Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Tomáš Stolařík: Odříkat text, to umí asi každý, i foxteriér.

autor: Scena.cz

Tmavovlasý, elegantní, štíhlý - tak by se dal charakterizovat herec, který získal Cenu Aplaus za nejlepší herecký výkon 2004 v Městském divadle ve Zlíně - Tomáš Stolařík.
Narodil se v roce 1969 v Karlových Varech, kde absolvoval základní školu a gymnázium. Pak začal studovat na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích český jazyk a angličtinu. Studium ukončil absolutoriem v roce 1993. Při studiu byl členem studentského amatérského divadla a začal spolupracovat také s Jihočeským divadlem. V letech 1990 – 1993 studoval pod vedením režiséra Meluzína vyšší hereckou školu při Jihočeském divadle. V roce 1993 získal angažmá v libereckém Divadle F.X. Šaldy. V letech 1994 – 1999 působil opět v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Kromě herecké práce spolupracoval jako asistent režie s J. Menzelem, J. Kačerem a dalšími. Hostoval také v Malém divadle v ČB jako herec a režisér (E. Kishon: Byl to skřivan). Úspěšně se věnoval také režii v českobudějovickém amatérském divadle D111. Od roku 1999 působil v Západočeském divadle v Chebu, odkud přešel v roce 2002 na zlínská divadelní prkna.

Jste tzv. naturščik – bez divadelní školy. Jak jste se vlastně dostal k herectví?
Když jsem studoval pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, oslovil mě tehdejší Antonín Bašta, ředitel Jihočeského divadla a Milan Bašta, režisér, jestli bych nechtěl přijít na konkurz, protože otevírali činoherní studio, kde působili mj.Roman Meluzín, Ondřej Šrámek, Marie Loucká či Jiří Hruška, bývalý baleťák. Mám tedy dvouletou hereckou průpravu. Zaplaťpánbůh za to. Ale i jako učitel máte kontakt s lidmi, a to už je taky určitá průprava. Uvědomuju si, že bych nemohl pracovat třeba v kanceláři u počítače, potřebuji mít kolem sebe lidi. Už když jsem dělal peďák, dostával jsem první role – Dalskabáty, Věc Makropolus, Filosofská historie apod. Ze začátku jsem se necítil pevný v kramflecích. Večer jsem přemýšlel, proč vlastně lezu na jeviště. Říkal jsem si: Ani nemám tomu divákovi co říct, a v tom případě nemá cenu vůbec lézt na jeviště…

Ale vždycky přece máte text…
Ale já myslím to vnitřní poznání. Odříkat text, to umí asi každý, i foxteriér.

Teď máte za sebou ve Zlíně nejčerstvější premiéru - Sestup Orfeův …
To je těžká role. Hraju s Helenkou Čermákovou. V soukromém životě jsme velcí kamarádi a také na jevišti se potkáváme často – slyšíme na sebe, což divák také pozná. Postava mě nejdřív děsila. Hodně věcí vypadá složitě, ale když se to vezme jednoduše, tak to vypoví víc, než když se chce uhrát všechno. E. Sokolovský ml. říkal – nehraj mi všechno, to neuhraješ, to dáme do programu. Vyber si a hraj situaci.

Nemáte rád patos a křeče…
Bojím se toho. Velké zlínské jeviště k tomu přímo svádí. Tennessee Williams je intimní záležitost. Měl jsem o roli pochybnosti. Dostal mě z nich Ladislav Lakomý. Přišel o pauze a plakal: „Děti pojďte, je to nádherný.“ A tak jsem pochybnosti hodil za hlavu.
Ten kluk není mladý. Má za sebou patnáct let velmi bouřlivého života – gigola. Pořád hledá odpověď na otázky. Pořád čeká, že se v životě něco stane a ono nic… Williams hledal odpovědi na otázky, které jsou mi blízké. Zamilujete se a ono nic, projdete školou, rozejdete se, přijdou děti a nic zásadního se nestane.

