Scéna.cz 

Michal Spišák: Před premiérou dostávám chuť si jednu postavu zahrát.

Městská divadla pražská uvádí premiéru komedie Miláček Ornifle. Režie se pohostinsky ujal Michal Spišák, který od roku 1997 působí na volné noze. O textu Jeana Anouilha říká, že by měl zejména pobavit, i když má svou hloubku. Hlavní protagonista v podání Vladimíra Čecha si prý dokáže naprosto cynicky pohrávat s blízkými lidmi ze svého okolí. Režisér Michal Spišák nejen objasnil své inscenační záměry, ale také prozradil něco o svých hereckých spádech. Kromě režie Miláčka Ornifla budou v lednu uvedeny v Rokoku další dvě jeho inscenace Slečna Júlia a Nevyliečiteľní.

Divadlo Rokoko uvedlo 10. prosince 2006 hru Jeana Anouilha Miláček Ornifle ve vaší režii. Jak došlo k výběru textu?
Dostal jsem nabídku širších témat a na základě diskusí jsme dospěli k textu Miláčka Ornifla. Nakonec jsem za tento titul rád, hra mi přirostla k srdci. Většinou se mi stává, když zkouším text, že tak týden před premiérou vždycky dostanu chuť si některou postavu zahrát. Takže se dá říci, že mám herecké spády, jen nemám odvahu vylézt na jeviště. Vždycky mě to dráždí. Hra obsahuje výstupy, které bych s chutí hrál.

Zeptám se na výstupy, po nichž toužíte. Jsou to milostné scény?
(Smích.) Ne, tuto motivaci nemám. Nechci se dostat herečkám na tělo.

Čím je tedy daný text pro vás zajímavý?
Tento text je postavený na panu Orniflovi, který rád dostává lidi ve svém okolí do úzkých. Dělá si z nich legraci. Vše dělá velmi inteligentně a rafinovaně. Na jednu stranu je moudrý, na druhou nemilosrdný a krutý. Se všemi rozehrává velmi kruté hry. Svým způsobem je to manipulátor.

Znamená to, že je kariérista?
Tak se to nedá pojmenovat. On se všemi manipuluje v podstatě jen tak, bez určitého plánu. Jen si s rozkoší užívá svého hraní. Navíc tam vstupuje donchuanovský motiv. Má všechno přesně formulované a definované, říká , že láska neexistuje, bůh také ne, všechno je relativní. Umění neexistuje. Všechna tato rozhodnutí vznikají pod vlivem tohoto světa, tím je podle mého hra současná.

To znamená, že do toho vstupuje i archetyp lovce, hra s kořistí?
Určitě. Základem je hra silnějšího se slabším. Lovec si hraje, ale zakousnutí ho už nebaví. Nepotřebuje ho a jde za dalším zážitkem a emocí. Zkouší, čeho všeho je schopen. Nebojí se ani toho, že může přijít trest. Říká na to – přijde, ale kdy? To nikdo neví. Až k tomu dojde, tak to budeme řešit. Zvláštní cynická hra.

V jaké roli budou diváci? Lovci nebo lovení?
V žádném případě se nejedná o existenciální hru. Má charakter lehké konverzační komedie. Právě vyladit její hloubku s lehkostí je hodně těžké. Formálně je to komedie, ale to by bylo málo, ještě je třeba podtrhnout cynismus. Ale divák by se měl předešvším bavit, nechceme si s ním zahrávat. Nenastavujeme nějaké zrcadlo, nepoučujeme. Divák by měl vydržet až do konce. Závěr je takový operní.

