Scéna.cz 

Jak zní podzemí…

Zajímavým experimentálním projektem Národního divadla se stala inscenace Okruh osob 3.1. Z rozsáhlých textů Larse Noréna vzniklo 90-minutové představení (překlad Zbyněk Černík, úprava Iva Volánková), které se odehrává v netradičních prostorách, a to v garážích v suterénu Národního divadla.
Diváci (v omezeném počtu 50 osob) sedí v improvizovaném hledišti, a videokamera na stěně před nimi snímá jejich zátylky. Neosobní, jako by virtuální prostor, před námi vyplivne postavy někde na pomezí reality a fikce.

Podle výkladu je okruh osob 3.1 okruhem „nedostatečně duševně chorých pacientů“, kteří nemohou být hospitalizováni a pohybují se tedy bezprizorně v různých koutech veřejných prostor. U nás sice podobná diagnóza neexistuje, ale podobných ztracených existencí je u nás (především v Praze) dost a dost. Většina těch postav na jevišti je maskována bíle a bílé jsou i jejich šaty, jako by nedotčené špínou prostředí, v němž jsou nuceni žít. Podivný nesoulad je také v dalších složkách jejich projevu. Mísí se tu vysoká stylizace přednesu s tvrdými „kanálnickými“ výrazy, stejně tak jako pohyby jsou stylizovány až baletně.
Každý z „hrdinů“ je výraznou individualitou: David Prachař – alkoholik, člověk vypovídající se štiplavou ironií o minulosti (zde podstoupil původní text velkých úprav – vypovídá o historii české totality a „sametové revoluce“) Tato postava je obrazem kohosi, kdo vždy protestuje proti stávajícím pořádkům, věčně nespokojený obtížný člověk, který si léčí své pocity alkoholem. Nezaměstnaný Rudolfa Starze připomíná vykořeněného profesora, kterému sprostá slova nejdou přes rty, ale přesto tak mluví, jen aby se proboha přizpůsobil. Podivná dvojice milenců – mladičká dívka (Jana Janěková) s šedivými vlasy a mladík (Jan Dolanský) s bizarním pankáčským přelivem v sobě mají ještě dětskou hravost, a zároveň zmar životem krutě převálcovaných bezmocných postaviček. Anna (Sabina Králová) – podoba smrti – a prý i alter ego samotného autora, v sobě nese klid a zároveň hysterii, stylizaci i naprostou upřímnost. Ondřej Pavelka jako Heiner – krutý, podivně povahově pokroucený parchant, který svým způsobem miluje a chrání svou „děvku“ Lenu, děvku z nouze (Jaromíra Mílová).
Působivé na inscenaci je využití technických prostředků (diváci jsou vozeni po kolejích dopředu a dozadu) a přibližují se hercům téměř na dosah. Nakonec roleta padá, a pocit katarze se nás může zmocnit až poté, kdy vyjdeme z podzemí ven na ulici…

Lars Norén Okruh osob 3.1.
Překlad Zbyněk Černík; režie Thomas Zielinski; úprava a dramaturgie Iva Volánková; scéna Jaroslav Bonisch a kostýmy Tereza Šímová
Národní divadlo 13. května 2005