Scéna.cz 

Na sólovou desku se Petra Gazdíka ptá i maminka

Herectví bere jako určité poslání. V současné době zkouší roli Clauda v připravovaném muzikálu Hair, premiéra 2. října 2004 při příležitosti otevření Hudební scény Městského divadla Brno. Od nového roku šéfuje v tomto divadle oboru muzikál.
S Městským divadlem Brno je Petr Gazdík spjat od dětství. „Na jeho prknech jsem poprvé stál v prenatálních osmi měsících. Moje maminka tehdy hrála Milence z kiosku. Vyprávěla mi jak si stahovala bříško šněrovačkou. První dětskou roli jsem v Divadle bratří Mrštíků hrál ve svých čtyřech letech.“ Díky tomu všichni jeho starší kolegové a kolegyně byli pro něj v určité době strejda a teta.
V hereckém životě ho provázejí převážně postavy mladých a rozervaných hrdinů – Romeo (Romeo a Julie), Tony (West Side Story), Kristián (Cyrano z Beregeracu) a další. Vůbec mu to nevadí. „Nevím, asi to způsobuje můj fysis. Role rytířů jsou mi ale sympatické. Líbí se mi postavy, které mají v sobě čistotu a ušlechtilost. Snažím se takový být i ve svém normálním životě.“

Intenzivně se připravuje na premiéru muzikálu Hair (Vlasy), kde ztvární postavu Clauda. Role pro něj znamená hodně. „Jednak je fajn se s ní setkat a jednak mě baví. Snažím se s postavou ztotožnit. Chovám se tak, jako bych to byl já, i když jsem Claude.“
Postavy, které hraje, se většinou dostanou do zvláštní situace a musí se rozhodovat mezi svým stávajícím způsobem života a pak mezi okolnostmi, které jim daná situace přinesla. Takový je např. Clifford Bradshaw v muzikálu Cabaret. „I to je sympatické. Na jednu stranu se mohou zdát být přímočaré, ale na druhou stranu mají v sobě více poloh. Každá taková postava má svůj složitý vývoj…“
Nejvíce mu byli blízké role - Lord Essex v inscenaci Alžběta Anglická (MD Brno), Vid ve Hře o lásce smrti a věčnosti a nyní Lancelot v muzikálu Camelot (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava).
Díky předchozím zkušenostem nemusí nikomu dokazovat své „šéfovství“. „V žádném případě nechodím například pořád v obleku, aby všichni viděli, že jsem se stal šéfem, i když obleky mám rád,“ zdůraznil. Herec podle něj vždycky zůstane hercem. „Herectví beru jako určité poslání a to je základ, proč to vlastně všechno dělám. Své schopnosti se snažím dávat umění.“
Nikdy na otázku - Čím se zabývá? - neodpověděl, že je ředitelem nebo majitelem. Vždycky uvedl, že je herec. Manažerské zkušenosti nasbíral v soukromém divadle a nahrávacím studiu G-studio. To založil před osmi lety s kolegou Romanem Vojtkem. Vše kolem této scény vznikalo od píky, jak sám říká: „To je moje základní škola šéfovství.“
Městské divadlo Brno považuje za zavedenou instituci, v níž se může spolehnout na ostatní. V souvislosti s otevřením nové Hudební scény zdůraznil, že divadlo hlavně potřebovalo dokonalé technické zázemí. „Ve výsledku jsem si uvědomil, že technologie je velmi důležitá, to nám chybělo. Nové divadlo nám v tomto směru otevírá prostor.“ Dále zmínil všechny vymoženosti, které jim pomohou dotvářet kvalitu inscenací. Vedle toho do souboru přišlo osm nových členů. V inscenaci Hair alternuje na sto padesát herců. „Vybírali jsme na základě konkurzů, kterých se zúčastnilo na 450 uchazečů,“ upřesnil. Brno má podle něj obrovský muzikálový potenciál. Zejména v základně umělců, kteří ho umí dělat.

Dále prozradil, že vůbec nechtěl být hercem. „Chtěl jsem být gynekologem-porodníkem. Říkal jsem si, že je to jediná příležitost pro chlapa, jak rodit děti. Také jsem si říkal, že bych mohl být například právníkem.“

Součástí divadla G-studio je i nahrávací studio, které je jakýmsi ekonomickým motorem divadla. K tomu uvedl, že vše začalo jako koníček a postupně to přešlo k byznysu. „Jako každý kluk mám rád různá hejblátka.“
Od nahrávacího studia je již kousek ke zpívání. Hlasující v anketě Zlatý slavík ho doslova překvapili. Umístil se na dvacátém místě. To už je přímo výzva k sólové desce. Proč ji nemá? „Na toto se mě ptá i maminka. Jak se říká, to, co máte nejblíž, k tomu máte nejdál. Ve svém studiu jsem se nedostal k tomu, abych něco nahrával,“ vysvětluje a dodává: „Můj repertoár není ten nejlepší obchodní artikl a do klasického popu bych asi fušovat nechtěl. Mě baví hlavně muzikál. Hudba a každá píseň je vlastně dramatickým monologem a to mě přitahuje..“

Takové jsou herecké, pěvecké a manažérské křižovatky Petra Gazdíka. Přejeme mu nejen zajímavé rytířské role, ale i celému divadlu, aby se dokonalá technologie sžila se skvělou režií a dramaturgií. Samozřejmě nemohou chybět vynikající účinkující, včetně lidí kolem.