Scéna.cz 

Hypermarket „U Bezručů“

Třetím titulem Zběsilé sezóny v Divadle Petra Bezruče se stal současný text slovenského dramatika-lékaře Viliama Klimáčka Hypermarket, jenž pro ostravské nastudování přeložila dramaturgyně Ilona Smejkalová. Režisér a autor výpravy Janusz Klimsza, který uvedl v minulé sezóně také Klimáčkovy Povídky z fastfoodu v Národním divadle moravskoslezském, považuje autorův humor za vtipný a zápletky za absurdní a pravdivé. Hra ukazuje lidské tragédie, ale neodsuzuje, v této naší směšné současnosti plné paradoxů, kdy se stírají rozdíly mezi morálními kategoriemi dobra a zla více, než jsme si ochotni připustit.

Vyhrocené komorní příběhy pěti postav symbolicky spojuje obchodní centrum jako luxusní chrám konzumu i anonymní platforma, která pomáhá nakupujícím alespoň na chvíli zapomenout na životní frustrace a omyly. Jsou zde trefně zobrazeny principy manipulace se zákazníky i zaměstnanci, postupně vycházejí najevo nejbližší rodinné vztahy mezi lidmi, jež se z moci své funkce k sobě chovají bezcitně až brutálně. Kromě mikrosvěta obchodního řetězce nahlédneme prostřednictvím jedné zoufalé herečky také do prostředí nejrůznějších médií. Pracovník ostrahy, bývalý estébák Petr, ve dne monitoruje potencionální zloděje, kterým pracovně přezdívá Mastroianni nebo Bardotka, aby je napomenul, ale neznechutil /slovy manažera Iana : i zlodějka je příští zákaznice/, po nocích pak systematicky zaplňuje svoji fonotéku záznamy ze sledování, které provádí vždy a o všech, pro pořádek. Přes veškerou zrůdnost a agresi, je on jediný, kdo porozumí a vyslechne osaměle umírající Annu, jejíž závěrečný monolog o „posledních věcech“ patří k vrcholům inscenace.
Nejvíce propracovanou dějovou linií je milostný trojúhelník libového infantilního manažera Iana, herečky v zlaté kleci domácnosti Karin a prostitutky, dříve prodavačky, později úspěšné herečky Evy. Škoda, že nebyl ponechán prostor pro hlubší sondu do manželství Karin a Iana, do příčin jejích hereckých neúspěchů nebo jejího odmítavého vztahu k matce. Nevím, co Evě začalo na Ianovi imponovat, když ji při prvním setkání ponížil, následně vyhodil z práce a později najal pro manželku Karin, aby jí řekla vše o prostituci pro autentičtější ztvárnění role. K postavě Evy-přímočaré rebelky v konfliktu s celým světem a vlastním otcem mi nesedí masochismus, s nímž se řítí do vztahu s Ianem. Příjemně mne překvapila neotřelá, civilní variace „lehké holky s dobrým srdcem“. Jelikož jednání postav je ve zkratce motivováno, působí na diváka díky obyčejnosti věrohodně, k čemuž přispívá relativnost a proměnlivost vzájemných vztahů.
Klimszovo pojetí tříští příběh ostrou hudbou na klipovité vypointované výstupy, které se vrší v rychlém tempu. V kontrastu s tím jsem očekávala apokalyptičtější finále, kdy by Jeseninova poezie hmatatelně dohnala hypermarket na pokraj zkázy. Především z Ianova textu vyčnívá nepřirozeně mnoho sociologických sloganů, které možná mají diváka upozornit na varující fakta o nakupování a reklamě a s nimi spojených schématech našeho chování. Hyperstatistika je nesporně zajímavá, jenže odříkaná suše až chladně, bez osobního vztahu k řečenému, takže nevíme, zda je to jeho deformace ze školení pracovníků marketingu, nebo tím chce zakrýt svoji bezradnost, kázat svou „pravdu“ nebo nějaké jiné sdělení.
Stylově kompaktní scénu tvoří sytě červený gauč s několika televizory, nad nimiž šikmě zavěšené zrcadlo, jaké známe z dob, kdy ještě v samoobsluhách nebylo kamer. Zrcadlení se vztahů rodičů a dětí, jako v zrcadle se tu odráží tvář doby dnešní na pozadí doby minulé. Konfrontace se stínem komunistického režimu a snaha o definici doby současné, hypertržní, hypersexuální, hyperzběsilé. Tato inscenace je na kvalitní herecké úrovni a tematicky přesahuje divadlo pro mládež do širšího diváckého spektra, neboť především střední a starší generace často hledá své štěstí ve slevách nákupních center...

Viliam Klimáček Hypermarket
Překlad a dramaturgie Ilona Smejkalová; režie, výprava Janusz Klimata.
Osoby a obsazení: Karin-Markéta Haroková; Eva-Tereza Vilišová; Anna-Zdena Przebindová; Petr-Norbert Lichý; Ian-Přemysl Bureš.
Divadlo Petra Bezruče Ostrava, psáno z představení 27.2.2007.