Scéna.cz 

Dracula v Prague Shakespeare Company

Poté, co Kolowrat opustil soubor Národního divadla, zdejší divadelní prostor neosiřel. Zabydlela se tu Prague Shakespeare Company, která zde uvádí inscenace převážně v angličtině. Tou nejnovější je DRACULA s podtitulem Deník Jonathana Harkera. Známý román Brama Stokera adaptoval Jim Helsinger, který text rovněž režíroval. Důležitou informací je, že tak vznikla jakási one-man show, v níž exceluje člen PSC Jared Doreck.
Podkroví Kolowratu se zdá pro tuto produkci jako dělané. Scéna je zabydlena starodávným, poněkud omšelým nábytkem, ozdobeným pavučinami. Když se diváci postupně rozkoukávají, objeví spoustu nejrůznějších drobností, které společně vytvářejí zajímavý rámec pro strašidelný příběh.

I když se na jedné straně jedná spíše o jakýsi svérázný typ story tellingu, tedy scénického vyprávění, na druhou stranu máte pocit skutečně akčního herectví, protože herec se doslova zmocňuje celého prostoru, krouží kolem diváků, a snaží se v rámci příběhu šplhat i na dřevěná trámy. Děj začíná tím, že do prostoru přichází (nikoli ze zákulisí, ale z dřevěného schodiště postava mladého muže, a rozsvěcí svíčky. Pak zvolna začíná mluvit. Vychází najevo, že sedm let poté, co se odehrál podivný příběh, Jonathana Harkera, oslovil Bram Stoker, tedy reálný autor románu Dracula. S pomocí svého cestovního deníku začíná Jonathan vyprávět příběh, který se mu stal v roce 1889. Příběh, kterému patrně nikdo neuvěří, jak říká Jonathan na konci dvouhodinového vyprávění…

Začíná vyprávění ve chvíli, kdy se ocitá na cestě do Transylvánie k hraběti Draculovi, kam je poslán svým šéfem. Celou hodinu pak trvá vyprávění, kde se Jared Doreck proměňuje s obdivuhodnou lehkostí v nejrůznější postavy., především pak v protagonisty příběhu Jonathana hrabětě Draculu. Zatímco v roli Jonathana si dovolí být dosti civilní, až trochu narcisistně roztomilý, v postavě hraběte Draculy dokáže v okamžiku ztvrdnout ve výrazu, zestárnout a podat divákovi iluzi Draculovy zdvořilé podivnosti, a také dát do kontrastu korektní Jonathanovu výslovnost s cizím přízvukem Draculy. V ďábelské Draculově image mu pomáhá světelný design (Phil Kong), který nasvěcuje Draculu v krvavých barvách a také atmosférotvorná stínohra na pozadí. První část je věnována výhradně Jonathanově pobytu v Draculově transylvánském hradě, postupně narůstajícímu děsu, snaze dobrat se nejrůznějších tajemství místa a v poté úporné snahy se odtud dostat, a vrcholí jeho „skokem“ do propasti pod hradem. V druhé části skočí ve vyprávění dále, k pronásledování Draculy. Dozvídáme se, že se vypravil do Anglie a zde zahubil Lucy, jejíž nastávající Quincey se rozhodne podílet na dopadení a likvidaci Draculy. Lucy byla přítelkyní Jonathanovi ženy Míny, která je rovněž v nebezpečí. To vše se ovšem dozvídáme jen z vyprávění, eventuálně z citovaných novinových zpráv. Ale vzápětí se Jared začne proměňovat v mnoho různých postav (všechny jsou výrazné a rozlišitelné), tedy kromě Draculy a Jonathana, se stává též Mínou. Quinceyem a doktorem van Helsingem, a divákům je dáno sledovat příběh, který i v provedení jednoho herce působí velmi napínavě. Zároveň však je brán s lehkou nadsázkou, danou už vsuvkami typického anglického humoru, který celou věc příjemně nadlehčuje. Kromě výrazné práce pohybové a hlasové herec dokáže zvládat i nejrůznější drobná kouzla a zároveň udržet představení v rovině hravosti, takže se divák rozhodně nenudí. Dle mého v této inscenaci nabídla PSC zajímavou inspiraci, jak lze dělat nesnadný žánr divadla jednoho herce. I když zásadní je nepopiratelné charisma interpreta, chce to zároveň, aby měl natrénováno, pokud jde o technickou stránku. Pro české diváky (a nebylo jich na představení moc), je samozřejmě jistým handicapem anglická interpretace bez titulků. Ale myslím si, že v tomto případě možná stačí průměrná znalost jazyka, a že i tak si divák může představení užít.

www.pragueshakespeare.com