Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

„Na češtině musím ještě pořád pracovat,“

autor: Scena.cz

Do své druhé poloviny vstoupily na pražském Hradě Letní Shakespearovské slavnosti. V prostorách Nejvyššího purkrabí vládne Král Lear, ale také Edmund. Toho ztvárňuje Adrian Jastraban, který bude hostem NetHovorů v pondělí 11. srpna 2003 od 17.00 h.
Sešli jsme se s Adrianem Jastrabanem o týden dříve u redakční kávy a piva, abychom Vám přiblížili frontmena souboru Moravského divadla v Olomouci. K divadlu se dostal prý velkou náhodou. Studoval JAMU v Brně po tzv. turistickém studiu - Vysoká škola báňská Ostrava, VŠMU Bratislava obor loutkoherectví, kde byl do druhého ročníku. Do třeťáku nastoupil do již zmíněného Brna. Na škole se mimo jiné setkal s Josefem Kovalčukem a režisérem Arnoštem Goldflamem.
Jako jeden z mála herců zakotvil ve stávajícím angažmá již od dob studií, to se psal rok 1994. Za tu dobu ho potkalo velké množství rolí – např. Ježíš v Kopeckého Pašijích (režie Ivan Balaďa), Oberon ve Snu noci svatojánském (r. Petr Nosálek), Hrabě z Hvězdy Katynka z Heilbronu (r. Zbygniew Zasadny), titulní Oněgin, Mefisto ve Faustovi I. a II. (všechny r. Peter Gábor) nebo inscenace Ten, který dostává políčky (r. Michal Tarant). O těchto rolích hovoří jako svých životních skocích.

Hovořil jste o tom, že na VŠ nesouhlasili s Vámi vybraným tématem pro diplomovou práci - Slovák a čeština v herectví. Pocházíte z Banské Bystrice, co Vás potkalo za úskalí v českém divadle vzhledem k češtině a slovenštině?
S písmenem „ř“ jsem neměl potíže, ale jinak se všemi ostatními – d, t, n, l a dalšími. Problémy obrovské, i když jsem četl české knihy. Možná za to může můj hudební sluch a věk. Češtině a vlastně i studiu na českých školách jsem se začal věnovat až od dvaceti tří let.
Ve třetím ročníku mě ani nikdo nechtěl učit češtině. Nakonec mi pomohla paní Eva Jelínková, herečka z Městského divadla Brno. Moc jí za to děkuji.
Se spolužákem Pavlem Liškou jsme si říkali, že nemáme šanci zůstat v kamenném divadle v Čechách. On si z toho udělal přednost, já musel na sobě zapracovat. Měl jsem štěstí neboť režisér Ivan Balaďa mi jako Slovák lecos v češtině odpustil.

Říkáte, že jste na sobě zapracoval. Myslím, že právě toto „zapracování“ nejvíce oceňují diváci Vašeho divadla, a potažmo i Vaše účast na projektech jako jsou LSS a i filmování. Nakolik Vám při tom pomohli režiséři?
Nejvíc pomáhají hercům takoví režiséři, kteří neodpustí nic. I když pak herec může přemýšlet o tom, zda chce vůbec danou práci dělat. Např. Lída Engelová velmi dbá na výslovnost, proto mě obsadila pouze do malé role s anglickou replikou.
V moravských divadlech tvoří hodně slovenských režisérů. Díky tomu jsem od nich dostával šance. Za všechny uvedu Petera Gábora, můj současný šéf, který mi leccos prominul. Hodně se učím za běhu, jakmile se na mě přitlačí, ztrácím svoji lenost.

Ve svém výčtu jste neuvedl dalšího Slováka – Martina Hubu, s nímž jste se setkal na Hradě.
Při tomto projektu už nebylo tolik místa na studium češtiny. Naše první setkání se odehrálo u benzínové pumpy na trati Bratislava – Praha. Režisér Huba mě nikdy předtím neviděl hrát a proto jsem byl překvapen, že mě pozval ke spolupráci. Když jsem začal zkoušet Krále Leara, měli jsme v Olomouci před premiérou, takže příprav Leara jsem si mnoho neužil. Práce s Martinem Hubou byla pro mě i tak báječná.

V čem?
Martin Huba je režisér a zároveň i herec, což je pro mě ideální kombinace. Mnohem lépe se s ním komunikuje. U některých režisérů tomu tak není. Pak se trápím, abych jim porozuměl, co vlastně po mně na jevišti chtějí. Navíc Martin je charismatický člověk a umí být při práci neskutečně laskavý a trpělivý.

Nicméně máme perné léto a prázdniny. Vy jste si ale minulou sezónu moc divadla neužil, proto asi nemusíte tolik odpočívat?
V divadle jsem dohrával v inscenacích – Bouřlivé výšiny a Komedie masopustu, jinak jsem zbytek času trávil na cestách. Natáčel jsem čtyřdílný seriál České televize – Hop nebo trop. Exteriéry se točily u Lipenské přehrady, také v Krkonoších a tak dále. Odtud jsem přejížděl do Těrchové, kde probíhalo natáčení slovenského filmu Jánošík.
Těším se až se v nové sezóně opět vrátím do Olomouce. Představení i zkoušky budou pouze na jednom místě.

Co Vás čeká v nové sezóně?
Budu dělat v inscenaci Ifigenie v Aulidě, premiéra 6. září 2003. Pak už nemám zdání. Více mě vyhovuje, když nevím, která role mě čeká.

Vás, ale za týden – 11. srpna 2003 čeká ještě jedna zajímavá role, přijal jste naše pozvání k on-line rozhovoru. Co vzkážete našim čtenářům. Jak jste vlastně na tom Vy a Internet?
Internet používám. Spíš se tím jen bavím a využívám ho pro získání informací (jízdní řády apod.). Pokusím se u internetového rozhovoru nebýt v žádné roli, být civilní. Čtenářům do pondělka, kdy spolu budeme v kontaktu, přeju hodně vánku a chladivého stínu.

Díky. Budeme se těšit.

5.8.2003 16:08:18 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!