Scéna.cz 

Dáma s Camelkami

David Košťák, dramatik a dramaturg divadla Letí, představil v A Studiu Rubín svou novou hru, Dáma s Camelkami. Jak název napovídá, jedná se o svéráznou variaci na téma sladkobolného romantického příběhu Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi.

Tato hra tematicky navazuje na dramaturgickou linii, kterou uvedl v Rubínu do života Petr Kolečko, především v trilogii Kauza Salomé, Kauza Médeia a Kauza Maryša. Tedy, variace na téma slavných klasických děl, transformované do současného prostředí, do současného myšlení a současného jazyka. Podobnost s Dámou s kaméliemi je ovšem u Dámy s Camelkami taky jen velmi přibližná. Celý příběh se odehrává v jakémsi nočním baru, v němž se probouzí Alexandr (že by jméno bylo symbolickou poctou Dumasovi?), aniž by tušil, kde vlastně je. Amnézie… S pomocí barmana, který ho nutí k tomu, aby si vzpomněl, co se stalo, problesknou vzpomínky nejen na dívku s cigaretou (tedy Dámu s Camelkami) Markétu, ale i na události starší, tedy na nemocnou matku, kterou jako dítě předávkoval léky. Celý průběh příběhu, který končí tragicky, se odehrává v jednom místě, tedy v onom baru, který evokuje představu jakési předpeklí nebo očistce? Příběh se z jednoho pohledu může zdát až banální, na druhé straně v sobě nese až existenciální téma (peklo, z něhož není úniku, člověk pronásledovaný sám sebou, ďábel - pokušitel v podobě barmana). Jazyková stránka hry v sobě mísí básnický metaforický jazyk a skatologii. Na jedné straně tedy může diváky přitahovat (je tu spoustu vtipných hlášek, které zaznívají z barmanových úst), na druhé straně množství lascivit, nechutností a odkazů k různým queer záležitostem stejně tak může odrazovat. V průběhu přípravy inscenace doznal text určitých změn, které byly ve prospěch jeho divadelnosti, zobecnění a možná i onomu posunu směrem k existencialismu. Právě nedořečenosti a nejasnosti některých náznaků v textu se podařilo využít pro vytvoření scénické verze, která má v sobě divokost i tajemství. Výrazně se pracuje s prostorem, se světlem i s rekvizitami.

Autorkou poněkud queer scény (ale na to jsme v Rubínu koneckonců zvyklí) je Pavla Kamanová, která ji vybavila krvavě rudým kulatým multifunkčním barem, který současně symbolizuje dámské přirození, ale taky postel nemocné matky, podobně víceúčelová je zvětšená verze pouťového pejska vytvořeného z ohebných podlouhlých nafukovacích balonků (či kondomů?). Na jedné straně evokuje místo, kde je možno spočinout, na druhé straně každá jednotlivá část může sloužit jako obří sexuální hračka. Uprostřed scény je pohyblivá dvojmušle pánských toalet, která slouží rovněž nejrůznějším účelům. Tvůrci si rovněž pohráli s trojími dveřmi, které jsou k dispozici a vytvořili iluzi začarovaného prostoru, odkud není úniku, a člověk se do něj stále nutkavě vrací. Pro dramatický účin stačí trojice herců, kteří jsou vedeni fantazií nadaným režisérem Janem Holcem. Divák vlastně sleduje příběh očima Alexandra, kterého hraje Bořek Joura, na premiéře handicapovaný rukou v sádře. Johana Matoušková jako povětrná dívka s cigaretou Markéta, balancující na hraně půvabu, provokativnosti a bytostného smutku. Barmanem - ďábelským pokušitelem a glosátorem je Tomáš Kobr. V průběhu několika let se podařilo Kobrovi dovést image (tu více tu méně) úchylných postav v podstatě k dokonalosti. Umí využívat klišé spojených s takovým typem postav (až do výrazně komiksové formy), na druhé straně dokáže vychutnat každou větu, kterou pronáší, tak, že si na ní pochutná i divák. Pohybuje se po malé scéně s jistotou a vytváří pocit, že je prostor mnohem větší a variabilnější. Proměna v „hlas“ matky stejně politováníhodné, jako nesnesitelné, je jedním z nejsugestivnějších čísel představení. Říkám-li čísel, naznačuji tím, že je to vlastně až kabaretní zřetězení epizod, jak se hrdinovi postupně vynořují potlačené vzpomínky na minulost, kdy se dopustil jako dítě zločinu. Možná, že klíčem k pochopení nálady příběhu je princip cigaretového kouře, který se prostě rozplyne v nic, stejně jako se rozplývají vzpomínky, které nelze zachytit, ani uchovat. Stejně jako se jednou rozplyne i každý z nás.


www.astudiorubin.cz