Scéna.cz 

Jan Schmid slaví sedmdesátku!

Když zavonělo 13 vůní či zazněla swingovka ve Večerech pod lampou, zkrátka, vždy, když přijela liberecká Ypsilonka do Žižkovského divadla, měli jsme dobrou náladu. Tak si to pamatuju ze sedmdesátých let, ještě dříve než nadobro přesídlili do Prahy. U toho nikdy Jan Schmid nechyběl. Jeho těkavé – výtvarné - vidění skutečnosti spoluvytvářelo divadlo, které zanechalo nezaměnitelnou stopu v dějinách českých malých scén. Teď tedy slaví sedmdesátku. Jako jeden z učitelů na katedře alternativního a loutkového divadla spoluvychovává nové umělce, někteří z nich už se „zabydleli“ ve Studiu Ypsilon. A to je dobře - štafeta se předává dál.

JAN SCHMID vystudoval vysokou výtvarnou školu VŠUP v ateliéru K. Štipla jako umělecký sklář v roce 1961. Svou divadelní dráhu začínal na přelomu padesátých a šedesátých let v Liberci v tehdejším Severočeském loutkovém divadle, kam původně nastoupil jako scénický výtvarník. Brzy však začal režírovat a vytvořil zde řadu inscenací, které jsou dodnes považovány v dějinách českého loutkového divadla za přelomové (např. Poklad Baby Mračenice). V roce 1963, rovněž v Liberci, založil svůj vlastní divadelní soubor Studio Ypsilon a přinesl do českého divadelnictví zcela osobitou divadelní poetiku a naprosto novou metodu divadelní tvorby, tzv. kolektivní improvizaci. Toto jedinečné divadelní vidění Jan Schmid tvůrčím způsobem rozvíjí dodnes. K nejznámějším a nejoceňovanějším Schmidovým inscenacím tzv. liberecké éry Studia Ypsilon patřily, mimo jiné, Encyklopedické heslo XX. století, Carmen nejen podle Bizeta, Picasso a jeho Touha chycená za ocas, La Traviata, pobloudilá, Michelangelo, Život a smrt K. H. Máchy, a řada dalších.
V r. 1978 přesídlil Schmid i jeho soubor do Prahy. I v tzv. pražském období Studia Ypsilon Schmid nadále úspěšně rozvíjí svou poetiku a tvůrčím způsobem ji inovuje a posouvá. K výrazným úspěchům této etapy patří např. Obr Garagantua, Outsider, Voni sou hodnej chlapec, Mozart v Praze, Prodaná nevěsta aneb Pojď domů ona brečí, Praha stověžatá, Rusalka nejen podle Dvořáka nebo Pygmalión. Jako režisér Schmid také několikrát hostoval v Národním divadle, ať už v činohře (Každý něco pro vlast) či v opeře (Lazebník sevillský).
Je také významným spisovatelem a dramatikem. Vydal řadu knih (Léto bude ve čtvrtek, S očima navrch hlavy, Třináct vůní, Jak mě zabil slon aj.)
Samostatnou kapitolou jsou jeho knižní ilustrace: za výtvarnou stránku knížky Ladislava Dvorského Tajný lodní deník získal v r. 1965 cenu Nekrásnější kniha roku, ilustroval rovněž knihu Ivana Vyskočila Malé(h)ry. K literatuře má vůbec blízko, v poslední letech spolu s Janem Lukešem autorsky a moderátorsky připravuje literární magazín České televize 333. Řadu let působí také jako profesor DAMU. Jan Schmid oslavil 14. června 2006 své sedmdesáté narozeniny.