Scéna.cz 

Vinohradská Kráska z Leenane

Anglo-irský autor Martin McDonagh je u nás dnes módním autorem. Jeho drsné, drastické hry mají na našich scénách úspěch. Řeže do živého, a dokáže s fascinujícím pochopením zobrazit nikoliv snad vnější podobu vztahů, ale jejich vnitřní podstatu. Z jeho her je mi právě Kráska z Leenane nejbližší. Viděla jsem představení divadel z Těšína, Kladna i z divadla v Řeznické. Všechna byla svým způsobem pozoruhodná. Nicméně, pod kůži mi nejvíce „zalezla“ právě Mag Jany Hlaváčové. I když herečka tvrdí, že tak rozporuplné láskyplně-nenávistné vztahy mezi matkou a dcerou nezná, jsou realitě blíže než by se mohlo zdát.
Vše se odehrává v jednom prostředí, zaboudlé místnosti v malém domku na samotě kdesi v Zapadákově zvaném Leenane, kde spolu „přežívají“ matka a dcera. Za ta léta si už obě zvykly na rodinné rituály – vaření kaše, čaje, sledování televize i boj o to, jaká muzika se pustí v rozhlase. Je to nepřerušitelná symbióza, nenáviděný osud, se kterým se nedá nic dělat. Obě ženy vědí, co je čeká, ale přesto neustále bojují o svou identitu. Každá z nich má svá tajemství, každá má své úzkosti a sny. Jejich komunikace se může snad někomu zdát neuvěřitelná, ale kdo zažil péči o staré lidi, ví své.

Scéna Karla Glogra je zcela realistická (teprve na konci odhalíme vtípek - když Maureen otevírá všechny skříně, ze kterých se valí krabice s instantní kaší...). Petr Svojtka je herecký režisér, nesnaží se zbytečně ohromovat režijními „specialitami“ a důsledně pracuje s hereckými možnostmi protagonistů. Společně se tak podařilo vytvořit nikoli líbivou, ale pozoruhodnou inscenaci.
Břeskná a veselá irská muzika je úvodem do děje. Její proměnlivost a veselost je najednou v přímém kontrastu s ponurostí statičností situace v malém domku. Maureen (Lucie Juřičková) si svůj osud zvolila nedobrovolně – ale vlastně nemohla jinak. To zjišťujeme, když postupně nahlížíme do její duše. Maureen se kdysi pokusila o únik, ale nepodařilo se jí to. Takže nakonec rezignovala. Mag (Jana Hlaváčová) prostě jen dožívá. Všechno ji bolí – a to nejen tělo, ale i duše. Herečka v drobných detailech vystihla chování staré osoby, která je na jedné straně naprosto nesnesitelná, ale přesto pochopitelná a politováníhodná. Někde uvnitř té generálské a potměšilé staré paní se chvěje malá opuštěná dušička, která se jako zvíře zahnané do díry bojí okamžiku, kdy zůstane úplně sama.
To velké drama se odehrává pouze mezi dvěma ženami. Lidé, kteří vstupují do jejich života, tedy oba bratři Ray (Pavel Batěk) a Pat (Martin Zahálka), jsou jediným spojením s okolním světem. Pro Maureen vítaným, pro Mag naopak rušivým. Pat je tedy pro Maureen spíše nadějí než skutečnou láskou. Marnou iluzí. Snad to ani sama netuší, ale prokletí samoty už ji tolik prostoupilo, že se podobá své matce.
Pavel Batěk pojal svého neotesaného venkovánka s s příjemnou drzostí a bezprostředností. Martin Zahálka je nesmělý nekňuba, tak jak mu to role předepisuje. Jeho nejsilnější scénou je ta, kdy o samotě píše milostný dopis Maureen – za kterou si dokonce vysloužil potlesk na otevřené scéně. Každý ze čtyř herců dokázal přiblížit malou tragédii svého života. Sem tam se sice objeví jemné zaváhání, možná až příliš komická stylizace, ale v celkovém vyznění jsou všichni velmi autentičtí. Myslím,že tato inscenace by rozhodně v letošním repertoáru vinohradského divadla neměla zapadnout.

Martin McDonagh: Kráska z Leenane
Překlad Lenka Kapsová, režie Petr Svojtka, výprava Karel Glogr, hudební spolupráce Martin Horáček, dramaturgie Jiří Janků. Divadlo na Vinohradech premiéra 13. října 2006