Scéna.cz 

Švejk - osobitý pohled na jeho i naši dobu

Jihočeské divadlo na přelomu února a března představuje výběr svých inscenací v Praze v rámci přehlídky Jižní spojka. Letos se konal již pátý ročník. Diváci se tak mohli v Divadle Komedie seznámit s legendárním románem v nové divadelní adaptací díla Jaroslava Haška ŠVEJK. Výborným počinem byl lektorský úvod v podání dramaturgyně Marie Špalové. Autorka adaptace Anna Saavedra se pokusila o částečnou adaptaci, v textu spíš použila některé známé fragmenty z citovaného díla. Prostřednictvím autorské fabulace a licence se snažila vedle určitých momentů z knihy postihnout zejména charakter samotného Jaroslava Haška.

Na jeho osobu se zaměřila zejména z literárně teoretického úhlu. Život Jaroslava Haška byl bezprostředně ovlivněný společenskými událostmi, i ty se v dané adaptaci objevili. Každá doba má ale své historické okamžiky a pilíře a tak bylo důležité provést projekci do současnosti a tím zakomponovat určitou reflexi doby.
Režisér Marián Amsler si velmi dobře poradil se všemi úskalími notoricky známého textu. Vsadil na hereckou parodii nejen v projevu, ale zejména využil i vnější satirické znaky jako výrazné paruky, vousy a líčení. Podtrhl silně erotično, např. u paní Müllerové, kterou velmi půvabně a s noblesou ztvárnila Daniela Bambasová. Stěžejní postava Švejka byla svěřena ženě - Natálii Drabiščákové. Jakékoliv debaty na téma proč žena jsou liché. Myslím si, že v tomto případě šlo o tělesný typ. Natálie Drabiščáková splňuje “švejkovské” požadavky po všech stránkách. Ocenit musíme i její originální projev a výraz. V žádném případě nesklouzla k nápodobě pana Hrušínského. Prostě hrála svého Švejka, a to je dobře.

Jednu z nejtěžších rolích měl Tomáš Kobr, představitel spisovatele Haška. I když… Bylo na něm jak tuto postavu ztvární v duchu požadavků režijního konceptu. A myslím si, že opět (podobně jako v Leni) předvedl vynikající herecký výkon. Jeho Hašek je na jednu stranu intelektuální, na druhou stranu klesá na dno díky povolání na frontu. Pavel Oubram, další stálice souboru, ztvárnil skvělého Hospodského Palivce i Nadporučíka Lukáše. Hospodský přihlouplý obchodník, který se sice snaží být nad věcí a vše dělá jen pro svou živnost, ale díky chabému rozhledu se nechá lapit na laciných narážkách (“na Ferdinanda sraly mouchy, tak jsem ho uklidil…”). Jako nadporučík Lukáš staví do popředí distingovanost, kterou si snaží udržet i přes tvrdé a nekompromisní prostředí jaké armáda a fronta představuje. Druhá polovina divadelní adaptace se přesouvá na frontu. Soustředí se na reflexi současnosti. Odkazuje na aktuální válečné konflikty (Ukrajina) a hledá odpovědi na možné ukončení konfliktu.
Eva Jiřikovská, autorka výpravy, nabídla scénu se šikmou ve stylu betonu, kam je možné rychle umístit jednoduché lavice a vytvořit lokál, nebo navézt hmotu, kde se může odehrávat fronta. Kostýmy vycházejí ze současných uniforem - maskáčů. U civilů (hospodský, štamgast, bordelmamá atd.) využívá dobové připodobnění.

Švejk z Českých Budějovic nabízí zamyšlení nad smyslem války, podobně jako se ptal Jaroslav Hašek. Ten využil osobitého smyslu pro humor. Vnějším odkazováním na různé příhody z oboru černé kroniky se snažil připodobnit a přiblížit charakter Švejka. Toto nepřímé vysvětlování dává prostor pro herecké ztvárnění ústřední postavy. A v tom Natálie Drabiščáková obstála na výbornou. Inscenační tým v čele s Mariánem Amslerem se vymanil z národního kultu a nabídl v duchu tradic osobitý výklad. Švejk tak nabízí pohled na jeho i naši dobu.
Psáno z reprízy 26. února 2024, Divadlo Komedie.

www.jihoceskedivadlo.cz