Scéna.cz 

Zemřela herečka Luba Skořepová

(*21. září 1923 Náchod - †23. prosince 2016 Praha)

Do herecké nebe odešla jedna z posledních hereckých legend - Luba Skořepová. My, kdo jsme ji znali osobně, nikdy nezapomeneme na její překypující činorodost. Její mysl nápady doslova bobtnala, a s přibývajícím věkem její aktivita neustávala, na nějaký důchod vůbec nepomyslela. Velmi toužila získat Cenu Thalie, ale nikdy se jí nedočkala. Kromě domovského Národního divadla hrála v posledních dvaceti letech pravidelně v Městských divadlech pražských, v Divadle v Řeznické či U Valšů. Ještě ve svých devadesáti stále vymýšlela nové a nové autorské projekty, psala knihy (nejen vzpomínek), a stále si ráda povídala s lidmi.

Ráda dávala rozhovory, takže v průběhu let jsem si s ní povídala nesčetněkrát. V tom posledním rozhovoru k jejím devadesátinám hodně vzpomínala na své dětství. „Vždycky jsme měla všetečné otázky, které jsem kladla hlavně svojí trpělivé babičce. Bylo mi asi pět let, když jsem se zeptala: Babičko, k čemu ten život je? Proč jsme tady? Co tu máme dělat? A ona odpověděla: Jsme tady pro druhé. Abychom je zachraňovali, pomáhali jim. Každý tvor má právo na život. A na tahle její slova si teď vzpomínám čím dál tím častěji. Mám pocit, že to dnes lidé nevědí. Mezi lidmi je spousta lží, sobectví, a málo radosti. A přitom je ten svět tak pěkně udělaný. Ale co je to platné, když si to lidi nedokážou užít, a radovat se z toho, že jsou na světě?“

Holčička, kterou pokřtili Libuše, se narodila 21. září roku 1923 v Náchodě. Většina lidí ji ovšem znaly jako Lubu nebo Lubku. Zájem o herectví i její talent se u ní projevovaly od útlého mládí. Studia herectví na Pražské konzervatoři absolvovala za druhé světové války, ukončila je v roce 1944. První divadelní zkušenosti zažila v divadelním Studiu při Národním divadle pod vedením Jindřicha Honzla. V roce 1948 se Luba Skořepová stala členkou Národního divadla, kde za šedesát let ztvárnila na šedesát rolí – mj. Ruměnu či Jenovéfu z Hadriána z Římsů, Věročku a Jelizavetu z Turgeněvova Měsíce na vsi, Haničku z Lucerny, Dorotku z Dona Juana, v mládí Rozárku a ve stáří stařenku Lízalovou v Maryši, Myšku v Kočičí hře, Vojnickou ve Strýčku Váňovi, Jiřinu ve Škole pro ženy a mnoho jiných. V době, kdy v Národním už měla jen menší role, začala novou kariéru v Městských divadlech pražských, především v Rokoku, kam ji pozval v roce 1995 tehdejší umělecký šéf Zdeněk Potužil. Zde prožila doslova divadelní comeback v rolích, které by nikdo nečekal – ať už jako Harpagon v Molierově Lakomci, jako Berta v Tajném deníku Adriana Krtka či Štětináč v Rychlých šípech, ale také jako Rebeka v Čarodějkách ze Salemu. Ve spolupráci s MDP pokračovala i v období dnešního vedení, a působila zde, dokud jí síly stačily. Z posledních deseti let připomeňme především její obdivuhodnou, dojemnou postavu cikánky Drany ve scénické legendě César a Drana, ale i Ruth v Marvinově pokoji, Satjavatí v Máhabháratě či Brendu v Holkách z kalendáře. Ještě před dvěma lety vymyslela talk-show pro seniory, Skořepinky na Cibulce, kde vystupovala společně s Alešem Cibulkou. Lubina nezdolná energie ji dovedla ke spoustě autorských projektů, které často hrála především v Divadle v Řeznické, postupně tu představila své one-.woman show: Kam jste ukryla svá křídla, paní Marie, Mydlibaba a ty druhé, či Pomluva, ale také v poetické vinárně Viola, kde představila Růžový keř či Tím končím, , tvá láska M.D. V posledních letech hrála rovněž v Divadle u Valšů. Luba Skořepová pracovala během své kariéry s režiséry takových jmen jako Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jaromír Pleskot, Josef Hajda, Zbyněk Srba, Ivan Rajmont, Jan Grossman a další. V osmdesátých letech byla vyznamenána titulem Zasloužilá umělkyně, který ale po roce 1989 vrátila.
Luba Skořepová hojně spolupracovala s filmem, televizí a rozhlasem, kde vytvářela většinou menší, ale zapamatovatelné postavy. Rolí bylo několik stovek! Viděli jsme ji například v seriálech jako Chalupáři, Hříšní lidé města pražského, Klapzubova jedenáctka, Arabela, Šípková Růženka či Náměstíčko. Zahrála si i v mnoha českých filmech, např. role ve filmu Cesta z města byla napsána přímo pro ni, stejně jako v Náměstíčku role paní Plecité.
Skořepová ovšem nebyla jen herečkou, ale také pilnou spisovatelkou. Kromě autorských divadelních her napsala množství próz, mnohdy biograficky či duchovně laděných - například Tajemné síly přírody, Nejsem čarodějka, Herci a jejich hvězdy, Hadrová Ančka, Pomněnky i máta peprná, Jiskření, Nebe peklo ráj či O zvířatech a lidech a malých zázracích.

Luba Skořepová byla dvakrát vdaná - za svého hereckého kolegu Jiřího Pehra, a poté za spisovatele Pavla Hanuše. Kvůli úrazu, který utrpěla na konci války, však nemohla mít děti. Měla však spoustu přítel a svou přízeň i dárky rozdávala na všechny strany. Mnozí z nás mají od Luby kouzelný kamínek pro štěstí – byla kromě herečky a spisovatelky také bylinkářka a čarodějka. Vzpomínejme na ni s pochopením a láskou.

Rozhovor na Scena.cz: Luba Skořepová - život jako veliký dar zde.