Scéna.cz 

Jiří Hána nejen o hereckých křižovatkách

Ústečák, herec Jiří Hána přičichl k divadlu v dramatickém kroužku Hlína na gymnáziu. Tehdy pod vedením Karla Tománka, současného dramaturga v Karlových Varech. Roku 1993 přišla nabídka z Činoherního studia na hostování v inscenaci Tři mušketýři režiséra Michala Langa.
„Ztvárnil jsem svou první profesionální ‛miniroli‛ - člena gardy Kardinála. Zároveň jsem byl jeho pravá ruka. Na konci představení mě čekala smrt. Kromě toho jsem hrál milence Hraběte Rocheforta (Jiří Pokorný). Můj vstup do divadla byl skutečně hereckou výzvou,“ zavzpomínal Jiří Hána a dodal: „Paní Galatíková tehdy prohlásila na moji adresu po generální zkoušce: Slečno, hrajete výborně.“ Následovalo hostování v dalších inscenacích (např. Procitnutí jara, režie Jiří Pokorný; Dvojhlavý orel, r. David Csesány).
„V Orlovi jsem hrál roli Sluhy. Celou postavu jsem musel vyjádřit beze slov,“ uvedl. Zdálo by se, že rozhodnutí jít studovat na DAMU bude samozřejmě následovat, ale… „Zas tak přímočaré to nebylo. Režisér Pokorný mě k tomu sice vybízel, ale osobně jsem dlouho zvažoval. Rodiče také doufali, že půjdu studovat jiný než umělecký obor.“

Herectví je nejen o talentu a schopnostech, ale hlavně o štěstí. Profesoři na škole předávají studentům zkušenosti a v podstatě dávají rady. Ostatní vždycky záleží na každém, jak se vším naloží. Jedno velké štěstí potkalo Jiřího Hánu a ostatní spolužáky hned v prváku. Boris Rösner spolu s Evou Salzmannovou s nimi nazkoušeli hru Dvě skici o lásce. Základem tohoto textu byly Shakespearovy inscenace Romeo a Julie a Sen noci svatojánské. Představení natolik zaujalo, že dalším rokem se hrálo na profesionální scéně – v A-studiu Rubín.
„Ztvárnil jsem postavu Romea pod vedením Evy Salzmannové. Musím přiznat, že mě její temperament a intenzivní vedení dalo hodně.“
Postupně pracoval pod režijním vedení všech svých profesorů. Každá inscenace, jak říká, pro něj vytvořila křemenný základ. Další zkušenosti sbíral při hostování v Národním divadle, Činoherním klubu a ve Viole.

Literární kavárna Viola znamená hodně již více jak čtyřicet let pro osobnosti jako Radovan Lukavský, Josef Somr, Eliška Balzerová nebo Taťjana Medvecká a další. Divadlo Viola a práce s herečkou Lubou Skořepovou - další velké štěstí na herecké křižovatce Jiřího Hány. „Oslovil mě režisér Horanský. Tehdy jsem řekl ano, aniž jsem četl text. Během intenzivního zkoušení jsem poznal temperament a energii Luby Skořepové.“
Pro Jirku Hánu to bylo první setkání s touto Paní herečkou. Netajil, že z ní měl nejen respekt, ale doslova strach. Hrál jejího milence o čtyřicet let mladšího. Všechny zábrany šly stranou hned po prvním podání ruky na první čtené zkoušce. Představení Tím končím, Tvá láska M.D. bylo pro diváky velmi emotivní.
„Objevil jsem pro sebe možnosti komorního prostoru, výrazové prostředky a bezprostřední kontakt s diváky. Celá inscenace je dosud ve mně. Tak nějak zvláštně. Celé to je a bylo určité zjevení.“

Po ročním působení ve Středočeském divadle Kladno následovala Praha – Divadlo Rokoko. A na vrátnici se objevil Mitch, role v inscenaci Tramvaj do stanice touha a práce z iniciativy a pod vedením Ondřeje Zajíce. Jiří Hána dokáže v rolích zaujmout naivním charakterem (Král Karel – Skřivánek). Vtisknout postavě správnou míru marnotratnosti a bezstarostnosti, ale o to s větší touhou po stmelení a udržení rodiny (Happy – Smrt obchodního cestujícího). Jako Mirek Dušín si získává srdce divaček otevřeným srdcem a znásobeným smyslem pro fair play, k čemuž mu napomáhá jeho výrazný „kukuč“ a dobrácký obličej (Mirek Dušín – Rychlé šípy, Rychlé šípy 2: Sněhová mise).
Divadlo Rokoko pro něj představuje jednoznačnou jistotu, ale na druhou stranu je rád za každou novou zkušenost. Pracoval mimo jiné na projektech jako Letní shakespearovské slavnosti. Nejvíce je spjatý s Pražským komorním divadlem, kde „ochutnává“ velmi specifickou dramaturgii. Důkazem toho je například inscenace Bandits (Loupežníci) – texty Schillera v úpravě a pod režijním vedením Dušanem D. Pařízka. V současné době hraje v Divadle Komedie s Vandou Hýbnerovou v inscenaci Tvar věcí v režii Petra Tyce.
„Pro mě je velmi důležité poznávat nové, kolegy na jevišti, režiséry a divadla vůbec. Díky tomu se mohu herecky rozvíjet. Nikdy sice nevíte, jak to dopadne, ale to už je určité zdravé riziko,“ říká Jiří Hána.
Dále popisoval své setkání s projektem Tvar věcí - další štěstí. Dneska hraje v této inscenaci s radostí, byť přiznává, že obhroublé výrazy, které v textu jsou, mu moc nejdou do úst. „Jeviště je pro mě něco posvátného, kde by se mělo mluvit s úctou. Panu prezidentovi také nikdo do očí neřekne – ty p.“
Jiří Hána se připravuje na premiéru hry Zločin lorda Artura Savila v divadle Viola. Na jevišti se setká s Jiřím Štěpničkou, Dana Syslovou a Kateřinou Lojdovou nebo Janou Strykovou. „Kromě jiného je to mé první setkání s Oscarem Wildem,“ upřesnil. Za takovéto projekty je velmi vděčný. Představují pro něj „ryzí“ divadlo. „Vždycky si díky nim potvrdím smyl divadla,“ uzavřel.

I přes všechna herecká štěstí, doufá, že se jednou vrátí do Ústí nad Labem. Podle něj to nemusí být nastálo, ale určité vzpomínky a vazby zůstávají. Takový je Jiří Hána.