zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Mišimovy ženy

Závěr hry Mišimovy ženy (Foto Divadlo Archa)

  

Mišimovy ženy jsou příběhy žen, (nejen) moderní dramatizací klasického japonského divadla Nó. Objevováním vnějších vlivů působících na zcela uzavřenou divadelní formu, Mišima abstrahuje původní živelný rámec japonského divadla a implantuje jej do nových "moderních" obrazů srozumitelných současnému publiku. Sestavuje tak zcela nové životní i myšlenkové děje, poskládané z několika linií, vždy vedených z pohledu žen, vyjadřujících se přirozenou otevřeností bez přetvářky. Poměr okolních událostí vzhledem k probíhajícímu představení je vyjadřován projekcí klasického divadla Nó (na zadním plátně), úryvky z Mišimova života (nastudováno v českém jazyce) a zachycením čtvera ročních období jako symbolizujícího prvku proměny života (zde zvláště ženského). Důležitou součást tvoří hudba a její tradiční prvky, přenášené v nezměněné podobě po tisíciletí.

Jednotlivé příběhy žen (na pozadí divadla Nó) jsou zřetelně odděleny třemi samostatnými celky. Prvním je líčení (v češtině japonským žákem -- hercem) Mišimova života. Jsou rozčleněna do pasáží, spolu s biografickou projekcí. Dalším celkem je samotná dramatizace textů Nó, klasické osobité herectví se zjevně poevropštěnými scénickými úpravami. Poslední, třetí celek je méně zřejmý, než předcházející dva. Je vyjádřen oním symbolem stříšky klenoucí se nad příběhy. Skrývá se v souznění celku s představami diváků a režiséra. Jednodušeji lze označit střechu za obohacení všech přítomných, v přenášení trvalých hodnot nejen mezi generacemi jednoho národa, ale i zeměmi celého světa. Jediný stín, zčásti překrývající jinak světlé ( ba dokonce zářící) představení Mišimových žen, pochází z malých nedorozumění mezi publikem a herci, jež mají původ právě v odlišnostech národních mentalit.
"Přejeme si, aby tři představení tvořila jednotný celek, nad nímž by se klenula jedna střecha. A je hlavně na divákovi, aby přemýšlel, co ji tvoří." řekl režisér Mannojo Nomura.

Mišimovy ženy Umělecká režie: Tetsuo Anzai; Režie: Mannojo Nomura; Výtvarný design: Maria Miu; Světelný design: Motoei Ando; Hudba: Kei Wada, Kosuke Atari, Yasuo Kijima;Zvukové a vizuální efekty: Takashi Urasaki

14.9.2000 Ondřej Menšík | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Články v rubrice - Recenze

Nejbližší: přijmout změny vyžaduje odvahu

M. Dancingerová,  A. Rusevová, J. Burýšek a V. Zavadil

Činoherní klub Praha uvádí v české premiéře divadelní hru NEJBLIŽŠÍ amerického dramatika Joshuy Harmona. Tato ...celý článek


Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek


Zlatovláska: jevištní adaptaci obohacuje filmový střih

Šimon Obdržálek a Oldřich Kříž (Zlatovláska)

Hudební divadlo Karlín uvádí na Malé scéně klasickou pohádku Karla Jaromíra Erbena ZLATOVLÁSKA v úpravě Jana P ...celý článek



Časopis 18 - sekce

HUDBA

Iveta Bartošová - Ve jménu lásky

Přebal alba

Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Fotografie Miloše Budíka v Praze

Vila Tugendhat ve fotografii Miloše Budíka

Muzeum města Prahy navazuje na výstavu Muzea města Brna Miloš Budík – Jsem fotograf, a představí hlavním celý článek

další články...