zvláštní poděkování
Volný.cz

Večer tříkrálový na Hradě – střídavě oblačno

Z inscenace Večer tříkrálový na Hradě – střídavě oblačno

autor: Viktor Kronbauer  

zvětšit obrázek

Letní shakespearovské slavnosti na Nejvyšším purkrabství Pražského hradu, ale i na dalších hradech v Ostravě, Brně a Bratislavě přidaly letos do repertoáru další kousek. Jednu z nejvrstevnatějších, a nešťavnatějších Shakespearových komedií Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete. Naposledy se zde hrála v roce 2005 v režii Viktora Polesného, novou verzi má na svědomí režisérka Jana Kališová.

Nevím, možná je to i tím, že jsem Večer tříkrálový viděla už tolikrát (a to nejen v českých, ale i anglické verzích), takže vždycky s nadějí čekám, co mě na nové inscenaci překvapí a ukáže mi nějaký nový, dosud mnou nezaznamenaný aspekt hry. V tomto případě je ovšem třeba říci, že nepřekvapilo vůbec nic. Před očima nám téměř tři hodiny běžela kultivovaná, leč v podstatě nevzrušivá podívaná, letní relax, kterému v podstatě není co vytknout. Ale v okamžiku, kdy sejdete dolů po zámeckých schodech, zmizí z paměti. Resp. ne tak úplně…
Je to vizuálně hezká podívaná, především díky scéně Martina Chocholouška, která je pojata jako paluba luxusní jachty, kde se baví zlatá mládež (nad ní se rozvine kopie populárního obrazu Katsushiky Hokusai - Velká vlna u pobřeží Kanagawy) a kostýmům Sylvy Zimuly Hanákové, vhodně propojující historizující prvky s moderními. Herci jsou vybráni právě pro sváteční letní publikum, které putuje na Pražský hrad, aby zde spočinuli v příjemné nastupující noci, relaxovali a poté se mohli pochlubit, koho všeho na scéně viděli… Inu, v tomto směru jim rozhodně LSS vycházejí vstříc. Výběr hereckých osobností, známých z televize, je pečlivý, a na jejich scénky (v případě opileckých scének na dvoře Oliviině nejvýrazněji) je zaměřena pečlivá pozornost. Chvílemi se v řeči přitvrdí, a sem tam se přidá nějaké neslušné slovíčko navíc, aby se diváci měli čemu smát. Jinak herci říkají text kultivovaně a se zaujetím, tak, že chvílemi máte spíše pocit wildeovské konverzační komedie. Nicméně, pokud byste chtěli vystopovat eventuální pohnutky postav, proč se chovají právě tak, jak se chovají, asi neuspějete. Postavy jsou takové, jaké jsou, protože to tak Shakespeare napsal. Tečka. Ústřední dvojice dívek – Marie Doležalová jako Olivie a Monika Timková Viola alias Cesario – působí sice velmi půvabně, ale přece jen dosti odtažitě. Jako ostatně celý svět kolem Orsina (Tomáš Měcháček), včetně jeho samotného, je celý takový… nanicovatý. Zábava zlaté mládeže, která se tu rojí, sem tam hraje na nástroje či zpívá, jindy se jen tak k sobě tulí, působí jako obrázky z lehce dekadentních VIP mejdánků. Překvapivě hodně podobným instantním herectvím (byť pochází ze zcela jiného divadelního zázemí) působí i Malvolio Martina Pechláta, trochu legrační jen svým oděvem - skotskou sukní a baretem s bambulkou. Na druhé straně opilecká dvojice rytířů (Milan Šteindler/Václav Kopta a Josef Carda) a po sňatku toužící komorná Marie (Nela Boudová) jako by chtěli nudu vyšší společnosti vyrovnat výraznou humornou expresivitou, podpořenou legračními rekvizitami jako paralyzér. Nejlidštější a nejzajímavější postavou se tak nakonec jeví šašek Feste Petra Stacha, který volně přechází nejen mezi oběma dvory, ale putuje i z jednoho patra společnosti do jiného. Právě on diváky na úplném počátku příjemně naladí svým příchodem s melodií hranou na píšťalu, a v průběhu děje sem tam potěší dobře zazpívanou písní, a svými komentáři a glosami, které naznačují jistý přesah a také dávají zajímavý podtext příběhu outsidera, který je všude, ale nepatří nikam. Letošní premiéra se tak zařadila mezi tituly, které neurazí, zbytečně neprovokují, probíhají hladce a bez zádrhelů (zajímavým vyrušením mého večera, s nímž se nepočítalo, byla myš, která přeběhla po pódiu, a na níž herci zajímavě reagovali). Jinak, Shakespeare snad až příliš učesaný…
William Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete
Překlad Martin Hilský, režie Jana Kališová, dramaturgie Olga Šubrtová, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Daniel Šubrt. Premiéra 30. června v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu

18.7.2016 10:07:10 Jana Soprová | rubrika - Recenze