Scéna.cz 

Pražská divadla 2006

Konec roku je tu, a je tedy čas k bilancování. A tak listuji zpět poznámkami (jsou velmi sporé), tak tedy raději pamětí... Jaký byl letošní divadelní rok v Praze? I když chodím do divadla skoro pořád, nestihla jsem samozřejmě všechno - ale poctivě jsem se snažila vidět jak velká divadla, tak i alternativu, menšinové žánry, a také herecký dorost z DAMU a VOŠH. A tak jsem za ten rok prošla všemi kamennými divadly, ale viděla jsem představení i pod širým nebem, řádně promokla (na Letní Letné), romanticky se zahleděla (z Vyšehradu), promrzla (v karlínské továrně), málem omdlela (v Mauzoleu na Žižkově), objevovala nové prostory (hospodářský dvůr Klementina). Někdy jsem měla radost z nových nápadů (třeba projekt Mime must go on v Rubínu nebo originální prodloužení divadelního prostoru Boudy). Někdy jsem měla pocit, že už do divadla nikdy chodit nebudu (německý Macbeth v Národním nebo Bash v Komedii). Zažila jsem v divadlech a při divadelních představeních hodiny, které ubíhaly nekonečně, ale také mnohé zajímavé momenty. Většina z těch zajímavých nápadů ale zůstala jen načrtnuta, nedotažena. Viděla jsem více či méně povedené politické parodie (Standa má problém, Má vlast, Troilus a Kressida). Divadlo stále více šokující svou syrovostí, drsností, stále bezostyšnější (a ne vždy funkční) nahotou. Ale také divadlo psychologicky laděné, křehce balancující na ostří nože, citlivé herecké výkony, divadlo, při kterém se cosi zadrhne v hrdle, protože se vás svými obrazy a svým tématem bytostně dotkne.

Čas od času se mě lidé ptají, co bych jim v pražských divadlech doporučila. A já většinou v té záplavě obtížně hledám a často váhám. To, co se líbí mně, nemusí ostatní oslovit. Univerzální klíč nenacházím.
Takže tady je jen pár tipů inscenací, které se mě v loňském roce nějakým způsobem dotkly, oslovily mě neobvyklým výkladem, působivým hereckým výkonem, prostředím, nebo jen jakýmsi nevysvětlitelným kouzlem.

Stavovské divadlo v minulém roce nabídlo v loňském roce tři hry, které se doslova zaskvěly výbornými hereckými výkony: Richard III. s chameleonsky proměnlivým Richardem Krajčem v titulní roli, Schnitzlerova Duše-krajina širá, psychologické drama o křehkých vztazích (za všechny jmenuji alespoň Davida Prachaře a Sabinu Královou v roli ústřední dvojice) a Stoppardova Arkádie, nádherná hra s tajemstvím, pro mnohé patrně svou komplikovaností tíž stravitelná (za všechny jmenuji jen Magdalenu Borovou v roli geniální holčičky Thomasiny Coverlyové). A nádavkem ještě přidám experiment v Boudě, text Ivy Klestilové Hrdinové pozoruhodně rozpracovaný do prostoru z improvizovaného přístřeší Boudy až k tramvajové zastávce režijní dvojicí SKUTR.

Vinohradské divadlo divácky zaujalo muzikálem Dohana!, ale především vynikající adaptací britského sitcomu Jistě, pane ministře s Viktorem Preissem a Františkem Němcem v hlavních rolích. Na sklonku roku přidali zajímavou verzi Richarda II. s Janem Štastným a Jiřím Dvořákem v hlavních rolích.

Divadlo na zábradlí mělo poněkud rozpačitou sezónu, zajímavý projekt uvádění nových her neobjevil nic výjimečného. Z mého hlediska byly nejzdařilejší byly Záplavy Alice Nellis v její vlastní režii.

Divadlo v Dlouhé uvedlo pokračování Soudných sester, a v pestré scénicky vynalézavé Maškarádě představilo Praze nový objev – brněnskou Helenu Dvořákovou.

Švandovo divadlo mělo šťastnější ruku s českými autory, Havlova Žebrácká opera nabídla pár zajímavých výkonů v čele s Michalem Dlouhým jako šarmantním Macheathe, odvážná byla i volba Langerovy Periférie.

Činoherní klub mě letos nejvíce „dostal“ Nebezpečnými vztahy se sofistikovanými výkony Ivany Chýlkové a Ondřeje Sokola. A objevila jsem tu i budoucí hvězdu – mladičkou konzervatoristku Mariku Šoposkou.

Smůlu s návštěvností má Divadlo na prádle, i když se tu objevilo pár zajímavých titulů – Gershovi I motýli jsou volní s Lukášem Králem a Annou Kulovanou v hlavních rolích (mimochodem oblíbený titul této sezóny uvedla ještě dvě další divadla). A Helverovu noc, režijní debut herce Lukáše Buriana.

Mým divadlem sezóny se ovšem stalo Divadlo v Celetné - soubor KAŠPAR. Líbila se mi celá série her, které v loňském roce uvedli. Stoppardova hra Rosencranz a Guildenstern jsou mrtvi ( aneb „Hamlet z druhé strany“) s Martinem Hoffmanem a Markem Němcem v titulních rolích, ukazující mašinérii, díky níž se stávají oběťmi doby nevinní, Cyrano – vynikající adaptace Rostandovy hry pro pouhých sedm herců v čele s Martinem Hoffmanem nabídla velmi aktuální pohled na osamělost hrdinů a série Vilquistových aktovek Bez kyslíku o podivných osudech lidí mezi námi, ale trochu mimo nás...

Objevem pro mě byla one-man show Rostislava Nováka 8-polib prdel kosům v Arše, působivá zpověď umělce ze starého loutkářského rodu, dokazující všestrannost mladého herce a loutkoherce.

Potěšili mě také začínající umělci - posledního ročníku činohry, ale především alterny DAMU, ale také mladí mimové, kteří se představili nejen v rámci půlročního festivalu Mimraj. Z konkrétních titulů mi nejvíce utkvěla Zazie v metru, Terorismus a dva nejoblíbenější (několikrát navštívené tituly) virtuální hra na život Člověče zkus to v režii Jiřího Havelky a kombinované představení pantomimy a činohry Mesdames & Messieurs, Deburau v režii Pavla Kheka. Z oblasti samotné pantomimy pak projekt trojice mladých mimů Radima Vizváryho, Miřenky Čechové a Niny Hlavy Mime must go on v Rubínu.

Proměny pražských divadel v roce 2006

transformace divadla ABC a Rokoka v jednosouborové divadlo Městských divadel pražských

nucený odchod Daniela Dvořáka z pozice ředitele Národního divadla, po němž následovalo ještě odvolání šéfa opery Nekvasila

odvolání režiséra Jiřího Pokorného a dramaturgyně Ivany Slámové z vedení Divadla na zábradlí

představení nových prostorů site-specific : prostoru holešovické tovární haly La Fabrica (Perzekuce), haly ČKD v Karlíně (Rtuť), vyšehradská letní scéna (Studio Dva + další projekty), ale též hraní v plenéru v rámci festivalu Vyšehrátky (Cesta do Compostely), Mauzoleum na Žižkově (Zkáza domu Usherů)

otevření či znovuobnovení bulvárních scén – Divadlo Palace na Václavském náměstí a divadlo v kině Blaník

znovuotevření Hudebního divadla v Karlíně a paláce U Hybernů

jmenování nového děkana Divadelní fakulty AMU doc. Mgr. Jana Hančila