V rámci Malé divadelní přehlídky slovenského divadla v Městských divadlech pražských budou v divadle Rokoko uvedeny Vaše dvě režie: Slečna Júlia (26.1.2007 v 19:00 h) a Nevyliečiteľní (28.1.2007 v 19:00). O jaké divadelní soubory se jedná?
Obě inscenace vznikly v rámci soukromé produkce, což se na Slovensku moc nenosí. Jedná se o seskupení herců, ani nemáme svůj název. Takové volné divadelní sdružení. V inscenaci Slečna Júlia vystoupí Lenka Barilíková, Lucia Jašková a Martin Mňahončák (premiéra byla 31.1. 2002). Celou inscenaci stavíme na hereckém projevu, který je skutečně pravdivý. Výklad postav jsme trochu posunuli.
Nevyliečiteľní, to je současná komedie pro naše prostředí. Účinkují Lenka Barilíková, Helena Krajčiová, Csongor Kassai, Viktor Horján, Kamil Mikulčík a Jozek Kapec. Mladí lidé píší inzeráty, aby nezůstali osamocení. Kdo nemá svého psychoterapeuta a chce něco znamenat, nemá šanci. Velmi mě těší, že tyto hry se tady budou hrát.

Pustit se do soukromé produkce považujete za harakiri nebo satisfakci?
Takové harakiri. V soukromé produkci si musíte dělat všechno sám, servis jako inspice, rekvizitářka neexistuje. Musíte si spustit tahy, postavit kulisy. Fyzická práce se stala součástí mé režisérské práce. Dnes je to takové rozptýlení. Byly ale doby, kdy jsem si říkal – Mám to zapotřebí? Někdy to bylo stresující.

Hercem jste se nestal, ale co výtvarné umění? Malujete?Vůbec ne. Sice jsem to studoval, ale jen v poloze teoretické.

Hodí se vám tato škola při inscenování?
Pravda je, že mám zázemí uvědomění si určitých výtvarných souvislostí. Své režie ale na výtvarném pojetí nestavím. Spíše naopak. Při realizaci her se snažím zviditelnit herce. Jejich výkony jsou tím hlavním klíčem. Ten musí být autentický. Dále stavím na významu slova. Nerad jdu proti autorovi. Plně ho respektuji. To je moje přesvědčení. Divadlo je od slova dívat se – vidět herce v určité situace, bez zahlcení vizuálními efekty. Pak bych se bál, že vznikne bouda na diváky.

Michal Spišák (*1963 v Nitře)
Absolvent oboru Estetika a dějiny výtvarného umění na FF UK v Bratislavě (1987). 1989–94: studium divadelní režie na pražské DAMU a bratislavské VŠMU. 1994–97: kmenový režisér v Trnavském divadle (z toho jednu sezonu v pozici uměleckého šéfa). Od roku 1997 působí jako režisér na volné noze, inscenoval více než dvě desítky představení v různých divadlech – např. Malá scéna SND, Divadlo WEST Bratislava, Štúdio L+S, Středočeské divadlo Kladno, Moravské divadlo Olomouc (Aleksander Fredro: Muž a žena), Divadlo A. Bagara Nitra ad.
Pedagog Divadelní fakulty VŠMU v Bratislavě. Ve své divadelní práci se doposud zaměřoval především na klasické dramatické tituly. Režíroval např. Goldoniho Lháře, Ostrovského Děvče bez věna, Williamsův Sestup Orfeův, Gozziho Krále jelenem, Lorcovu Fantastickou ševcovou, Pirandellovu hru Každý má svoji pravdu, Bendova melodramata Ariadna na Naxu a Médea a řadu dalších inscenací.
Momentálně připravuje zejména divadelní projekty v nezávislé produkci. Je zakladatelem divadelního sdružení Nevyliečiteľní. V rámci Malé divadelní přehlídky slovenského divadla v MDP představí své 2 režie: SLEČNA JÚLIA - 26.1.2007 V 19.00 v divadle Rokoko NEVYLIEČITEĽNÍ - 28.1.2007 v 19.00 v divadle Rokoko; 10. prosince 2006 má v Městských divadlech pražských premiéru hry Miláček Ornifle v divadle Rokoko.