Co je pro vás vlastně v divadle důležité?
V divadle si musíte zachovat velký odstup ke kolegům. A zároveň velkou pokoru. Helenka Čermáková říká – Počkáme, co lidi. Diváci jsou důležití.
Když jsme hráli Jakuba (Jakub a jeho pán) – říkali jsme si, je to hezké, je to hloubavé, ale to asi nebude pro lidi… Příliš vážné téma, byť vesele podané. Diváci tleskali nadšením.
Diváka nesmíme podceňovat. Je nesmírně citlivý a vnímavý. není hloupý, nic nesežere.

Měl jste velké štěstí na partneření…
Velké. Nevím, nakolik se mé poděkování podařilo. Připadal jsem si jako sedlák.. (Při předávání skleněné Ceny Aplaus 2004 prohlásil, že by cenu nejraději rozbil, aby se mohl podělit s Gustavem Řezníčkem – pozn. red.)

Jak přistupujete ke studiu role?
Přijdu na první čtenou, poslechnu si režiséra, dramaturga. Dopředu na roli nepracuji. Suše text přečtu. Nechci stavět na poslední roli… Vrátím se na nulu.
Je pro mě pak důležitá ta vnitřní radost. Dávám spíš na kolegyně… Když mi řeknou – fakt bych Tě chtěla… to je největší ocenění.

Začínal jste jako asistent režie…
Zažil jsem nádherné večery – s Janem Kačerem, Evženem Sokolovským, Jiřím Menzelem.. Dělal jsem i s amatérským souborem. Jednou bych si chtěl zkusit něco, aby to bylo moje. Když tam jsem jen jako herec – tak to z větší části není jen moje. I když předávám to já, jsem to já, vypovídám a předávám dál výsledek diskuze s režisérem a dramaturgem.

Do Zlína jste přišel z Chebu. Jak se to přihodilo?
Odešel jsem do Zlína dobrovolně. Na mé poslední premiéře byl Silvestr Lavrík a ten mě pozval. Neváhal jsem, měl jsem tu kamarády a kromě toho, maminka je „zo Bzenca“. Takže tu někde mám i předky.
Mám tu štěstí na odlišné role. Je to jednoznačně energetický zápřah. Například Pohled z mostu s Jiřím Fréhárem. Deset kilo šlo dolů…

Máte z těch různých typů rolí vrásky na duši?
Zůstávají. Herec by se měl odchodem z divadla zbavit role. Neměl by tím obtěžovat okolí. Stejně se tomu ale neubráníte a pořád to v sobě nesete.

Získal jste Cena Aplaus za mužský herecký výkon v Jakubovi a jeho pánovi. Asi dobře sloužíte jako sluha nejen jako postava na jevišti, ale i divákům obecně…
Řekl jste to hezky. Mám základní princip. Lidé jsou většinou nespokojení. Chápu, že se zdražuje a všechno jim vadí, přišel jsem na to, že jsme na tom světě tak krátce, že abychom se vzájemně štvali, že to nemá vůbec smysl. Život je nádherný, dokud si ho dokážeme užít.
Mám nádherné zaměstnání, po kterém jsem toužil od dětství. Úžasně mě baví.

Ale nejen divadlem je člověk živ… Co rodina?
Jsem teď zodpovědný taťka. Stavím už druhý barák. Zodpovědným jsem se stal po narození dětí. V určitém období jsem všechno propil, proflákal, tak jak se správně má…Ve třiceti jsem se oženil. Ve 32 jsem měl Kristiána, ve 35 Šárku. Již 3,5 roku sekám dobrotu a je ze mě dobrý taťka. Mám baráček se zahrádkou. Ono to jinak nejde.

Podařil se Vám páreček…
Šárka je nesmírně krásná. K dětem se snažím upnout část své energie. divadlo je nesmírně pomíjivé. Nádherné pocity z potlesků… To je to jediné co je… Nikdy se to nezachová…

A jak vidíte budoucnost?
Všechno je ve hvězdách. Všechno je psáno tam nahoře.

11.4.2005 02:04:12 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!