Scéna.cz 

Stromy, stromy a jedna Mimi

"Víš, já vím, že to není umění. Já to vím, ty to víš, a nikomu to neříkej." Lida Divišová
Divadlo Rokoko má klub, který se jmenuje Bájná zebra. V těchto prostorách si můžete nejen odpočinout při sklence vína, popovídat si s přáteli, ale můžete se ocitnout na vernisáži výstavy Lídy Divišové. Stalo se tak 30. listopadu od sedmnácti hodin. Neuvěřitelné se uskutečnilo, a nejenže Lída Divišová, manželka básníka Ivana Diviše, vystavovala své textilní aplikace, ale zároveň se ocitla v roli řečnice. Co je to umění v případě L. Divišové? Především poezie, kterou dává druhým. V prostorách Bájné zebry můžete shlédnou obrazy jako Ivanovi D. (1983), Václav I a Václav II (1995,'); Elišce K. (199) a další.

"Čtyři pětiny obrazů vzniklo nedopatřením." říká L. Divišová "Umím rozstříhat látku, dát ji jinak a zasadit do rámu. To vše dělám lidem pro radost a pro konkrétního člověka."
Katka Šilhánová doplňuje: "Lída je opravdu vyjímečný člověk. Objevovali jsme spolu od roku šedesátosm věci, o nichž nám ani rodiče nic neřekli.
Poté co odešla do zahraničí, začala mi psát dopisy plné zvláštností. Život neměla jednoduchý, ale v dopisech ani v obrázcích to není vidět."
Nejen o pohodě, ale i o zvláštním vkusu, kombinační logice, barevné sladěnosti, ale především o duši jsou textilní aplikace Lídy Divišové, které jsou k vidění v divadelní kavárně Bájná zebra v Rokoku. Věřte, že již nikdy více nebudou k vidění, neboť je opět dostanou dané osoby zpátky.