Scéna.cz 

Jiří Bartoška – šedesátník

Herec Jiří Bartoška patří k nejcharismatičtějším českým hercům a stále si udržuje popularitu. Sám o sobě říká, že je "zároveň pracovitý i líný jako prase". Ať už to každý vnímá jak chce, Bartoška toho stále stihne spoustu – ať už jako ředitel Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech (v jeho čele stojí už 13 let), tak i filmový, televizní a v neposlední řadě divadelní herec.
Jiří Bartoška se narodil 24. března 1947 v Děčíně. Na jevišti poprvé stál už v deseti letech v Pardubicích jako představitel malého Karenina. Přesto se k divadlu podle vlastních slov nakonec dostal spíše náhodou. Nebyl přijat na kunsthistorii, šel učit výtvarnou výchovu do pardubického Domu pionýrů a na radu přátel si podal přihlášku na brněnskou JAMU.

Tady studoval společně s Dagmar Veškrnovou, Bolkem Polívkou, Karlem Heřmánkem, Eliškou Balzerovou či Pavlem Zedníčkem. Po studiu krátce působil v brněnském Divadle na provázku, v roce 1973 spolu s Heřmánkem a Zedníčkem zamířili do Činoherního studia v Ústí nad Labem, kde zazářil především jako Jakub ve hře Jakub a jeho pán (toho si zopakoval ještě dvakrát – hraje ho i dnes v inscenaci Ivana Rajmonta v Divadle bez zábradlí). Po odchodu do Prahy zakotvil v Městských divadlech pražských a od roku 1978 v pražském Divadle Na zábradlí, které opustil teprve s rozpadem původního souboru počátkem devadesátých let. Nejkrásnější role si tady zahrál pod vedením Evalda Schorma - Claudius v Hamletovi, titulní roli v Macbethovi či Ivan v Bratrech Karamazových a Jana Grossmanna - Don Juan. Kromě toho hostoval např. v Národním divadle v Úkladech a lásce či v Aristokratech, v divadle v Řeznické ve hře Kdo se bojí Virginie Wolfové, v Divadle Na Vinohradech v Hostině u Petronia či v Dejvickém divadle v Příbězích obyčejného šílenství.
I když je pro něj divadlo srdeční záležitostí, nejvíce jej proslavil film. Ačkoli první snímek natočil až jako osmadvacetiletý (Hřiště - 1975), vzápětí okouzlil jako lovec Sokol v trilogii filmů z pravěku Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu. Od té doby natočil na sedmdesát filmů, televizních inscenací a seriálů. Hrál svůdce a milovníky, básníka i banderovce, faráře, lékaře, šlechtice i pohádkové prince.
Za roli houslisty ve filmu Mateje Mináče Všichni moji blízcí získal Českého lva. Ve filmu Anděl Páně si zahrál dokonce Pána Boha... Byl hrdinou seriálů osmdesátých let, jako Sanitka, Cirkus Humberto či My všichni školou povinní.
Kromě hraní se věnoval dabingu a nedávno přibral i roli producenta, když se podílel na vzniku filmů Všichni moji blízcí a něžné komedie Babí léto.
Přesto, že je idolem žen a dívek, celý život žije s jednou manželkou, archeoložkou Andreou, se kterou mají dceru Kateřinu a syna Janka. Svoji pověst idolu žen vysvětluje prozaicky: "Měl jsem prostě metr osmdesát, černé vlasy a ve svých rolích jsem nikdy neopouštěl těhotné ženy a nekopal do psů. Tak si lidi řekli, to bude asi charakterní, férový člověk."