Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Ondřej Sokol: Jako když pět let chodíte s děvčetem, a ono nechce…

autor: Petr Schier

Narodil se 16. 10. 1971 v Šumperku. V letech 1990-1995 studoval herectví a režii na pražské DAMU. Od roku 1996 byl členem souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi, po nějakém čase ale odešel do Prahy, kde chtěl založit vlastní divadlo. V té době dostal angažmá v Činoherním klubu. Tady má kromě hraní možnost uplatnit se i v dalších profesích – jako překladatel a režisér (Osiřelý západ, Sexuální perverze v Chicagu – a na červen plánovaná premiéra Pan Polštář). Mohl se radovat z titulu Talent roku, stal se držitelem Ceny Thálie pro umělce do 33 let. Poté dostal hlavní roli ve filmu a seriálu Útěk do Budína. Pak dva roky režíroval na Nově zábavný pořad Tele tele. A teď se stává uměleckým šéfem Divadla Pod Palmovkou a režíruje tu svého vytouženého Čechova…

Režírujete v Divadle pod Palmovkou Višňový sad. Čechov patří mezi autory, na které si brousí zuby lecjaký režisér…
Vždycky jsem chtěl režírovat Čechova, protože jej považuji za nejlepšího autora na světě. A když k té nabídce konečně došlo, prožil jsem takový zvláštní týden. Bylo to, jako když pět let chodíte s děvčetem, a ona pořád ´nechce´. A v okamžiku, kdy svolí, najednou nevíte přesně, co si o tom myslet a co dělat. Prostě se mi ten vztah zdál takový jakoby přetažený. Ona je stále tak chytrá, milá, a já jsem za tu dobu vlastně trochu někde jinde. Ale byl to jen pocit, teď už mám zase pocit, že je nejhezčí na světě.

Čechovovské opusy jsou ovšem zatíženy spoustou výkladů, a existuje mnoho legendárních inscenací…
Snažili jsme se na tohle rezignovat, i když k Čechovovi existuje opravdu velká spousta pramenů. Soustředili jsme se na přímé prameny – jeho dopisy, poznámky ke hře. Šlo nám o to odstranit tu vyumělkovanou zkušenost, vraceli jsme se k syrovějším verzím. Zkrátka snažil jsem se to dělat tak, jako bych byl první na světě, kdo tu hru dělá.

Můžete prozradit alespoň některé prvky koncepce?
Snažili jsme se v té inscenaci dospět do bezčasí, vytvořit univerzální čas a prostor.
Čechov dobře věděl, proč píše komedii. Dokonce tvrdil, že to napsal jako vaudeville. Ne vždycky to tak režiséři chápou. My jsme se drama nesnažili vylehčovat, ale ta tragika tam prostě je – v ironickém způsobu podání, řazení událostí tak, že je nemůžeme vnímat jako čisté utrpení. I když to, co se na ty lidi hrne, je téměř zlomyslná smůla a tím na divadle hodně černá komedie.

Kromě toho, že pod Palmovkou režírujete, stáváte se také jejím uměleckým šéfem. Máte v plánu nějaké razantní změny?
Razantní změny rozhodně neplánuju. Kdysi kdosi řekl, že když se improvizuje, ti nejlepší hudebníci se připojí tak, že to vlastně nikdo hned nepozná. A sóla začnou hrát až po čase, až to uzraje… Takže bych to řekl tak: nechci stočit kormidlo jinam, ale možná bych chtěl, abychom jeli rychleji.

A konkrétně?
Chtěl bych tu udržet linii klasických věcí, protože myslím, že je to dobré, a mnohá divadla se toho dnes zbavují. Samozřejmě mám v plánu přinést do repertoáru i nové věci. A pak bych tu rád realizoval pár starších filmových věcí – podle Felliniho či Chaplina. (pozn. další premiérou by měla být scénická adaptace filmu Ginger a Fred).
Ty tři linie - klasická, filmová a současné hry – by měly být propojeny. Nemělo by to být tak, že lidi si řeknou, tak půjdeme třeba na tu červenou linii, ale na modrou chodit nebudeme…

Není vám trochu líto, že těmito aktivitami budete mít méně času na hereckou práci?
Já myslím, že nevadí, když člověk dělá to, k čemu je donucen okolnostma. Já zatím mám to štěstí, že mě okolnosti příliš nenutí, a tak se pro věci rozhoduju dobrovolně. Režírování mě hrozně baví, a myslím, že to hraní neztrácím. V Činoheráku mám několik rolí, a kromě toho i šanci režírovat si věci, které jsem i sám přeložil (pozn. připravuje inscenaci Martina McDonagha Pan Polštář). Rozhodl jsem se teď, že budu brát úkoly, které mě budou nějak oslovovat nebo vzrušovat, a že si z hraní udělám koníčka a budu pracovat na tom, abych byl dobrý režisér.

Pokud jde o jeviště, máte tedy dost různorodých šancí. Jak je to s filmem a televizí? Režírujete ještě Tele tele? A pokud se pamatuju, poslední – byť velkou roli - jste měl v seriálu ČT Útěk do Budína – a dál nic?
Od ledna jsem s Tele tele skončil. Ono to jede dál, ale já jsem toho nechal s tím, že to, co jsem chtěl, jsem se už naučil a je čas jít zase dál.. Bavilo mě to dva roky, ale teď se budu zase věnovat intenzivně divadlu. Pokud jde o filmy a televizi, nějaké nabídky jsem měl, ale já to nepotřebuju dělat pro peníze, počkám, až někoho napadne dát mi něco hodně zajímavého, do čeho půjdu s radostí. Naštěstí nejsem „naivka“, takže mi ten herecký věk neujede. A věřím, že pak natočím celovečerák.

Herec, režisér, překladatel, umělecký šéf. Dokázal byste říci, co z toho vás nejvíc baví?
Baví mě být umělec. Ono se to všechno doplňuje, jsou to rozdílené - vzájemně propojené - součásti jedné práce, a všechny mě baví.

25.4.2005 00:04:00 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!