zvláštní poděkování
Quantcom.cz

John Millington Synge: Studna světců

Věra Galatíková a Stanislav Šárský

autor: Bohdan Holomíček  

Studiová scéna Švandova divadla na Smíchově je bohatší o další titul. V premiéře 18. října 2003 zde uvedli inscenaci Johna Millingtona Syngeho Studna světců. Inscenaci režíroval umělecký šéf divadla Michal Lang, rovněž autor hudby. Na výpravě se podíleli - scéna Dragan Stohčevski a kostýmy Ivana Brádková. Titulní dvojici ztvárnili Věra Galatíková, Mary Doulova, a Stanislav Šárský, Martin Doul. Další pár hráli Zdeněk Velen, Timmy, a Zuzana Norisová, Molly Byrneova.
Hra byla podle programu v Čechách uvedena pouze v Národním divadle roku 1921 a dočkala se pouze tří repríz. V případě Švandova divadla můžeme hovořit o dramaturgické odvaze a riskování. Po zhlédnutí inscenace lze přidat přídomek zdravé riskování.

Základní příběh se odvíjí od osudu slepého manželského páru Mary a Martina Doulových – Věra Galatíková a Stanislav Šárský. Oba ve své slepotě drží nesmírně při sobě, jsou na sebe velmi milí a podpírají jeden druhého, respektují se navzájem i se svými chybami. Do jejich života zasáhne příchod mnicha – Milan Kačmarčík, který jim navrátí zrak. Do jejich osudu před i po zázraku zasahuje kovář Timmy – Zdeněk Velen, Molly – Zuzana Norisová a vesničané. Autor John Millington Synge v inscenaci představuje syrový irský venkov, inspiruje se tématem navrácení zraku nevidomým. Jaký vliv má toto uzdravení na samotné nemocné?

Režisér Michal Lang zdůrazňuje zejména vliv davu na osud dvojice. Jeho sílu zdůrazňuje mnohdy příliš překřičenými scénami. Co všechno je ohleduplné vůči postiženým? Vesničané popisují Martinovi jeho partnerku Mary jako nesmírně krásnou a lepou ženu. Ta však představuje ženu upracovanou, ale její krása není ani tak ve tvářích a ňadrech jako v srdci.
Titulní dvojice kolísá mezi přemírou lásky a krizí, která se dostaví po procitnutí – navrácení zraku. Lang v žádném případě nešetří jakékoli duchovní samozvance a spasitele. Jejich úloha je diskutabilní. Negativismus spočívá v jejich slepém fanatismu, pozitivum v případě, že dokáží citlivě pomoci na základě čistého lidství.
Určitým protipólem k sepjaté dvojici Martina a Mary je pár, který se zatím hledá – Kovář Timmy, Zdeněk Velen, coby zralý muž, a k němu mladá a nevyzrálá Molly, Zuzana Norisová. Ta dokáže strhnout nejen kováře, ale i starého Martina Doula.

Prostor tomuto textu nesmírně svědčí. Ze scénických prostředků se jako problematická jevila použitá lávka – houpačka, která spíše danému textu, ale i hercům překážela. Pravděpodobný symbol vratkosti osudu či těžko zdolatelná překážka pro slepého člověka se nechal vymyslet nějakým jiným způsobem.
Studna světců snad přitáhne svým hořkým, ale zato humorem kořeněným pohledem na patetický svět. Co je dobré pro jednoho, nemusí svědčit druhému. Každý nechť je světcem dle sebe.

29.12.2003 13:12:15 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 17 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Články v rubrice - Recenze

Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla

Robert Mikluš (Mefisto)

Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev ...celý článek



Časopis 17 - sekce

HUDBA

Zemřel Dušan Grúň

Dušan Grúň

Zemřel slovenský legendární zpěvák Dušan Grúň (*26. 5 1942 - †22. 4. 2024). Narodil se v Žilině, ale jeh celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Kino Art: Na Chesilské pláži a Daleko od Reykjavíku

Daleko od Reykjavíku

Na Chesilské pláži
Jiná doba, jiná láska. Britská adaptace stejnojmenného románu Iana McEwana, nominovaného celý článek

další články...