Scéna.cz 

Vzpomínání v Rokoku

V sobotu 12. prosince se odehrál na scéně divadla Rokoko dvakrát kabaret, který měl motto 100 let Rokoka ve 100 minutách. Završilo se tak období oslav stoletého výročí této zajímavé scény uprostřed Prahy, která nikoli vždy sloužila pouze účelům divadelním. Závěrečná oslava, pravda, o pár dní předběhla jubilejní den, kdy bylo na Boží hod 1915 inaugurován podzemní prostor v pasáži sotva dostavěné, totiž v pasáži Rokoko. Velkorysý projekt několika propojených pasáží (Lucerna, ale i pasáž U Nováků, kde najdeme divadlo ABC), v té době právě vstupoval do podvědomí a lidé se sem jen hrnuli. Je vůbec s podivem, že v této době, kdy už vypukla první světová válka, docházelo k tak mohutnému rozvoji zábavních, většinou kabaretních podniků.

Lidé se prostě chtěli bavit, chtěli zapomenout na okolní svět. Takže období, které bylo nastartováno na počátku století a eskalovalo právě v době konce první války a meziválečném období přineslo české kultuře a show businessu mnoho legendárních bavičů a komiků, mezi nimi Karla Hašlera, Vlastu Buriana, Ference Futuristu, Járu Kohouta, Jindřicha Plachtu, intelektuálnější Červenou sedmu s Jiřím Červeným, E.A.Longenem, či Eduardem Bassem. Právě kabaretní tvar v nejrůznějších podobách měl velkou naději na úspěch, protože nejen bavil, ale sem tam zapíchl i satirický osten… V proměnách času se občas Rokoko ztratilo z povědomí, aby se vzápětí vynořilo s novou mladou energií. O tom všem se můžete dočíst v knize 100 let Divadla Rokoko, která vyšla k tomuto výročí a která mapuje historii Rokoka od počátků do dneška.

Tvůrčí tým, který připravil pořad k výročí, tedy především Petr Svojtka, Jiří Janků a Martin Pacek, vzali jako základ kabaretní tvar, a společně – s téměř kompletním souborem Městských divadel pražských – zatáhli diváky do proudu napříč časem. Chybět samozřejmě nemohla ani živá kapela pod vedením Jiřího Janoucha. Téměř dvouhodinový pořad, začínal lehce nostalgickou písní Boba Dylana Časy se mění (heslo: Časy se mění, Rokoko zůstává) zpívanou všemi účinkujícími. A pak už to šlo ráz naráz. Moderátor Vasil Fridrich uváděl jednotlivá období o dneška zpět, a jednotlivé části zmapovaly Rokoko činoherní, Rokoko taneční, Rokoko loutkové, a samozřejmě i Rokoko kabaretní. Jednotlivé etapy byly připomenuty ať už projekcemi, tak především živými vstupy, které s lehkou nadsázkou připomněly různé éry. A to bez snahy vědomé imitace, ale spíše tematicky. A tak jsme se dočkali pro tento den sestavené taneční sekce divadla Rokoko, loutkové sekce divadla Rokoko, ale třeba i výstupu tří zásadních komiků meziválečné éry – Ference Futuristy, Vlasty Buriana a Járy Kohouta, ovšem v ženském provedení. Z poválečné éry Darka Vostřela a Jiřího Šaška se tu objevila nově zformovaná skupina Golden Kids či zmnožená podoba Waldemara Matušky. A ovšem, nemohli tu chybět ani skuteční pamětníci, z nichž každý přinesl nějakou píseň – na scéně se představili Karel Štědrý, Eva Pilarová, Václav Neckář a Soňa Červená. A na závěr znovu zazněla píseň Časy se mění, a po přání ředitele MDP Ondřeje Zajíce pozvedli všichni přítomní na jevišti číše na zdraví a další život Rokoka.
Zájemci o historii Rokoka si ji mohou připomenout na výstavě v pasáži Rokoko, a nebo ve výše zmíněné knížce, která k výročí vyšla.