Miroslav Krobot: Rád studenty přivádím k něčemu, co sami objeví…
autor: Z webu
Miroslav Krobot je jedním z nejvýznamnějších českých divadelních režisérů střední generace, patří k osobnostem, které výrazně určují podobu současného českého divadla. V roce 1975 ukončil studium režie na brněnské JAMU. Během totality pracoval v různých regionálních divadlech (Cheb, Hradec Králové), poté v Praze (Realistické divadlo, Národní divadlo). Nyní je uměleckým šéfem Dejvického divadla. Od roku 1990 působí také na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. Právě nyní dovedl k absolutoriu další ročník studentů.
Baví mě to víc než třeba mít třeskuté divadelní výsledky. Vzájemně se proces vzniku inscenace a výchova mladých se u mě doplňují. Proces, kdy se mladí něco o sobě dozví a pro sebe něco objeví, je pro mě zajímavý. K tomu jsou o jeden a půl generace ode mě a tudíž zpětnou vazbu od nich mohu zužitkovat.
Našel jsem si jej až teď po deseti letech. Jakoby začínám zjišťovat tu posloupnost, která je hodně důležitá. Nic neuspěchat, nevyžadovat vzápětí výsledky. Prostě opravdu nechat žáky studovat. Začít od toho, že mohu něco stvořit. Nejdříve píší krátké povídky, ty se snažíme inscenovat. Pak následuje fáze hraní s loutkou – vyjádřit pocity zprostředkovaně. Následují improvizace – používat sebe jako hrací nástroj. A tak postupujeme až k textu a postavě.
Myslím, že jo. Vychutnávám si jednotlivé hodiny. Jak říkám, rád studenty přivádím k něčemu, co sami objeví. Vyprovokuji je, dovedu ke zjištění. Nemám rád popisnost.
Termín alternativní je dnes trochu pasé. Alternativní k čemu? Když všechno je alternativní nebo to má blízko k alternativnímu. Takže bych to charakterizoval takto: Na KALD se klade větší důraz na muzikálnost a pohybové dovednosti, práci s materiálem. KALD je dle mého autorštější.
Myslím si, že ne. Osobně upřednostňuji vztah na úrovni partnerství, kdy spolu hledáme řešení. To je zajímavější.
Slíbil jsem ročníku, že s nimi budu ve čtvrťáku dělat experimentální inscenaci. Je to takové pokračování toho, co jsme dělali od druhého ročníku. Pracovně to nazýváme dialogické cvičení, které je založené na improvizaci. V tomto případě se to odvíjelo od zadání, kdy jsme na začátku neměli jediné slovo textu. Celé je to na půdorysu Klicperovy nejhorší frašky, kterou kdy napsal, Jan za chrta dán. Je tam osm postav – osm herců, studentů. Dramaturg Dan Přibyl udělal takový scénosled, jak by se podle Klicpery mohla situace, zápletka dále rozvíjet. Vyšla nám z toho tři dějství. Pracovalo se na základě improvizací.
Ano. S tím, že máme ambici, aby z toho vznikl text a mělo to pevný tvar. Neznamená, že je to bezbřehé – šlo spíš o tu metodu.
Je to taková nejneuvěřitelnější fraška. Čarodějnice vezme krev mladého jinocha. Z dnešního pohledu je to takový horor. Naprosto nevěrohodné. Pěkný úlet, který dal podnět ke vzniku inscenace.
Naprosto. Nám z toho vyšel příběh jednoho dne, kdesi v Praze – v průjezdu v současnosti. Příběh opisujeme.
Musím říci, pro mě je nejpodstatnější to, že chtějí zůstat spolu a dělat divadlo. Jestli tohle je „výsledek mého pedagogického působení“, tak je to hodně. To, že chtějí dělat současné texty, založili občanské sdružení LETÍ, chtějí spolu pracovat. Účastní se společně výběrové řízení na Pidivadlo. Připadá mi to chytré a rozumné řešení. Ne žádné hurá - založíme divadlo. Už v průběhu 4. ročníku spolu dělají projekty, a snad zjistí, zda jim to spolu jde. Chtějí si ověřit své možnosti. Z toho mám radost. Pokud jde o hodnocení jejich výboje, myslím, že na to je ještě brzo. Nevěřím, že ze školy vyjdou okamžitě hotoví herci. Na druhou stranu mají předpoklady, že by jim to mohlo jít.
Neberu tu tzv. hereckou výchovu a pedagogiku jenom z toho hlediska, aby se herec stal výtečným reprodukčním umělcem. Zdá se mi to trošku málo. Kromě toho jsme na KALD , tak mi jde o to, aby se ti lidé stali osobnostmi svým způsobem myšlení, svým názorem, který si budou umět obhájit. Nejde jen o schopnosti.
Byl bych nerad, aby Dejvické divadlo žilo jen z toho, co herci ovládají, aby se dramaturgie opakovala. Bylo to z mé strany vědomý výběr.
Ale budeme se trošičku vracet k jistějším záležitostem. Myslím si, že je to třeba. Divadlo musí dostávat nové podněty. Soubor, byť generační, tak už není mladej. Je jim 30–40, ochota k experimentování u nás všech není tak veliká.
Myslím, že to s tím nesouvisí, protože Praha 6 se zachovala velice oduševněle. Hodně prakticky. Dostali jsme čtyřletý grant a každý rok ho máme menší a menší. Musíme si na sebe vydělávat. Nemám s tím problém. Máme nové nároky – potřebujeme mít pořád plno. Neradi bychom zvyšovali vstupné. Nechceme vytvořit snobské divadlo. Musíme hledat možnosti jak na sebe i vydělat. Což je docela zdravé.
Nejsme na tom až natolik závislí. Spíš jde o to, že máme jet do Kanady na 14 dní. A to je plně v rukou magistrátu, zda dostaneme grant.
Má se jet s Bratry Karamazovými a s inscenací [sic] od kanadské autorky. Mám potíž, protože tři členky souboru jsou těhotné. Máme asi špatnou vodu v divadle…
Opět takový pokus, jestli dovedeme i něco jiného. Kouzelná flétna je krásná v tom, že si lidé sednou a koukají na nějakou výpravu a poslouchají muziku. Zajímalo nás, jestli v tom malém prostoru dokážeme zinscenovat. Nakonec jsme vytvořili inscenaci doslova kapesní. Přemýšleli jsme, zda nastane komunikace s činoherním publikem. Zda může být komunikace jiná než v operních domech. Asi není naší prestiží zazpívat dané party co nejlépe. Jde o to zazpívat a hrát při tom. To nás zajímalo nejvíce, zda toto vůbec jde. Vytvořili jsme příjemný večer pro diváky…
TIP!
Časopis 17 - rubriky
Časopis 17 - sekce
HUDBA
HDK uvádí muzikálovou pohádku Zlatovláska
Hudební divadlo Karlín uvádí muzikálovou pohádku Zlatovláska režii v Filipa Renče. Na jevišti Malé scény HDK z celý článek
OPERA/ TANEC
Pucciniho Vlaštovka zabarvená do stylu art deco
Pozdní dílo italského skladatele Giacoma Pucciniho Vlaštovka se na prkna Metropolitní opery v New Yorku vrací celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Fotografie Miloše Budíka v Praze
Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním celý článek