Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

František Gargulák: Ke každému představení máte svůj vztah…

autor: Scena.cz

Jaké to je pracovat v provazišti?
Všude je tam ochranné zábradlí nebo plot. Máme provaziště ruční.

Do jaké výšky se to tahá?
Až ke stropu, což je asi kolem 30 metrů. Stačí, když se to schová tak, aby to divák neviděl a nepřekáželo to světlům. Máme 32 tahů, nosnost 250 kg. Všechno se musí převažovat. Na to máme 2 pracovníky. Vytahuje to jeden. K tomu 3 elektrické tahy. Ty ruční jsou více citlivé, může se lépe reagovat na režisérova přání a požadavky.

Kromě citlivosti je tam nevýhoda, když by technik zaspal…
Prosím pěkně, to nemůže. Stane se to tak jedenkrát za rok. Chlapci jsou šikovní.

Jak to máme s oponou?
Máme obrovskou slavnostní oponu, pak máme modrou sametovou – všechno je na motor. Starou oponu, tapisérii už málokdo chce používat. Hlavně se používá ta modrá. Ale podle mého je dobré oponu používat, aby divák neviděl, co se na něj chystá a byl překvapený. Mladí režiséři to asi berou trošičku jinak.

Takže ve Zlíně profese oponáře už neexistuje?
Dělá to strojník. Ten má na starosti i železnou oponu, točnu, propadlo. Železná opona musí sjet po skončení představení.

Kolik vás v technice vlastně je?
Naše jevištní technika se skládá ze čtyř pracovišť – 12 chlapců na jevišti, dále strojník a provazář (ti pracují dohromady), dále pracoviště rekvizitářky a výrobce rekvizit. Člověk na postu šéfa by měl umět všude zaskočit.

Kde se vám zaskakuje nejraději, kdybyste si měl vybrat?
Nejlíp by mi bylo na jevišti. Ostatní profese umím také, ale např. provazář a strojník musí vše ovládat velmi precizně, leckdy záleží na sekundách.

Těch 12 má to štěstí, že se dostanou do hry jako stafáž apod. Jak jste na tom vy?
To nemohu. Chodím ráno, čili mě se to netýká. Chlapce máme šikovné, hodně hrají – například ve Smrti Hippodamie, R.U.R a dalších.

Když odhalíme zákulisí, tak jevištní technici dělají rozborku a sborku. Musí se to též naučit při nácviku?
Určitě to tak je, navíc musí mít pokoru k hercům, k režisérům, inspicientovi. Je to dělnická profese, ale bez určitého uměleckého cítění a přesvědčení, uměleckého názoru a citu to nejde dělat.

Zajímalo by mě, když se připravuje nová inscenace a technici se učí skládat, zda jsou nějaké časové limity?
Samozřejmě. To se zkouší v hlavních zkouškách. Všechno se musí sladit. Nedá se říct, že musíte přesně na minutu, ale někdy i ta minuta hraje roli.

Předpokládám, že jevištní technika má v oblibě hry s prázdnou scénou. Je tomu skutečně tak?
Toto je kolikrát dvousečná zbraň. Můžete mít složitou scénu, která se nemění celé představení. Někdy je zase lehká scéna, ale má velký objem. Pak - co je těžší? Kolikrát záleží při přestavbách i na deseti centimetrech. Přestavby musí být precizní. Např. Mistr a Markéta je skutečně náročná na začátku a další náročnost spočívá v rozbourání při přestávce, to tam v podstatě celou dobu běhají. To jsem si ale všechno nazkoušeli.

Máte nějaký osobní vztah k inscenacím?
Ke každému představení máte svůj vztah, ale jakmile skončí, je prostě po všem.

11.12.2006 23:12:29 Josef Meszáros | rubrika - Zákulisí/ Klípky

TIP!