Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Wiesław Hołdys: Divadlo může být obrovským dobrodružstvím

autor: Scena.cz

Při příležitosti uvedení polsko-českého divadelního projektu na téma Gulliverových cest v pražském Pidivadle (ve spolupráci s Vyšší odbornou školou hereckou) přijel do Prahy se svým divadlem polský režisér Wiesław Hołdys. Vzhledem k tomu, že patří k zajímavým tvůrcům polského alternativního divadla, povídali jsme si s ním nejen o mezinárodních projektech, ale také o práci divadla Mumerus.

Můžete nám říci něco o historii vašeho divadla Mumerus?
Založil jsme to divadlo v roce 1999 společně se skupinou herců, výtvarníků, zkrátka divadelních umělců různých oborů. Nejsme státní organizace, a tak musíme na každý projekt zvlášť hledat subvence. Znáte to - podáváme žádosti, ale nikdy není jisté, zda něco dostaneme. Naší první inscenací byl Mumerus, inspirované první polskou středověkou encyklopedií Benedykta Chmielowského. Dalším projektem byl Kabaret výstřižků pod patronací strýčka Alberta. Vycházeli jsme tady z kombinace novinových výstřižků s úryvky z prací Alfréda Jarryho (např. Patafyziky). Pak jsme rozšířili aktivity v mezinárodním měřítku a založili vlastní studio. V Krakově máme partnerskou školu, se kterou pravidelně spolupracujeme. Práce na mezinárodních projektech je hodně zajímavá. Například společně s německými herci jsme dělali projekt podle Gombrowiczovy Yvonny, princezny burgundánské – v berlínské prezentaci hráli polští herci německy, a v Krakově Němci hráli v polštině. Bylo to dost legrační. Dělali jsme samozřejmě i spoustu dalších projektů, například se Španěly (divadlo Teatro Guirigai) pouliční představení Hledání hrdiny. Účastnili jsme se také mezinárodního projektu Evropské divadlo pod olivovníkem. To se odehrávalo v Portugalsku, u Atlantiku. Bylo tam 12 souborů z celé Evropy, a každé z nich mělo své malé představení na společné téma Čtyři elementy: země, voda, oheň, vzduch. Každá skupina měla svou malou scénu na úpatí kopce, a diváci přecházeli od jedné scény k druhé.
Další projekt byl Peklo-Nebe podle barokního textu kněze Klemense Boleslawicze ze 17.století , je to taková vize, co se děje po smrti člověka.
Udělali jsme také představení inspirované prvním němým filmem Georgese Meliése Cesta na Měsíc a pak představení UBU podle Alfréda Jarryho. Nejnovější je projekt, na kterém právě spolupracujeme s Čechy - variace na Gulliverovy cesty Jonathana Swifta. Zatímco Češi zpracovali první dva díly, my jsme se zaměřili na díl třetí a hrajeme představení pod názvem Laputa&Lagado. Součástí projektu bude pak společná dílna na téma posledního dílu Gulliverových cest. Náš společný pražský víkend, kde se odehrála obě představení a workshop pokračuje další týden v Krakově.

Máte v Krakově své vlastní divadlo?
Ano, najali jsme si prostor v historickém centru. Je to takový středověký sklep, kde se kdysi mučilo a šeptá se, že se tu dokonce popravovalo. Takže atmosféra toho místa je opravdu hodně silná.

Vy si ale na taková podivná místa potrpíte... Četla jsem, že jste hráli dokonce ve vězení?IAno, to byla taková zvláštní spolupráce. O to, abychom hráli pro vězně, nás požádali. Byl to úžasný zážitek, protože publikum je samozřejmě velice specifické. Jsou tam lidé, kteří jsou uvězněni na mnoho let za těžké zločiny, za vraždy. Mnozí z nich viděli divadlo úplně poprvé. Jeden vězeň mi řekl, že v divadle nikdy v životě nebyl a že si nedovedl představit, že by to mohlo být tak zajímavé, tak silné. Víte, já myslím, že divadlo dnešní doby si musí hledat nové místo v současné společnosti. Nejde to být jen normálním repertoárovým divadlem, ale vydávat se do nových prostor. Všechno se mění, a tak se divadlo musí měnit taky. Mění se politika, společnost a divadlo se musí snažit tyhle změny mapovat. V tomto smyslu může být divadlo obrovským dobrodružstvím.

Jak připravujete inscenaci?
Nejprve připravím nějaký scénář, a v tu chvíli začneme hledat peníze, partnera. Nikdy neděláme něco jen tak, ale většinou se snažíme o projekt, který bychom s někým sdíleli jako je to v případě Gullivera. Snažíme se vytvořit něco, co by se mohlo dále rozšiřovat, dávalo by to nějaké další možnosti. Protože pro nás je důležité nahlédnout tu práci i z jiné strany, obohatit to. Velmi často proto děláme tematické dílny spojené s projektem.

Jak jste na tom vy jako režisér? Určujete přesně tvar inscenace nebo to je spíše kolektivní práce, do které mohou své myšlenky přinášet všichni?
Základ je vždycky moje idea. Myslím, že všichni režiséři musí velmi přesně vědět, co chtějí. Samozřejmě, není to tak direktivní, jak tvrdím, protože vždycky je tam kus společné práce – třeba v projektu Gullivera byla spousta lidí, kteří vyráběli rekvizity, podíleli se na scéně, na výrobě loutek apod. Ale základní myšlenka přišla ode mě. Myslím, že v divadle, pokud má za něco stát, musí být v čele jeden člověk, který přesně ví, co chce. Náš učitel na krakovské divadelní škole Jerzy Krasowski říkal: „Režisér musí vědět všechno. Jestliže se herec na něco zeptá, máte jen dvě sekundy a pak musíte odpovědět. Nezáleží na tom, zda je to dobrá nebo hloupá odpověď, ale prostě musíte odpovědět. Berte to tak, že režisér má vždycky pravdu.“

Kolik členů má vaše divadlo? Hrají herci i v jiných divadlech?
Počet je kolísavý, teď je to asi kolem dvaceti. Samozřejmě, že herci musí hrát i jinde. Tady by se neuživili. Máme sice malé platy, ale na přežití to není.

Co teď připravujete?
V Opole připravuji loutkovou inscenaci pro děti, která bude inspirována pohádkami. Slezským folklórem, který mě jako dítě hodně ovlivnil. Byly to první pohádky, které jsem v životě slyšel. A samozřejmě na příští rok připravuju něco i pro divadlo Mumerus, ale to zatím nechci prozrazovat.

Wiesław Hołdys
Narodil se v roce 1958 ve Cieszyne, rozděleném slezském městě na česko-polské hranici. Nyní žije a pracuje v Krakově. Začínal jako loutkář v amatérském divadle. Vystudoval teatrologii na Jagelonské universitě v Krakově (1984) a režii na Státní divadelní škole v Krakově (1988). Při své práci se inspiruje především polskou, německou a ruskou literaturou a surrealismem. Některé jeho projekty mají velice zvláštní základ . inspirují se např. kuchařskou knihou nebo jízdními řády. Jeho produkce pro děti zahrnují mj. Pinocchia a Alenka v říši divů. Píše také scénáře pro televizi. V Polsku získal několik cen. Velmi často spolupracuje na mezinárodních projektech prakticky po celé Evropě.

21.11.2005 01:11:23 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!