realizaci projektů. Filmová práce je během na dlouho trať, který si už pět let osvěžuju divadelní režií.

Jak strávíte prázdniny?
Ve druhé polovině prázdnin začínám točit film Taková normální rodinka, ke kterému právě dokončuju scénář, takže léto strávím přípravou a pak natáčením.

11.6.2007 01:06:03 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama