Scéna.cz 

Parta do deště i slunce

Kalendář je na počátku nového roku 1996 a jak se patří na správný měsíc leden, jedno předsevzetí na světě. Nikdo ještě netušil, že z jednoho nápadu vznikne manželství pomalu na celý život. Nápad se zrodil ještě k tomu v dívčí hlavě a to by podle všech pověr nemělo věštit nic dobrého. Za vším stojí Zuzka Kocourková, tehdy studentka Vyšší obchodní akademie. K ní se přidalo pár spolužáků, mezi nimi i Honza Drábek a ten přivedl i Lídu Sojkovou a ta zase druhou část souboru. To jsou začátky amatérského spolku, který si říká Divadlo Bez Dozoru.
Celému spolku chyběli již jen dvě věci: název a režisér. Jelikož divadlo působilo delší čas bez režiséra - tedy bez dozoru, společnost ochotníků bez námitek přijala název Divadlo bez dozoru. Důležité role "rejži" se ujal velevážený pan Milan Dejmal Kocourek, hasič, herec a podnikatel. Myslím, že divadlo již přestalo být bez dozoru, ale nechme slovních hrátek.

Špejchar zásoba umění
Prostor pro zkoušení se našel za nedlouho. Štěstí přeje vyvoleným, a tak soubor získal parádní prostor ve Chvalské tvrzi - Špejchar - který je postupně za pomoci obecního úřadu v Horních Počernicích přebudovává na divadelní scénu. Kdyby náhodou chtěl někdo investovat do velmi zajímavého divadelního stánku má možnost zapsat se do dějin záslužných činů. Špejchar potřebuje kanalizaci, vytápění a pak je již vše na hercích, aby jejich hry byli co nejnavštěvovanější.
Největší problém s kterým se v současnosti potýkáme je úprava Špejcharu (naší scény). Vzhledem k tomu, že je to jedna jediná opravená budova v areálu Chvalského zámku, není zateplená a nevede tam voda, té se ale snad během několika měsíců dočkáme. Naše divadlo se nachází v místnosti pod střechou, tak se snažíme zateplit pomocí jutových pytlů střechu. Ještě by to chtělo vodu, aby se vybudoval záchod a nějaký přívod vody na to abychom si alespoň mohli umýt nádobí a občas sami sebe, když se pouštíme do velkého úklidu.

Hry
Do půl roku byla nastudována první hra - Svatba v Andrthalii od Václava Henzla - a mohla tak mít premiéru na tradičním počernickém festivalu amatérských divadel. Při derniéře, která se konala přibližně rok poté, jsme mohli přivítat 1000. návštěvníka této hry. Úspěch, který nikdo neočekával, nás povzbudil do další činnosti.
Začala se zkoušet hra nová -- Bublibub, také od Václava Henzla. Tentokráte se soubor odpoutal od prostředí pravěku a vyrazil rovnou do pekla. Režisér vsadil opět na jistotu, protože hru, stejně jako tu předcházející, dokonale znal ze svého pardubického divadelního účinkování. Ze záhadných důvodů byla premiéra opět úspěšná, i když se nedočkala tolika repríz, jako Svatba v Andrthalii.
Těsně před premiérou Bublibuba se soubor dostal do menší krize, která se ale zažehnala na prvním kočování v roce 1997. Členové vyrazili do Jižních Čech s hrou Svatba v Andrthalii. Navštívili menší vesničky jako Husinec, Volyni, Kašperské Hory a Rabí. Nejvíce diváků přišlo na Rabí. Poté soubor definitivně opustili někteří členové a začalo se tvořit zdravé jádro.
Třetí hra Limonádový Joe, si vyžádala rozšíření hereckého souboru, ale zejména i angažování muzikantů. U této hry jsme se poprvé vydali na tenký led. Sázka padla především na lákavost tématu a všeobecnou známost titulu. Což s sebou přinášelo i nejeden problém. Například kritické srovnávání s nenapodobitelnou televizní adaptací. Jediná možnost ukazovala na originální realizaci. Hra s tak kvalitním scénářem u diváků propadnout prostě nemůže.
A výsledek? K tomu Zuzka Kocourková: "Naštěstí jsme se nemýlili ani v tomto případě, ba naopak. Divácký zájem o další vystoupení vysoce předčil naše očekávání, dokonce i druhé kočování, nás překvapilo vysokou návštěvností. Tak se nám na podšironebním představení na hradě Rabí podařilo překonat rok starý návštěvnický rekord, když Limonádníka shlédlo něco málo přes dvě stovky diváků. Nedlouho poté jsme v klubu Klamovka mohli přivítat 1111. diváka této hry. Jak se ukázalo, přitažlivý titul má skutečně cosi do sebe..."

Po premiéře - současnost
Ale nechceme zůstat jen u toho. Další hru, Dokonalý blázinec aneb Strejda v akci, asi nikdo znát nebude. Není se co divit, je přes sto let stará. Tak ji bylo nutno nejdříve převést do dnešní češtiny a hlavně do dnešního prostředí.

Kdo za čím stojí - divadelní sestava
Dnešní divadelní sestava se od té původní v lecčems liší. Pevné jádro ale zůstalo, a doufejme, že i dlouho zůstane. V lednu 1999 jsme se zaregistrovali jako občanské sdružení s oficiálním názvem Divadlo Bez dozoru.
Nejsme profesionálové, a také je to na našich hereckých výkonech vidět. Hrajeme pro radost a spíš než pro vyčerpávající memorování textů a striktní dodržování scénářů máme smysl pro recesi, divadelní trapasy a nečekané situace. Zkrátka bez dozoru.
V současnosti soubor čítá 13 členů: Jan Drábek, Petr Hnyk, Petr Jelínek, Adam Kautský, Radovan Kautský, Zuzana Kocourková, Luboš Kotalík, Karolína Mrázová, David Rešl, Miloš Skalický, Lída Sojková, Jan Špalek, Kamila Šebková a hlavně Rejža Milan Kocourek.
Většina členů souboru jsou studenti: VŠE -- Petr Hnyk, Zuzana Kocourková, PedF UK -- Adam Kautský, Kamila Šebková, CZU -- lesnická fakulta -- David Rešl, IZV -- Miloš Skalický, VOŠIS -- Radovan Kautský, OA -- Karolína Mrázová.
Honza Drábek prodává obráběcí stroje, Petr Jelínek dvorní fotograf a osvětlovač je prodejcem různorodého zboží, Luboš Kotalík je umělecký kovář, Lída Sojková tvoří webovské stránky, Honza Špalek muzikant tělem i duší, pracuje v cestovní kanceláři. No a Rejža je hasičský bezpečák a prodavač výstražných tabulek.

Festival
Protože divadlo se bez fandovství nedá dělat a protože se podařila získat domovská "scéna", proč ji nechat zahálet, a proto se Divadlo bez dozoru rozhodlo dát příležitost jiným amatérským i neamatérským divadlům a seskupením. Tak vznikl nápad zorganizovat festival. První se konal na podzim roku 1998 pod názvem Podzim ve Chvalské tvrzi. Během čtrnácti dnů se představilo několik účinkujících. O podzimním klání budeme včas informovat.