Pro Petra Brychtu byl největší problém
autor: archiv divadla
V polovině března se v Městském divadle konala česká premiéra dramatu D. H. Hwanga M. Butterfly, ve které se vedle Jiřího Kalužného objevil v nezvyklé roli Petr Brychta. Nyní již můžeme prozradit, že Petr ztvárnil sólistku Pekingské opery...
Těžké! Hlavně po technické stránce. Obtížné bylo především to, že jsem se musel naučit chodit na podpatcích, pohybovat se v kimonu, používat ženská gesta, sedat si jako žena a tím se vyvarovat nechtěné komice. Můj nejoblíbenější posed je polozhroucenost s roztaženýma nohama a to zkrátka k ženské nejde. O to víc jsem začal vnímat a sledovat pohyby žen, třeba ve filmu, v televizi, u kolegyň. Velkou inspirací mi byla Lucka Štěpánková. Pak tu byla ještě jedna věc a to byl hlas. Z toho jsem měl strach! Bylo mi řečeno, že muž hlasem nejlépe ztvární ženu, když odbourá hrudní rejstřík. Snažím se o to a snad to i vychází...
Neměl. Hledal jsem cestu sám. Během zkoušení mě režisér Jirka Seydler poslal za Šlupkou Svěrákem a potom si mě také poslechl pan Picek, který dělal hudební spolupráci, a ti mi řekli, že způsob, který jsem zvolil pro hlasové ztvárnění ženy, je perfektní. Samozřejmě mi dali pár rad, které mi hodně pomohly.
Bezprostředně po přečtení M. Butterfly jsem žádné obavy neměl. Byl jsem nadšený, že jsem dostal takovou příležitost, která se herci naskytne jen málokdy. Ale pak přišly první čtené zkoušky a první nejistoty, např. představa hraní situace, kdy se s Jirkou Kalužným držíme v objetí a já mu říkám: „Miluji tě a čekám tvoje dítě!“, není pro herce-muže snadná. Muži většinou těhotní nejsou! [smích]
Song je velká znalkyně Pekingské opery, asi největší v Čechách, proto to bylo úžasné setkání. Pomáhala mi s jevištním pohybem, učila mě principy chůze, která je v čínské opeře velmi obtížná... To všechno mi strašně pomohlo, hlavně pocitově.
Vyloženě o čínskou kulturu jsem se nikdy nezajímal. Samozřejmě jsem viděl několik filmů o Číně, Tibetu... Kdysi jsem také četl knihu Lékař z Lhasy o čínském poutníkovi, který se do zakázaného města dostal a léčil zde. V té knize jsou různá dechová cvičení a ozdravující a očistné kúry. To bylo asi jediné mé setkání s východní filozofií.
Začal jsem zpětně vnímat věci, které jsem viděl ve filmech. Najednou jsem si uvědomil, proč jsou principy východního a západního chování lidí tak rozlišné, snad jsem i pochopil čínskou pokoru. Teď po chvílích strávených se Song a po celém zkoušení cítím, že se mi Čína dostala nějak pod kůži. Při setkání s lidmi mám teď nutkání se lehce uklonit. [smích]
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Společně s Medial Banana si zaplaveme v moři času
Slovenská kapela Medial Banana vydala novou desku a nyní s ní vyráží na turné. Brněnským fanouškům novinku Mor celý článek
OPERA/ TANEC
Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby
Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosav celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Hudba Pink Floyd a obraz Karla Zemana se propojili
Při příležitosti 50. výročí alba The Dark Side of the Moon se hudba skupiny Pink Floyd stala součástí díla Kar celý článek