Scéna.cz 

Rozmanité herecké cesty Petry Moře Lustigové

První půlku letních prázdnin prožije Petra Moře Lustigová na pomyslné scéně vyšehradské Gorlice. Inscenace hry Christophera Marlowa Tragická historie o doktoru Faustovi v režii Michala Dočekala se letos už počtvrté vrací do těchto mysticky působících podzemních prostor. (Diváci mají možnost zhlédnout představení až do 23. července 2004.) Petře Lustigové byla svěřena úloha Zlého anděla. Je to role, kde se mohou projevit hlavně její pohybové dovednosti a talent. „Jsem ráda, když se smím při představení pohybově vyžít. Choreografie u Fausta vznikala jako týmová práce a spoustu pohybů jsme si dotvářeli sami podle fantazie,“ vzpomíná herečka na zkoušky před čtyřmi lety a dodává: „Byla to má poslední práce se souborem Divadla Komedie. Zkoušky probíhaly v klidu a myslím, že pro všechny z nás byly vzácně příjemné. Když se přípravy přenesly z divadla do Gorlice, měla jsem pocit, že mě ten prostor plný historie nabíjí energií.“

Na diváckém ohlasu má zásluhu nejen prostředí akce, ale i pozoruhodné kostýmy. Skutečnost, že publikum může herce vidět v originálním ustrojení, je ale v případě Petry vykoupena nemalou fyzickou námahou, říká: „Jako Anděl na sobě nosím těžkou kovovou konstrukci křídel a zůstávají mi po ní boule na krku. (Smích…) Když ji po představení sundávám, cítím se asi o dvacet kilo lehčí.“
Petřina cesta k herectví byla celkem přímočará. Po absolvování pražského Gymnázia Jana Nerudy, zkusila přijímačky na DAMU. Napoprvé to sice nevyšlo, ale příští rok ji vzali. Studovala v ročníku s dnes známými a populárními osobnostmi, například s Martinem Dejdarem, Petrem Vackem, Simonou Postlerovou, Miroslavem Táborským nebo Barborou Hrzánovou. Jejími pedagogy byli Regina Rázlová, Jaroslav Satoranský nebo Zdeněk Buchvaldek. Nejvíce ji prý ovlivnil Leo Spáčil. „Byl to správný učitel, nikdy si na nikom neléčil mindráky, chodil s námi na všechny zkoušky a zajímal se o nás. Uměl naučit a přitom byl i vtipný.“ Studium Petra ukončila v roce 1987 absolventským představením Gogolovy Ženitby, kde v režii Juraje Deáka ztvárnila roli Agáty Tichonovové.
Po akademii nejprve působila pět let v divadle Tu Ju. Lákaly ji výtvarněpohybové kusy a možnost zcestovat kus světa. Pak přišlo „období volné nohy“ a později angažmá v Komedii, dnes se opět herečka vrátila ke „svobodnému povolání“. Mezi režisérské osobnosti, které ji při práci nejvíce oslovily, patří především Jan Nebeský. „Považuji ho za svého velkého učitele. Umí herce vést inspirujícím způsobem a ponechává jim přitom svobodu. Úžasné bylo zkoušení Hamleta v Roxy, později uváděn v Divadle Komedie, ve kterém jsem si zahrála Ofélii.“
Po delší době se Petře splnil její sen, může se věnovat tanci a pohybově zaměřené interpretaci. V režii Ondřëje Davida vytvořila v Roxy představení Žena, která zabila boha (v podstatě jde o sólové divadlo). Těší se i na reprízy inscenace Mezzo, vypovídající o ženách po třicítce. Hraje, zpívá a tančí v ní ještě spolu s dalšími čtyřmi herečkami. „S představením jsme byli 1. května 2004 v New Yorku a sklidili jsme ohromný ohlas. Je to vděčný kus a lidé se při něm hodně baví.“
Petře se nedávno také vyplnilo přání zahrát si ve filmu. Připravuje se na natáčení snímku, který nyní vzniká podle divadelní hry Příběhy obyčejného šílenství. Režisér a autor Petr Zelenka ji obsadil do role sochařky Sylvie.