Scéna.cz 

Světový den divadla - 27. března 2004

Mezinárodní den divadla připadá každoročně na 27. března, slaví střediska ITI a mezinárodní divadelní komunita. Při této příležitosti se pořádají četné národní i mezinárodní divadelní akce. Oslavou k tomuto dni přispěl i náš 1. kulturní portál Scena.cz, který vznikl právě u příležitosti tohoto dne roku 1999 ve 20 hodin 10 minut. Od svého vzniku prošel portál výraznými změnami. Zpravodajství z české kultury – divadla, hudby, opery, tance, literatury a umění přináší od té doby nepřetržitě. Zajímavé je, že si od doby svého vzniku získává stále větší přízeň čtenářů. Od roku 2003 má již přes tisíc věrných čtenářů za den.

Další významnou akcí Mezinárodního dne divadel je zveřejnění Mezinárodního poselství, jehož autorem je již tradičně světově významná divadelní osobnost, kterou vybírá a pověřuje Mezinárodní divadelní ústav. Pro letošní rok je Mezinárodní poselství FATHIA EL ASSAL – egyptské dramatičky.

Divadlo je otcem veškerého umění. Tuto pravdu nemůže nikdo zpochybnit a právě proto je divadlo mou jedinou vášní…
Jsem přesvědčena, že dramatici si uvědomují lidskou důstojnost. Proto mohou jejich slova pomáhat lidem, aby se povznesli, aby se zbavili svých frustrací, aby se vymanili z vykořisťování a tak získali zpět svou důstojnost. Aby mohli dramatici splnit své poslání a ovlivňovat lidi, musí být skutečnými mistry své profese a dokonale vládnout výrazovými prostředky. Jinak jejich slova odvanou závany větru, takže po nich nezůstane ani stopa a oni nedosáhnou svého cíle. Od nepaměti šlo v každém uměleckém díle umělci o lidskou spravedlnost, o vyzrálý výraz a autentičnost. Bylo by chybou domnívat se, že jeden z těchto faktorů může být nadřazen těm ostatním. Říká se, že divadlo je umění sevřených struktur bez přebytečných příkras – dialog má být jednoznačný, přesný, beze stopy blábolu. Rovněž se říká, že právě proto se divadelní umění nehodí pro ženu, neboť žena se nedokáže odpoutat od svého ego a tudíž není schopná objektivního vyjadřování. Říká se! A já odpovídám: žena, která nosí devět měsíců ve svém lůně nový život, dokáže rovněž vytvořit sevřenou a koherentní divadelní hru. Ovšem za jednoho předpokladu: že je skutečnou dramatičkou. Moderní divadlo se naštěstí oprostilo od tradičních forem a to díky několika obrovským vlnám, které začaly s Pirandellem, Shawem, Brechtem a řadou dalších, dále pak díky absurdnímu divadlu, a experimentálnímu avantgardismu. Autor, píšící tradičním způsobem, je dnes obrovskou výjimkou. Ve své první hře /“Ženy bez masek“/ jsem si zvolila formu „divadla na divadle“, v moderních hrách poměrně běžnou. Hra „Ženy bez masek“ začíná výkřikem a otázkou, protože se ve mně nashromáždila záplava slov minulých desetiletí, ba staletí. Nastal snad čas, kdy porodní bolesti, které dusily mé nejniternější já, začaly uvolňovat má slova, aby získala vlastní existenci? Má slova…! Má vášeň…, mé dětství…, mé dítě! Naslouchám hlasu, v němž nezní žádný nářek, žádné vzdechy. Je to hlas, který byl potlačován a pokořován. Hlas, jehož odezva rozechvívala generaci za generací. Po celé lidské dějiny je svědomí zatěžováno pronásledováním a otroctvím. Odmítám svěřit papíru jedinou větu, která nevychází z mého nejhlubšího nitra. Jediný řádek, který by nevyjadřoval pravdu o ženě a o její schopnosti rozdávat. Proto jsem vyzvala své pero, aby přísahalo, že nikdy nenapíše jediný řádek, který by vyjadřoval slabost nebo frustraci, že mi odmítne poslušnost, pokud by mělo dojem, že se k pravdě chovám zbaběle. Pak jsem pero požádala, aby mi pomohlo ukázat co největší počet žen, jejichž osudy sdílím, abych jim byla co nejblíž a stala se jejich mluvčí. Tak bychom se před sebou plně odhalily a zbavily se rzi, která se časem nashromáždila. Náš společný výkřik by pranýřoval všechny okolnosti a události, které bránily plnému rozmachu našich lidských schopností. A dále se domnívám, že divadlo je světlem, které ozařuje cestu lidstva. Světlem, které zajišťuje organické spojení s diváky, protože nás všechny zahřívá – ať již s námi komunikuje prostřednictvím psaného textu nebo představení na jevišti.