Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Divadelní ochutnávání režiséra a šéfdramaturga Svetozára Sprušanského

autor: Z webu

V rámci festivalu Slovenské divadlo v Praze 2004 se představí ve dnech 4. a 5. února 2004 Divadlo Andreje Bagára z Nitry s inscenací Tri sestry. Toto divadlo není Pražanům cizí. Na podzim loňského roku vystoupilo s muzikálem Rek Zorba v Divadle Na Vinohradech. Na obou inscenacích spolupracoval Svetozár Sprušanský. První inscenace je jeho režijním dílem a na druhé se podílel jako dramaturg. Svetozár Sprušanský odhalil, zda se cítí být více režisérem nebo dramaturgem, jak vznikala inscenace Tri sestry, jak se dívá na reálný svět za okny divadla.

Inscenace Tri sestry představuje dle divadelních kritiků nejlepší inscenaci roku. V rámci ocenění Dosky (obdoba české Thálie) měla v loňském roce celkem pět nominací.
Osobně nemusím dostávat žádné ceny. Nevím jak se mám při tom a potom chova. Více mě zavazují než stimulují. Úspěchem je i to, že si vůbec někdo naší práce všiml. Inscenace Tri sestry je minoritní a zvláštní, o to více potěší, že našla širokou podporu u laické i odborné obce.

V současné době působíte už devátou sezónu jako dramaturg v Divadle Andreje Bagára Nitra, ve své podstatě jste uměleckým šéfem. Podle vašich slov se v Nitře vždy tvořilo divadlo plné „barev, tónů, vůní a emocí“.
Snažíme se dělat divadlo, v němž má svoji váhu slovo, jeho význam, postava a charakter, ale i výrazné režijní interpretace, hudba a výtvarná složka. Hledáme režiséry mladší a střední generace ze světa i Slovenska, kteří mají osobitý a specifický pohled na svět a na divadlo, svůj rukopis a vidění.

Vytvářet takovouto dramatickou tvář je dost náročné. Jaké je podle Vás hlavní kritérium pro výběr režisérů?
Jako dramaturg jsem režiséry vybíral nejen podle jejich poetiky a stylu. Velkou roli hraje i to, zda jsou osobnostmi lidsky zajímavými. Musím přiznat, že jsem s nimi vždy rád spolupracoval.

Pohybujete se na hraně – jednou jako režisér, podruhé jako dramaturg. Co je pro Vás lepší?
Baví mě být dramaturgem i režisérem. Nerad bych se vzdal pozice dramaturga. Být stěnou pro pingpongový míč - být tím, kdo diskutuje i polemizuje. Určitě bych nechtěl ztratit dramaturgickou parketu. Ovšem být režisérem je také fajn. Detailně strukturovat a na jevišti skládat svou představu o světe a divadle. Precizovat svůj divadelní styl a názor.

Ve své režisérské tvorbě jste se setkal s tituly jako Tvář v ohni, Racek, Tři sestry , ale i Příběhy obyčejného šílenství. Hovořil jste, že setkávání s různými režiséry považujete za jakýsi druh ochutnávání divadla. Můžeme totéž použít i ve vztahu k Vašim režiím?
Mé rozhodnutí vstoupit do režisérských vod pramenilo z toho, že jako dramaturg jsem byl sice spokojený, ale zároveň jsem měl svůj pohled na svět a na divadlo. Ten jsem toužil svým způsobem zhmotnit a převést na jeviště.
V dramaturgii „svých titulů“ se v podstatě pohybuji mezi dvěma mantinely: buď klasická předloha, kterou radikálně posunu nebo výrazně interpetuji, nebo se zabývám nejsoučasnější dramatikou. Takovému textu musím uvěřit a být s ním za dobře.

Vaše Tri sestry budou reprezentovat slovenské divadlo v Praze. Dokonce rovněž ve specifickém mimodivadelním prostoru jako v Nitře - v Clam-Gallasově paláci. Můžete přiblížit, co budete režírovat v letošní sezóně?
Musím přiznat, že hra Tri sestry mě velmi vyčerpala. Organizačním nasazením i lidsky. Tuto sezónu bych chtěl v režii zvolnit. V divadle máme za sebou náročný původní slovenský muzikál Adam Šangala, v režii Jozefa Bedárika. V tyto dny zkouším komorní inscenaci čtyř jednoaktovek polského Švéda – dramatika Ingmara Villqista – Bezkyslíkovce. Premiéra je naplánovaná na 19. března 2004.

Můžete více přiblížit Vaše slova „lidské vyčerpanosti“?
Devět let jsem v divadle v podstatě uzavřený jako v bunkru. Při režírování inscenace Čajka (Racek), jsem si pro sebe musel uspořádat některá témata. Vztah „čisté“ reality a divadla. Kladl jsem si otázku: Co je pro mě důležitější? Žít nebo hrát? Je divadlo náhražka reality? Co z tyhle dvou kategorií považuji za skutečné a cenné? Není divadlo tím nejreálnějším životem? Je ta realita „za okny“ tak nesnesitelná, že jenom divadlo nám jí pomáhá přežít? Nebo naopak?!
Pak následovalo zkoušení inscenace Tri sestry. Jejich otázky mě rovněž velmi znepokojily. Zaniká nějaký svět. Mění se hodnoty jako mravnost, láska, váčeň, čest, přátelství. Snažili jsme se vytvořit prostředí, které představuje jiný svět v jiné době. Tak odlišný od toho dnešního. Jen lidé v něm jsou stejní. Nevím... Možná.
Po formální stránce jsem vedl herce k tomu, aby své hrdiny nehráli, jen se lehce pohybovali v prostředí světa minulého a jen žili své životy. „Jděte do vnitřku duše, na dřeň.“ Kladl jsem důraz na fungování sepětí s divákem. I toto zkoušení bylo pro mě bolestivé. Tolik často jsme se setkávali se smutkem, pravdivostí nelichotivé lidské existence. A ještě: přelétal nad námi přízrak smrti.

Vztah divadelní iluze a život „za okny“, jak říkáte. Podobný problém řeší Niko v Řeku Zorbovi. Ovšem on nakonec pochopí realitu života a postupně dozrává. Jak jste na tom vy?
V Rackovi jsem jednoznačně přiznal, že v mém životním rozpoložení a v letech, které mám, je pro mě důležitější dělat divadlo než žít. Za dva tři roky od inscenace jsem se trochu více posunul k hranici žití. Realita mimo stěny divadla je též velmi důležitá. V divadle však stále trávím velmi mnoho času, investuji mnoho energie do projektů a do komunikace se všemi účastníky tvorby. Všechno toto je pro mě dost důležité.
Divadlo mi stále poskytuje potěšení, útrapy, slast i utrpení. Stále mě těší divadlu věřit a vkládat se do něho. Zda se to vyplatí, to se uvidí za pár let. Člověk stárne a…

Uzavřel šéfdramaturg a režisér Svetozár Sprušanský. Diváci festivalu Slovenské divadlo v Praze 2004 se mohou těšit na jeho inscenaci Tri sestry – ve dnech 4. a 5. února 2004 od 19:00h v Clam Gallasově paláci.

28.1.2004 00:01:41 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!