„Štrapace“ Janusze Klimszi
autor: Petr Schier
Ostravský režisér Janusz Klimsza působil při našem setkání jako člověk, kterého se osud dotýkal v absurdní rovině, ale jeho stisky bral a bere Janusz Klimsza v pohodě a smířlivě. Setkali jsme se u příležitosti jeho režisérského debutu v Praze. Ve Švandově divadle inscenoval Gogolovu Ženitbu. V Praze jinak absolvoval studia na DAMU – obor režie. V současné době režíruje v Dejvickém divadle Tramvaj do stanice touha. Kromě režie překládá a hraje. Věnuje se poezii, ale o té nechtěl mnoho hovořit, neboť prý je takový nedělní psavec. „Básně – to je můj okrajový vnitřní svět, když třeba jedu dlouho autem, tak přemýšlím a hraju si se slovy,“ upřesnil Janusz Klimsza.
Narodil se ve Frýdku-Místku. Považuje se za Poláka narozeného v Čechách - „Do svých osmnácti let jsem v podstatě nevycházel z polské komunity vůbec.“. Absolvoval gymnázium s výukou v polském jazyce v Orlové. Do českého kontextu začal pronikat skoro až ve dvaceti.
Za divadelním studiem zamířil původně do Polska, složil zkoušky na Státní vysokou školu divadelní ve Wroclawi, obor herectví. „Tam jsem v osmnácti objevoval skutečný nenormativní svět – profesní i občanský. Wroclavská škola byla tehdy nová. Vyučující, obrazně řečeno z ulice – herci wroclavských divadel. Ti se prostě učili učit. Žil jsem v průlomové době - pocit svobody a vzmachu byl silný,“ vypráví Janusz Klimsa s jiskrou v očích o době svého dospívání.
Po vyhlášení výjimečného stavu v Polsku v roce 1981 byl však nucen vrátit se do Československa. „Najednou se ze mě stal vyhnanec, který zažívá absurdní situace. Během pár hodin jsem se musel rozhodnout, zda zůstanu nebo budu v určený termín na hranicích.“
Na pražské DAMU pokračoval nejprve ve studiu herectví. Později přestoupil na katedru režie. Absolvoval v roce 1987 a až do roku 1999 byl kmenovým režisérem Polské scény Těšínského divadla.
Herectví se raději vyhýbal. Přesto občas na jevišti vystoupí. Velmi zajímavé představení Domana Nowakowského – Ústa Micka Jagera uvedlo Divadlo Petra Bezruče ve světové premiéře v květnu loňského roku. Janusz Klimsza tento text nejen přeložil, ale ztvárnil hlavní postavu Jana. O něm říká, že je sice starší než on, ale příběh trochu odrážel jeho vlastní zkušenosti z undergroundu v době studií.
S jeho nástupem do čela ostravského Divadla Petra Bezruče v sezóně 2000/2001 se datuje výrazná etapa této scény, která upozornila především inscenacemi Skleněný zvěřinec, Mladá garda v letech jungle, Prezidentky nebo Jordan. Divadlo Petra Bezruče hraje převážně pro mládež. Hlediště pojme kolem sto dvaceti diváků. „Tato scéna vždy více inklinovala k experimentu,“ upřesnil a dodal: „Nižší počet míst nám umožňoval podstoupit větší dramaturgické riziko.“
V současné době z místa uměleckého šéfa Divadla Petra Bezruče odchází do čela Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Obě ostravská divadla dlouhou dobu působila pod jednou střechou. Odchod herců od Bezručů do Národního je takřka už tradicí, podmíněnou uměleckým i věkovým zráním. Národní hrálo na rozdíl od alternativní scény Bezručů má velký reprezentativní repertoár. O plánech v novém působišti nechce mnoho hovořit.
„V činoherním souboru ND vznikají dobré hry. Nechci tam zavádět „šílené“ změny směru. Nerad bych dělal nějaký manifest. Považuji si úrovně ND a chtěl bych jí dostát, pakliže to bude možné, ještě ji pozvednout. Chtěl bych pozvat spolupracovníky, kteří by se dle mého měli utkat jak se souborem, tak i s daným prostorem. Vše je ale v jednání.“
Národní divadlo moravskoslezské má podle Klimszi velkorysejší, ale i rozdílné podmínky. „Velký prostor vyžaduje jiný jazyk a prostředky. Budu moci v tomto jazyce hledat své. Větší měřítko mě láká, nejen režijně. Využiji možnost, která mi byla dána.“
„Vždycky je to skok do tmy, ale jelikož „volná noha“ byla mé angažmá, už mi různí lidé nevadí. Jinak se mi dělá s lidmi napojenými. Někdy se stane, že zkoušíte s jedním kolegou a nepotkáte se nikdy, jindy stačí sekunda.“
„Většina takových her vznikla a podařila se zvláštním způsobem. To když vznikaly vznikaly v krizové situaci – text se musel rychle napsat, vypadl herec, nebo bylo málo času. Vždycky to napomohlo k objevení nějakého vitálního prvku. Takovou hrou byla např. Černá Julka v Českém Těšíně.“
„Jasné je to, že vím, kdy mám zkoušky, první čtenou a premiéru. V této dimenzi se musím pohybovat. Jinak jasno není.“
Režie, herectví, divadlo a managment – takový je svět Janusze Klimszi. I přes všechny tragédie na jevišti má rád humor. „Tragikomická poloha mi vyhovuje více,“ uzavírá.
Časopis 19 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 19 - sekce
HUDBA
ABBA: úspěch navzdory
ABBA: úspěch navzdory
Britský dokument mapuje vývoj švédské skupiny ABBA. Když v roce 1974 zvítězila v sout celý článek
OPERA/ TANEC
Lukáš Vondráček završí sezónu recitálů FOK v Rudolfinu
Klavírista Lukáš Vondráček vystoupí s recitálem v pražském Rudolfinu v rámci řady Světová klavírní tvorba FOK. celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Kultovní punkový opus Jubilee
Jubilee
Dokud je hudba dost nahlas, neuslyšíme, jak se hroutí svět! Kultovní punkový opus s mnoha známými p celý článek