zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Dvojí domov v NoD Roxy

Dvojí domov - Alois Švehlík, David Prachař a Lucie Trmíková

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Inscenace, či spíše multimediální scénická kompozice Dvojí domov, kterou představila trojice herců – Lucie Trmíková, David Prachař a Alois Švehlík pod vedením Jana Nebeského, se představila v na sklonku září v pražském NOD Roxy.
Způsob práce skupiny kolem Jana Nebeského je zvláštní, a v mnohém nepojmenovatelný. Snoubí se tu úcta a pokora vůči starým předlohám s velmi specifickou, nepokornou transformovanou vizí tématu. To se zdá být neslučitelným paradoxem, ale přesto to funguje. Je to tím, že tvůrci jsou naladěni na stejnou vlnu, a dokážou společně nejen vytvořit velmi otevřenou a vstřícnou, až hravou atmosféru na jevišti, ale přenést ji i na diváky. Nejde tu v žádném případě o otrocké přeříkávání textu, ale o jeho zcela nové vnitřní uchopení. A toho je právě Dvojí domov exemplárním příkladem.

Kromě pravidelné spolupráce tria Nebeský – Trmíková - Prachař, k jednotlivým projektům přibírají další umělce, kteří dokážou vznikající tvar správně okořenit. V případě nejnovější inscenace, inspirované povídkami katolického spisovatele počátku minulého století, se k nim přidali skladatel Martin Dohnal a herec Alois Švehlík (oba s Nebeským spolupracovali v různých érách jeho tvorby, především v éře Divadlo Komedie v 90. letech).
Projekt samotný tedy odkazuje k Čepově prvotině z roku 1926, ale jeho pojetí je daleko širší, dotýká se archetypálních příběhů, které v sobě máme zakořeněny, i existenciální podstaty naší existence. Navíc konfrontuje dva různé světy, které se chvílemi prolnou, a chvílemi fungují paralelně (viz narážka na Čepovu emigraci do Francie po roce 1948, ale stále fungující sepětí s rodnou zemí). To ovšem není vše – konfrontačních bodů je zde více, ať už je to naznačený vztah generační, mládí proti stáří – prolnuté v jedné osobě, ale též vztah vesnice a města. To vše odezíráme spíše pocitově. Nejde tedy o bezpodmínečné porozumění veškerému textu a jeho souvislostem. Až čarodějně míchaná směs promluv, v níž se mísí fyzikalita s poetičností promluv, s nadsázkou; scénografie, v níž jsou využity „domácké“ rekvizity, především vařené brambory, které zároveň připomenou jistotu domova, ale mohou se stát také groteskní maskou, kterou si protagonista modeluje, a jež se vzpírá přilnout k živoucí tváři. A dalším prvkem, který jako by propojoval divadelní a reálný čas, je velké plátno, tvořící pozadí scény, kde pod rukama výtvarníka Igora Korpaczewského vzniká během představení z na počátku zdánlivě nesourodých čar obraz, na němž se postupně vynořují v záplavě výrazných, téměř goghovských barev dvě postavy. K tomu je tu kombinace přednatočené zvukové stopy se živým, a velice temperamentním hudebním a dirigentským vkladem Martina Dohnala, k němuž protagonisté zpívají krátké songy. Jako celek představení působí pozoruhodnou harmonií, která se skládá z protikladů vizuálních i zvukových. Jako bychom se vydávali sem a tam časem, po cestě životem, hledání sebe sama a svého domova, a smiřovali se se svým údělem, jeho bizarností, paradoxností, ale také krásou a nostalgií.

Nebeský – Trmíková – Prachař a Experimentální prostor NoD: Dvojí domov (z Čepa). Scénář Lucie Trmíková, režie Jan Nebeský, hudba Martin Dohnal, výtvarná spolupráce Igor Korpaczewski. Premiéra 29. září 2015.


www.nod.roxy.cz

16.11.2015 06:11:48 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 14 (2007) - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Časopis 14 - sekce

HUDBA

Adam Šangala na velikonoční pondělí

Milan Ondrík coby Adam Šangala

Česká televize uvede v pondělí 9. dubna 2007 od 21,15 na svém druhém programu záznam původního slovenského muz celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Vladimír Preclík - Socha v barvě/ Barva v soše

Socha v barvě/ Barva v soše

Ve Výstavní síni Mánes představí Vladimír Preclík své sochařské dílo s akcentem na práci posledních let. Zcela celý článek

další články...