zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Otec hlídá dceru: Katarze na konci civilizačního tunelu

Ondřej Pavelka, Veronika Lazorčáková (Otec hlídá dceru)

autor: Patrik Borecký  

zvětšit obrázek

Činohra Národního divadla Praha uvádí na Nové scéně ve světové premiéře inscenaci Ondřeje Novotného OTEC HLÍDÁ DCERU, první premiéra 17. února 2022. Jak tento text uchopit z pohledu diváka? Bezesporu má smysl, příběh v něm prezentovaný má svůj vývoj, pomyslnou časovou křivku lidského života. Tato křivka zachycuje vývoj tělesný i duševní všech zúčastněných. Do toho se promítá vztah k majetku a domovu. Přeměna hodnot v rámci dospívání, zrání, produktivního věku až seniorskému sebehodnocení. K tomu lze připočítat stereotypy v jednáních, reakcích a pohledu na své okolí.

Režisér Jan Frič nabízí moderní autentické divadlo. Diváci sedí na jevišti z obou stran, rámují hrací prostor, jakousi pomyslnou uličku (zda hanby, sebeuvědomění si, nebo bezdůvodný logický hrací prostor, to je na zhodnocení každého). Tento prosto předhazuje herce na dosah ruky a tím se všichni stávají svědky velmi intimního hraní. Najednou vnímáme pot, který se řine z hercových zad. Odhalujeme přesnou a výstižnou mimiku. Cítíme pachy při vaření jídla.
Autorka výpravy Jana Hauskrechtová navrhla do středu scény kandelábr veřejného osvětlení s amplionem a krucifixem (kombinace světla z očištění hříchu, ale i zesílené výkřiky ukřižovaného Ježíš). Amplion nám tlumočí instrukce v případě pohromy (lidské zkázy nebo pandemie?).
Čelo scény (směrem k hledišti) tvoří lavičky, a kamenná mohyla, která symbolizuje nejen hrob, ale i žároviště, kde se spalují odpadky a vše špatné. Také si můžeme představit rituální oheň.
Projekce na podlahu jeviště - různé trasy ale i animace lezoucích mravenců (velmi nápadité). A musíme zmínit interaktivní projekci výtvarné výchovy, kdy nám před očima vznikají různé koláže, ale i dynamická malba (pomocí bublifuku, polévání a skrápění, plastických barev z tuby…). A divte se - všechno má svůj smysl a řád. A toto mnohovrstevné umění se vám čím dál víc zařezává do vašeho vnímání a umožňuje tak pohodlný vstup textu do vaší mysli. Za pozornost stojí i různě umístěné modré turistické značky. (Snad “modrá je dobrá”?)

Herci přicházejí na jeviště, každý se svým kamenem (kus cihly, kámen porostlý mechem, dlažební kostkou…). Každý si nese své břímě, svůj těžký osud, věštbu budoucího a dědictví z minulosti. Pavla Beretová, Jindřiška Dudziaková, Šimon Krupa, Veronika Lazorčáková, Radúz Mácha, Taťjana Medvecká, Ondřej Pavelka a Matyáš Řezníček - všichni předávají divákovi silné autentické a vnitřní herectví. Ať už je to šílenství osamělého přírodního muže (Šimon Krupa), úkryt seniora a utápění se v rituálu pravidelné konzumace piva, včetně ztráty minulých hodnot (Ondřej Pavelka). Oddaná starostlivost a zdrcující výkřik nad marností svého snažení v případě záchrany otce (Veronika Lazorčáková). Ta má na svědomí dynamiku a realizaci výtvarné výchovy - a zvládá vše na výbornou, zejména můžeme ocenit přesný synchron s textem.
Taťjana Medvecká představuje starostlivou a pozornou postavu. Dokáže sugestivně podat výkřik někoho, kdo volá o pomoc, ale nikdo není nablízku, i když je doslova obklopený davem.
Text samotný zachycuje vyprávění, které je doprovázeno popisem (“řekl muž”, “upozornila žena”). Až po interaktivní hraní - expozice příběhu, zápletka a rozuzlení. Jazyk inscenace je “prostorový” - zachycuje nejen běžnou mluvu a patřičně vznosný text, ale také podává svědectví o přízemním vulgárním slovníku (“buzerant, čurák” atd.). Kupodivu tato plasticita je na místě, není planá.
A jaká témata se na nás chrlí? Soužití generací, zhrubnutí vzájemných vztahů lidí, zejména ve městě. Rodinná neštěstí, kdy např. otec propije dům, zázemí rodiny. Starost dospělého o své dítě. Vulgarita a násilí ve veřejném prostoru. Ženská a genderová otázka. Útěk k přírodě a ezoterickým praktikám…

Inscenace OTEC HLÍDÁ DCERU se nechá přeneseně vnímat jako Otec hlídá svět. Dcera hlídá otce. Všichni se nejen hlídají, ale také hledají. Ptáme se, zda se najdou nebo neztratí? Směs všech rozměrů inscenace - projekce, živá výtvarná tvorba, herecké výkony do sebe zapadají. Ve výsledku je daná mozaika očišťující. Katarze na konci civilizačního tunelu.


Ondřej Novotný: Otec hlídá dceru
Režie Jan Frič, dramaturgie Jan Tošovský, výprava Jana Hauskrechtová, výtvarná výchova Marek Brožek.
Hrají: Pavla Beretová, Jindřiška Dudziaková, Šimon Krupa, Veronika Lazorčáková, Radúz Mácha, Taťjana Medvecká, Ondřej Pavelka a Matyáš Řezníček.
Psáno z premiéry 18. února 2022.

www.narodni-divadlo.cz

21.2.2022 16:02:11 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Články v rubrice - Recenze

Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek



Časopis 17 - sekce

HUDBA

Bratři Karamazovi - Studený dříví

Přebal alba

Bratři Karamazovi, jedinečná kapela, která dokázala podivuhodně skloubit víru, mystiku, bigbít, underground a celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Oceněné drama Píseň jmen

Píseň jmen

Píseň jmen
Tim Roth a Clive Owen jako přátelé, do jejichž dětství vstoupila druhá světová válka. Oceněné ka celý článek

další články...