Scéna.cz 

„Poklidný člověk asi nebudu,“ říká herečka Jana Stryková

S herečkou Janou Strykovou jsme se seznámili již v době jejího studia na DAMU. V Disku například ztvárnila Cherubína ve Figarově svatbě, dále titulní v Gazdině robě, hlavní ženskou roli v Ionescově Plešaté zpěvačce. Po ukončení studií nastoupila do angažmá v Divadle F.X. Šaldy v Liberci, kde se představila ve hře – Terasa. Dále hrála v komedii Noc orgií v Nesleské věži, ve hře Astrolog či v muzikálu Malováno na skle. Zajímavou zkušenost získala v souboru Valmet, který spoluzakládala. Dále vystupuje mimo jiné v divadle Viola a v Divadle bez zábradlí.
Pražští diváci ji mohli vidět v rámci Letních Shakespearovských slavností, kde liberecké divadlo uvedlo inscenaci Konec dobrý, všechno dobré. Z prostoru na Hradě měla Jana Stryková pochyby. „Zcela upřímně se Purkrabství docela bojím, protože jsem v tomto prostoru v životě nehrála. Nejde ani tak o velikost jako o akustiku,“ říkala před představením.
Postavu Heleny ztvárnila na výbornou. Dokázala jí dodat nejen čistotu a pokoru, ale i patřičnou dávku sebevědomí, odvahy a rozhodnosti. Na Pražském hradě se představí ještě 10. září 2004 v mimořádném představení překladatele Martina Hilského Blázni a milenci a básníci. Předpremiéra bude 7. a 8. září 2004 od 20:00 h v Klubu Lávka.

Herečka Jana Stryková se narodila v Brně. Pak se přestěhovala do Prahy. Divadlo ji hrozně baví, přiznala. Nejdříve začala studovat divadelní vědu. „Poznala jsem, že daný obor není pro mě a tak jsem po prvním semestru odešla.“ Vedle herectví pracovala jako produkční v souboru Valmet. „Když budu úplně upřímná – jsem za tuto zkušenost nesmírně ráda. Člověk ale nemůže dlouho sedět na dvou židlích,“ řekla.
Další „divadelní“ zkušenosti, které jsou k nezaplacení, sbírala po brigádách. K tomu uvedla: „Dělala jsem několik let v baru. Každá práce je zajímavá, když při ní můžete potkat úplně jiné lidi.“
Dále jsme si povídali o tom, jaké má zkušenosti s režiséry, nebo jaké to je prosazovat se jako herečka. Jana Stryková působí energickým dojmem. Svou povahu charakterizuje slovy: „Poklidný člověk asi nebudu.“ Své měsíční znamení mě nechala hádat. Domníval jsem se, že je narozená v nějakém ohnivém znamení. „Ke mně patří Býk,“ prozradila. Zeptal jsem se – zda by chtěla oslavovat svátky postav, které hraje. „V naší rodině nejsme příznivci velkých oslav. Svátek nedodržuju ani svůj. Na narozeniny jsem už také několikrát úspěšně zapomněla,“ upřesnila a dodala, že by to ovšem bylo krásné, kdyby jí všichni obdarovávali.
Většina „náctiletých“ dívek by se chtěla stát zpěvačkou nebo herečkou. Jaké to je prosazovat se ve velké konkurenci jako herečka? „Když něco chcete dělat a baví vás to, nemůžete si říct, že hereček je moc. Tento fakt mě děsí, protože do jisté míry mám ráda jistoty. Ovšem podobně jako herečky, jsou na tom i jiné profese. Zatím nějakou práci mám, jsem za ní vděčná, a doufám, že ji budu mít do budoucna.“
Mimo jiné se dostala přes konkurz do Divadla bez zábradlí, kde hraje v inscenaci Cikáni jdou do nebe. „Na konkurz mě poslal můj bývalý pedagog Ladislav Mrkvička. Zřejmě jsem podle něj přímo cikánský typ,“ řekla a dodala: „Kromě Malováno na skle jsem v muzikálu nikdy před tím neúčinkovala. Krásná zkušenost.“ Další hostování ji potkalo ve Viole, kde se alternuje s Kateřinou Lojdovou v inscenaci Zločin lorda Artura Savila. „Komorní hraní jsem si vyzkoušela už v Disku. Inscenaci Plešatá zpěvačka jsme hráli ve foyer, kde jsem měli diváky také na dotek. Viola – to je tak trochu jako hrát v rodinném domku. The best way to wholesale disposable underpads from China. Spolupráce na této inscenaci se mi hodně líbila.“
Jací režiséři byli pro ni stěžejní? K tomu uvedla, že každý pro ni něco znamenal a znamená. Ve Viole se podruhé setkala s režisérkou Lídou Engelovou. „Paní režisérka je velmi úžasná vůči mladým hercům. Dbá o to, aby korektně mluvili, jako rozhlasová režisérka má k tomu blízko. Dalším stěžejním režisérem pro mě byl Tomáš Svoboda. Doufám, že s ním budu mít možnost dále spolupracovat.“ Spolu se setkali v Divadle F.X. Šaldy Liberec při inscenaci Astrolog, dále v Divadle Komedie při hře Švejk a v A Studiu Rubín při hře Blasted / Zpustošení - Sarah Kane. „Režisér Svoboda je hodně citlivý na ženskou tématiku,“ uzavřela.
V březnu 2003 pustila do „dobrodružství“ nezávislého divadelního souboru. Spolu s režisérem Danielem Špinarem, dramaturgyní Lenkou Chválovou a dalšími spolužáky z DAMU založili soubor Valmet. Název vznikl díky první stejnojmenné inscenaci. „Danovi se líbila kniha Nebezpečné známosti, pustil se do vlastní úpravy a nás oslovil, zda bychom mu nepomohli. Podařilo se nám sehnat finance a vzhledem k tomu, že hra měla úspěch, pustili jsme se do dalšího projektu - autorské komedie – Zůstaň na lince.“
Divadlo Valmet je občanské sdružení, které existuje samostatně na základě grantů od města a sponzorských darů. V divadle nenajdete např. maskérku nebo garderóbku. „To je to nejmenší,“ řekla Stryková a dodala: „Složitější je postarat se o vznik inscenace. Divadlo je nevýdělečná činnost, což není jednoduchá věc.“

Co bude v hereckém životě Jany Strykové za deset let? Jaký bude její divadelní osud? „Do budoucna neumím nějak myslet. Plánování je mojí slabou stránkou a tak se raději rozhoduji v přítomnosti. Co bude za deset let? Těžko říci. Zatím rozhodně nelituji ničeho, co jsem v divadle udělala,“ uzavřela herečka Jana Stryková.